Evropská soutěž jen pro vyvolenou smetánku? S tím Fotbalová asociace České republiky (FAČR) v čele se svým předsedou Petrem Fouskem nesouhlasí. Dlouhodobě stojí na straně UEFA a sdílí její negativní postoj v souvislosti se zvažovaným založením tzv. Superligy – uzavřené soutěže pro vybrané evropské elitní týmy.
Vznik Superligy by přinesl přímou konkurenci pro stávající a dlouhodobě funkční systém evropských klubových soutěží. Kluby do nich mají přístup založený na základě dosažených sportovních výsledků. Jsou významným zdrojem financí, které pomáhají k rozvoji mladých fotbalistů i mimo největší organizace.
FAČR opakovaně upozorňuje na hrozbu, kterou by případný vznik tzv. Superligy znamenal pro systém celého evropského fotbalu a principy uplatňované finanční solidarity, tolik významné pro podporu grassroots (fotbalu na nižších úrovních) a investic do výchovy mládeže ve všech členských zemích UEFA.
Proti vzniku Superligy se kromě UEFA vymezilo všech 55 členských asociací, Mezinárodní fotbalová federace (FIFA), Mezinárodní asociace hráčů (FIFPRO), kluby, ligy, Asociace trenérů, Asociace fanoušků a řada dalších subjektů.
FAČR a její předseda Petr Fousek dlouhodobě proklamují svůj negativní postoj ke vzniku tzv. Superligy a deklarují jej od chvíle, kdy k pokusu o vznik Superligy došlo na jaře roku 2022.
Hlavním důvodem je, že důsledky možného vzniku Superligy by znamenaly katastrofální dopady na český fotbal, jak v oblasti podpory z finanční solidarity určené na výchovu mládeže, tak na účast domácích klubů v evropských soutěžích.
Stejný postoj sdílí také premiér Česka Petr Fiala. Předseda UEFA Aleksander Čeferin při návštěvě Prahy v listopadu 2022 společně s předsedou FAČR Petrem Fouskem poděkovali premiérovi za pozici, kterou Česko zaujalo při slyšení u Evropského soudního dvora v červenci 2022. Česká vláda, stejně jako dalších 21 členských zemí EU, stávající společensko-sportovní model UEFA ve sporu s byznysově orientovaným modelem Superligy podpořila.
| VYJÁDŘENÍ 55 EVROPSKÝCH ASOCIACÍ UEFA |
| Jedním z kouzel fotbalu je skutečnost, že můžete vzejít ze skromného klubu na nejnižší úrovni a dostat se až do elitních soutěží na mezinárodní scéně.Od Cristiana Ronalda, hrajícího v místním týmu v rodném městě Funchal na Madeiře, až po Virgila van Dijka, který vyrostl v malém nizozemském městě, aby později pomohl Liverpoolu vyhrát Ligu mistrů. Existuje nespočet dalších příkladů hráčů, kteří se z prostředí „malého“ fotbalu dostali až mezi absolutní špičku.Ani v Česku není třeba chodit za konkrétními příklady daleko: Pavel Nedvěd, držitel Zlatého míče pro nejlepšího hráče Evropy z roku 2003, začínal ve Skalné u Chebu. Milan Baroš, který v roce 2004 ovládl tabulku kanonýrů na mistrovství Evropy v Portugalsku, vyrostl ve valašských Viganticích. Vladimíra Šmicera, vítěze Ligy mistrů z roku 2005, při jeho prvních fotbalových krůčcích vedli v severočeských Verneřicích. Také tito hráči dostali šanci snít o velkém úspěchu díky investicím a výchově talentů v evropské fotbalové komunitě od její nejnižší úrovně, od přípravky přes žáky do dorostu až ke vstupu mezi dospělé. Tak vypadá evropský sportovní model v praxi: pyramidální struktura od amatérské úrovně až po ty elitní. Vše je zakotveno v otevřených soutěžích, a principu finanční solidarity s přerozdělováním získaných prostředků.V rámci tohoto modelu generuje úspěch národních a klubových soutěží přímou podporu právě také pro oblast mládežnického fotbalu v celé Evropě. Nebýt takto organizovaných a financovaných mládežnických turnajů, nemohli bychom například nadále vychovávat ty nejlepší hráče, kteří na fotbalovou scénu vstoupili a objeví se na ní také v budoucnu. V příštích dvou letech se vrcholné mládežnické reprezentační turnaje uskuteční na Kypru, v Estonsku, Litvě, na Maltě a v Rumunsku. Vzejdou z nich další mistři Evropy ve svých věkových kategoriích. Chceme, aby každá evropská země zažila svoji mimořádnou chvíli. Aby také tamní obyvatelé byli pyšní na to, až jejich hráč zahalený do vlajky své země zvedne nad hlavu vysněnou trofej. Evropský sportovní model vytváří tyto mimořádné okamžiky a vzpomínky, které sdílí všichni fanoušci bez rozdílu.Jako vedoucí představitelé národních fotbalových asociací to považujeme za jedno z našich nejdůležitějších poslání: chránit stávající evropský sportovní model, který nás všechny po desetiletí spojuje. Naší zásadou je, aby fotbal existoval pro společné dobro. Právě tato skutečnost semkla Evropany při jejich společné lásce k fotbalu podpořené ryze sportovními hodnotami.Přesto se na celém kontinentu objevují snahy podkopat zmíněné základní principy, na nichž naše nádherná hra stojí. Změny a inovace mohou být pozitivní silou. Všichni se také shodneme na tom, že musíme dál pomoci fotbal rozvíjet – právě na principu ochrany otevřeného přístupu pro všechny. Pokud je snaha po změnách založena na nesprávných motivech, hrozí, že dojde ke zničení toho, čeho si tolik vážíme: unikátního systému, který přinesl úspěch, spravedlnost a udržitelnost celé evropské fotbalové rodiny.Nesmíme dopustit vytvoření systému, v němž několik mocných klubů, které zajímá pouze honba za vlastním ziskem, vytvoří soutěž bez otevřeného přístupu, založeného právě na sportovních hodnotách a solidaritě. „Polouzavřené“ soutěže, jakou je navrhovaná evropská Superliga, by jenom prohloubily propast mezi těmi, kteří mají a nemají na elitní úrovni co dělat.Evropský fotbal dosáhl křehké rovnováhy mezi společenskými a sociálními hodnotami, stejně jako ekonomickými zdroji a strukturami. Této rovnováze je třeba věnovat neustálou pozornost a pečovat o ni. Také s tímto vědomím nadále intenzivně diskutujeme, abychom se ujistili, že jdeme opravdu správným směrem. Rozhodně také víme, co evropský fotbal nepotřebuje: ustupovat tlaku malé skupiny klubů, které motivuje jen vlastní chamtivost.Evropský sportovní model, ušlechtilou myšlenku ukotvenou v legislativě Evropské Unie, lze těžko definovat, protože zahrnuje různé úrovní mnoha sportů právě od vesnických hřišť právě až po elitní soutěže - to vše ve zmíněné rovnováze, kterou se snažíme zdokonalovat.Protivníka je naopak snadné odhalit: několik klubů poháněných egem a penězi, které hrozí zničit systém, v němž se jim přitom daří. Musíme je zastavit. Ruku v ruce s evropským právem, které se - naštěstí - snaží o to samé. |
