Na jaře skončil u reprezentace Libanonu, od té doby je doma a výčet nabídek, které zatím odmítl, vybízí k tomu vzít do ruky atlas. Výhled na angažmá u české reprezentace se nenaplnil, protože trenér Jaroslav Šilhavý na svém místě zůstal. „Sešel jsem se s předsedou asociace Petrem Fouskem, byl jsem asi jedním z případných řešení. Jardovi přeju, mám ho rád,“ říká zkušený kouč Ivan Hašek a jedním dechem dodává: „Na EURO postoupíme, ale bude to dřina.“ V obsáhlém rozhovoru pro deník Sport a web iSport.cz hovoří také o tom, proč by ho lákala práce u týmu Slovenska, o Tomáši Součkovi, Patriku Schickovi či Adamu Hložkovi, o své kariéře a kontaktech se Spartou i o dvou tuzemských trenérech, jimž bude patřit budoucnost.
Naposledy jste působil u reprezentace Libanonu, se kterým jste se zkusil probojovat na mistrovství světa. Proč jste nepokračoval?
„Po skončení kvalifikace jsem odjel a řekl, že už se tam ani jinde zatím nechci dál vázat, že se potřebuju vrátit na chvilku domů a uvidíme v budoucnu. Byl jsem trochu naštvaný, že jsme to nedotáhli do play off. Možnost jsme měli, i když za cenu toho, že jsme nehráli úplně atraktivní fotbal, některé zápasy jsme museli hodně bránit. Bohužel ani se neudělalo všechno pro to, abychom poslední dvě utkání zvládli.“
Jaké jiné nabídky jste od té doby měl?
„Nějaké se objevily, ale dokud neleží na stole, je strašně těžké o nich mluvit. Nebo když se pak začnete bavit o tom, jaké asistenty chcete nebo kolik jich bude, nedohodneme se.“
Buďte konkrétní, prosím.
„Spíš to bylo z takových exotických míst, dostal jsem nabídky z Afriky, od národních týmů zemí, jako je Rovníková Guinea, Mauretánie, Libye, pak taky Sýrie, jednal jsem s Irákem. Jednám pořád, ale asi jsem i trošku rozmazlený v tom, že nesouhlasím hned na první našlápnutí a užívám si ještě chvíli odpočinku doma s rodinou. Vážím si toho, že jsem s ní, vím, že až odejdu, tenhle luxus ztratím.“
Vaše jméno se letmo zmiňovalo i ohledně trenéra slovenské reprezentace. Nakolik jste byl ve hře?
„Myslím, že to byla spíš jenom mediální hra. Věděl jsem, jak všechno probíhalo, moje jméno padlo na výkonném výboru, ale s prezidentem slovenského svazu jsem nejednal. Měl jsem z vedení jen jeden telefonát, jestli by mě to zajímalo. Já řekl, že jo, ale to je celé. Nic víc, nic míň.“
Proč by vás práce na Slovensku zajímala?
„Lákala by mě práce u národního týmu v zemi, která je teď sice trošičku
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
