Fotbalové devadesátky: pistolník Binič, Šmicer málem ve Spartě i kila heroinu
Doba, kdy bylo možné (téměř) všechno. A ve fotbale obzvlášť. Tak se vzpomíná na devadesátá léta spojená s příchodem mecenášů Borise Korbela a spol., lítých bitev pražských „S“ na hřišti i v zákulisí, takzvaných fotbalových vesnic Blšan a Drnovic v první lize, prolnutí se známými postavami podsvětí a samozřejmě velkých úspěchů s vrcholem na stříbrném EURO 1996. Server iSport.cz přináší příběhy, které se v první svobodné dekádě odehrály, uvozené klíčovými výroky přímých aktérů či pamětníků. Do detailu je stejně jako mnoho dalších témat a rozhovorů najdete v novince knižní Edice Sport Fotbalové devadesátky, kterou můžete zakoupit ZDE.
Příběh první: Návrat emigrantů K plus K
„Samozřejmě proti byli slovenský kluci, báli se o flek v sestavě. To bych ještě pochopil. Ale že proti nám půjdou i hráči z Čech, bylo hrozné…“
Luboš Kubík, bývalý reprezentant
Světový šampionát v Itálii 1990 se odehrával v obrovské vlně euforie z čerstvě nabyté svobody. A taky z účasti československého týmu. Jenže ještě předtím bylo nutné vyřešit jedno nadmíru ožehavé téma: trenérům Jozefu Venglošovi a Václavu Ježkovi by se náramně hodili Ivo Knoflíček a Luboš Kubík, jenže kvůli emigraci nebyli v týmu, který si mundial vybojoval. Část hráčů proto také při hlasování zvedla ruku proti návratu. Jak Kubík s Knoflíčkem vzpomínají, nebyly to příjemné chvíle, atmosféra pořádně zhoustla. Nakonec však v Itálii ani jeden z nich nechyběl…
Příběh druhý: Petr Mach a korunovační klenot
„Za to všechno, co jsem si pak vyslechl, za to úsilí, utrpení, špinavost, politiku, mi takový výdělek skoro vůbec nestál. Můžu vám říct, že z dnešního pohledu jsem do Sparty vstoupit neměl.“
Petr Mach, někdejší majitel Sparty
Za pět milionů korun získal podnikatel Petr Mach pražskou Spartu – tedy „korunovační klenot“, jak ji sám nazval. S tím, že nikdy nemůže být v rukou jednotlivce. Hned po Vánocích v roce 1993 se však sám „korunoval“ a klub převedl na akciovou společnost. Hráči brali v průměru 150 tisíc korun, rozpočet býval okolo sto milionů. Za tři léta Mach Spartu v ekonomických trablech a s půlmiliardovým dluhem kvůli přestavbě stadionu prodával Východoslovenským železárnám Košice za 13 milionů dolarů, v přepočtu zhruba 343 milionů korun. O 350 tisíc dolarů ho však prý VSŽ obraly. Macha následně dohnaly pletky s politiky z ODS a skončil ve vězení za údajně neproclené BMW. Ač říká, že Spartu přebírat neměl, když vidí její výsledky, dnes by se prý vrátil – byť už ne jako majitel. „Moji zahraniční partneři by o klub zájem měli,“ říká muž, jenž rozjel obchod ve Vietnamu. „Udělal bych z něj zase Spartu,“ odkazuje na léta hojnosti.
Příběh třetí: Pistolník Binič ve Slavii
„Vždycky když přišel, uklidil si k masérovi pistoli. Ten ji sbalil, normálka, hotovo. Jednou přijeli policajti, že v Praze byla střelba, zabili nějakého Arménce. Tak Biniho sbalili, říkali mi, že někoho zastřelil.“
Vlastimil Petržela, trenér Slavie za mecenáše Borise Korbela
Dragiša Binič. Tak se jmenovala největší hvězda, která přišla do české ligy díky mecenáši Slavie Borisi Korbelovi. Vždyť srbský útočník byl s Crvenou Zvezdou Bělehrad čerstvým vítězem tehdejšího Poháru mistrů evropských zemí! Do Edenu ještě se stařičkou dřevěnou tribunou se ho povedlo přivést i díky tomu, že měl českou manželku. Binič byl svéráz, což dokládají i historky s pistolí, kterou nosil. Muži zákona ho naháněli i kvůli rychlé jízdě. Ze všech trablů se ale vysekal, jako po té přestřelce. „Mrkal na mě: trenére, za chvilku jsem zpátky. A ukázal štos dolarovek, vytáhl je z kapsy,“ vypráví tehdejší trenér Slavie Vlastimil Petržela a přidává další příhody.
Příběh čtvrtý: Deset kilo heroinu
„Člověk furt přemýšlí, jestli ho nekrouhnou při předávce nebo až poté, co vám dají peníze. Z filmů je člověk úplně zblblej… Jel jsem tak dlouho, až jsem dojel. Chytli mě s deseti kily heroinu.“
Petr Pelikán, bývalý mecenáš Děčína
Fotbaloví mecenáši, tedy podnikatele, kteří do českých klubů po revoluci vrazili své nebo (i) půjčené peníze, nebyli jen v první lize, ale i nižších soutěžích. Až třetiligový Děčín takhle „uhnal“ Petra Pelikána, který „otiskl“ své příjmení do názvu klubu a se zálibou sledoval, jak se na hřišti míhají fialové dresy po vzoru jeho milované Fiorentiny. Jenže finanční studna vyschla, Pelikán musel Děčín opustit, dostal se do spáru lichvářů a v nouzi začal pašovat drogy. Až ho chytli – a bylo z toho šest let natvrdo. Paradoxně to však nebyla jen těžká životní rána. „Strava je tam super, samé těstoviny a ryby, za těch pět let jsem se tam vyčistil,“ vzpomíná ve Fotbalových devadesátkách.
Příběh pátý: Kmotr Mrázek a únos fotbalového bosse
„Myslel jsem na nejhorší, že mě střelí do hlavy… To, že můj únos zorganizoval Mrázek, mi docházelo postupně. Získal jsem jistotu, sehnal jsem si k tomu hodnověrné informace.“
František Chvalovský, bývalý předseda fotbalového svazu
Devadesátky, to jsou také fotbalové historky z podsvětí, míhají se v nich postavy známé z kriminálního seriálu České televize. A mezi nimi i sám kmotr František Mrázek. Hýčkal si klub ze „svého“ Českého Brodu, ale měl se zamíchat i do nesrovnatelně vyšší hry. Bývalý první muž českého fotbalu František Chvalovský tvrdí, že Mrázek stál za jeho únosem v roce 1995. Před domem naproti oboře Hvězda ho muži vydávající se za policisty strčili do favorita, odvezli na neznámé místo a až po několika hodinách s výhružkou pustili. Právě Mrázek potom svazového předsedu pozval na schůzku a ukázal na jeho fotbalového rivala Petr Macha. Chvalovský je však přesvědčen, že únos organizoval kmotr. A proč? Prý kvůli ovládnutí loterijní společnosti Sazka, na niž měl šéf svazu vliv…
Příběh šestý: Když v Brně nebylo k hnutí
„Ten zápas zanechal Brno dva dny v pozoru. I stráň Planýrka byla plná lidí. Brňáci potřebují kulisu, fotbal a hokej je pro ně jako divadlo.“
Lubomír Hrstka, bývalý majitel Boby Brno
To bylo slávy! Když v říjnu 1996 přijela pražská Slavia, celé Brno bylo na nohou. Na stadion Za Lužánkami se vměstnalo 44 120 diváků, další postávali, kde se dalo. Byla to rekordní návštěva samostatné české ligy, z dnešního pohledu neuvěřitelná. V té době se brněnský fotbal zase dral na vrchol. Majitel Lubomír Hrstka, jenž vybudoval hotelový a zábavní komplex Bobycentrum a Boby (Hrstkova přezdívka z hokeje) hrdě svítilo i z názvu klubu, pomýšlel dokonce i na titul. „Ten sen v nás byl,“ vzpomíná. Jenže nakonec stejně jako jiní fotbaloví bossové skončil kvůli dluhům ve vězení, jeho impérium se rozpadlo a Lužánky chátraly a chátraly. S fotbalem už se tam nepočítá…
Příběh sedmý: Horké léto 1995 a co z toho bylo
„V devadesátých letech to bylo za hrubé peníze. Myslím hrubé finanční násilí. Pak, s Berbrem, přišly sofistikovanější metody. Člověk se ponižoval, svlíkal se donaha a měnil svůj charakter…“
Evžen Amler, bývalý rozhodčí
Na jedné straně velké klubové či reprezentační úspěchy, na druhé bující džungle s aférami kolem rozhodčích i „bafuňářů“. Vrcholem bylo takzvané horké léto 1995, které odstartoval benešovský mecenáš Miroslav Švarc tvrzením, že musel dávat rozhodčím až 150 tisíc korun za zápas. Mezi sudími vyřazenými z ligy byla i známá firma: Roman Berbr. To v podstatě znamenalo konec jeho rozhodcovské kariéry, ale také začátek nové: posléze se soustředil na budování neskutečné moci a ovládnutí českého fotbalu i s použitím dalších metod. Bývalý asistent Evžen Amler zažil obě etapy, a může srovnávat…
Příběh osmý: Vláďo, pojď do Sparty!
„Je pravda, že už jsem seděl na Spartě, normálně na hlavní tribuně, s Pepou Chovancem… Smlouva ležela přede mnou, mohl jsem ji rovnou podepsat.“
Vladimír Šmicer, legenda Slavie
Tohle byla jízda! Vladimír Šmicer a Horst Siegl, legendy pražských „S“, podnikli cestu časem – v dobovém stříbrném opelu, v němž se vozili sparťané, a v knize Fotbalové devadesátky se stali průvodci nezapomenutelné dekády. Došlo při tom i na historku, jak se slávistická ikona mohla přestěhovat na Letnou. Nebyla totiž spokojena s platem v Edenu, byť už tam úřadoval mecenáš Boris Korbel. Jenže červenobílé srdce nakonec vábení, u něhož asistoval už v saku bývalý slavný sparťanský obránce Jozef Chovanec, odolalo… V knížce z Edice Sport si můžete přečíst, jak to celé probíhalo i co tomu říkal rival i parťák Siegl…
