Když dnes fotbalový bavič Petr Švancara přirovnává svého někdejšího brněnského spoluhráče Milana Pacandu (45) k Neymarovi, není to zas až taková nadsázka. Legendární „Paci“ měl talentu na rozdávání, načrtnutou cestu ke hvězdám ale přeťal jeden brutální zákrok a všechno bylo jinak. Dnes Pacanda pracuje za barem a na návrat k fotbalu, třeba k mládeži, si vůbec nevěří.
Měl namířeno do fotbalu zaslíbené Itálie, obyčejný zápas jeho Brna s Viktorií Žižkov mu v roce 1999 ale vstoupil do života víc, než by si přál. Přesněji zákrok Jana Zakopala, po kterém si téměř dva roky nezahrál. A ponořil se do spirály alkoholu a závislosti na hracích automatech. Teď se Pacanda v rámci spolupráce na knížce Jackyll & Hyde s novinářkou Monikou Býmovou za autorem osudového faulu vypravil.
„Jemu už po těch letech nic nezazlívám. To je dávno pryč…“ vykládal Pacanda v pořadu Tiki-Taka na O2 TV Sport. „Ale to, co to způsobilo dál, to jsem vnitřně neodpustil,“ přemítal plaše. „Po dvaceti letech už to nebylo nic, že to ze mě mělo spadnout… Ze mě to pomalu padalo těch dvacet let, tohle bylo nějaký definitivní ukončení,“ dodal.
Lékaři mu nejdřív v 21 letech řekli, že je to úplný konec kariéry. Místo italského angažmá tak trčel doma a užíral se zmařenou šancí. „Mildu to zasáhlo tak psychicky… Seš doma, to není, že do firmy dojedeš třeba na vozíčku. A ti doktoři, oni mu na začátku řekli, že to je úplný konec,“ nastínil Petr Švancara, co jeho kamarád prožíval.
Pak se ještě dal dohromady, dostal se dokonce do Sparty, kde to chvíli vypadalo, že ještě může nastartovat velkou kariéru. A jak vlastně prošel zdravotní prohlídkou? „Tam to bylo zajímavý, doktor mi říkal, že musím mít s tím kolenem hrozný bolesti. Tak jsem mu řekl, že žádný nemám…“ popsal lapidárně. Se Spartou si sice zahrál ještě Ligu mistrů, ale i to rychle vzalo za své. Následovalo hostování v Rakousku, návrat do Brna… A spíš se mluvilo o Pacandových eskapádách, jako řízení pod vlivem.
Dnes už nehraje fotbal ani pro zábavu, pracuje prý v jednom hotelu. „Po kariéře jsem toho vystřídal hodně… Malíř pokojů jsem byl nejdelší dobu. Poslední dva roky jsem na jednom hotelu,“ popisuje Pacanda dnes. „Šéfová mi radila, ať řeknu, že dělám provozního, to bohužel zatím ne,“ pousmál se. „Su tam spíš třeba za barem nebo na recepci, co je potřeba,“ doplňuje.
A nechtěl by se vrátit k fotbalu, třeba v trenérské pozici u mládeže? „Nevidím cestu, jak se vrátit… trénovat nebo tak. Já na to nemám povahu…“ míní Pacanda. „On je hrozně hodnej člověk. A hodnej trenér být nemůže,“ vložil se do konverzace Švancara a obracel se na dalšího hosta, kouče Miroslava Beránka.
„Může být slušnej. To Milan je. A já si naopak myslím, že Česko potřebuje kvalitní trenéry, zejména u mládeže… A ti hráči, kteří něco dokázali, něco uměli, mají ty dovednosti, aby to zejména dětem mohli ukázat, tak těch nebudeme mít nikdy dostatek,“ má jasno současný šéftrenér svazových reprezentací. A hned se nabídl, že by zkusil Pacandovi přihrát kontakt. „Promluvím s Tomášem Poláchem, to je šéftrenér (v brněnské akademii), jestli by třeba… Ale to musí zajímat tebe, že jo,“ prohlásil Beránek.
„Neříkám, že mě to nezajímá, jenom si myslím, že na to povahově nemám. Možná kdybych si to vyzkoušel…“ naznačil Milan Pacanda, že třeba s fotbalem ještě definitivně skončit nemusel…
