Advokát: Spor o Superligu zlepší sport, Soudní dvůr byl na UEFA přísný
Zatímco si ostatní užívali v poklidu vánoční svátky, sportovní právníci důkladně analyzovali rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie. „Zdá se, že UEFA a FIFA budou muset částečně upravit svá pravidla, ale rozhodně neprohrály,“ hodnotí případ Superligy Jan Exner. Advokát zaměřený na sport a vysokoškolský pedagog práva Evropské unie, který věří, že nedávná rozhodnutí z Lucemburku budou mít pozitivní vliv na celé sportovní prostředí.
Jak vůbec Soudní dvůr rozhodl v případě Superligy?
„Na úvod je dobré vyjasnit, že Soudní dvůr nerozhodoval spor mezi Superligou a FIFA a UEFA jako takový. Ten se řeší u madridského soudu, jenž se na Soudní dvůr obrátil s žádostí o výklad práva Evropské unie. Jde o institut takzvané předběžné otázky. Soudní dvůr na základě jemu předložených informací shledal, že pravidla FIFA a UEFA, která platila před třemi roky, se mu zdají v rozporu s unijním právem. Konečné slovo ovšem bude mít soud v Madridu.“
A jaké se od něj dá čekat rozhodnutí?
„S tím to také není vůbec jednoduché. On totiž rozhoduje o pravidlech, která platila v roce 2021. Tehdy nemohla vzniknout nezávislá fotbalová soutěž bez povolení od UEFA a FIFA. Pro schvalovací proces však neexistovala žádná konkrétní pravidla. Zároveň je vhodné říct, že Superliga při svém vzniku oficiálně o povolení UEFA nepožádala. Proto madridský soud neřeší zákaz Superligy, ale veřejná prohlášení FIFA a UEFA proti ní. Soudní dvůr ve svém rozsudku kritizuje, že v té době neexistoval objektivní, transparentní a nediskriminační mechanismus pro celý schvalovací proces. Jenže od roku 2022 už pravidla FIFA a UEFA pro tyto případy existují.“
Co to znamená pro celou kauzu?
„Že madridský soud bude posuzovat minulost. Může rozhodnout, že fotbalové asociace porušily soutěžní právo, ale rozhodně to neznamená, že má Superliga zelenou. Soudní dvůr totiž uznal, že FIFA a UEFA hrají důležitou roli při organizaci fotbalu a mohou mít autorizační pravidla pro vznik nových soutěží. Musí to ovšem činit za podmínek, které jsou v souladu s právem Evropské unie. V samotném rozhodnutí dává Soudní dvůr asociacím poměrně jasný návod, jak na to.“
Překvapilo vás něco na rozhodnutí Soudního dvora?
„Soudní dvůr byl na FIFA a UEFA poměrně přísný. Jejich fungování a rozhodování se věnoval velice detailně. Samotné rozhodnutí je navíc na poměry rozhodování velkého senátu, v němž zasedá patnáct soudců, velmi obsáhlé. Má přes 250 odstavců, přičemž se všichni soudci na každém z nich museli shodnout. Určitě to ale není vítězství Superligy. Přinejlepším je to remíza, ale já to vnímám jako malé vítězství fotbalových asociací. Dostaly trochu přes prsty za něco, co už stejně změnily, a nyní přesně vědí, jak mají vyhovět právním nárokům.“
Není problém, že se na rozhodnutí čekalo tak dlouho?
„Obecně je dlouhé soudní rozhodování problém, ale šlo o velmi složitou kauzu. Navíc Soudní dvůr řeší v jednu chvíli řadu dalších podobně rozsáhlých případů. Je vidět, že si dal na rozsudku záležet, aby obstál i v budoucích obdobných případech.“
A u madridského soudu už celý případ rychle dojde k rozuzlení?
„Podle mě se případ Superliga může táhnout ještě dlouho. Má teď vlastně dvě linie. Jedna se rozhodne v Madridu, z nějž jdou takové hlasy, že Španělsko, jako fotbalový národ, ho bude řešit prioritně. Jenže pak mohou přijít ještě odvolání a celé se to potáhne. Ještě zajímavější bude podle mě sledovat poměrně nezávislou druhou linii, pokud někdo vytvoří novou soutěž, která bude následovat rozhodnutí Soudního dvora. Pak bude chtít povolení od UEFA a FIFA, a pokud budou jejich pravidla v souladu s právem Evropské unie, nemusí novou soutěž povolit. Z toho by mohl vzniknout další spor.“
Podle vás byl Soudní dvůr na FIFA a UEFA poměrně přísný. Proč tomu tak je?
„Čím více peněz ve sportu je, tím je na něj Soudní dvůr přísnější. Neunikají mu související negativní jevy, které se obecně kolem sportovních asociací točí. Ať už jde o korupci nebo přidělování velkých sportovních akcí do zemí, které porušují lidská práva. Samotné rozhodování sportovních asociací zároveň často probíhá dle pravidel, která nejsou vždy transparentní. Přitom sport je ohromným společenským fenoménem a je tu jasný veřejný zájem na tom, aby fungoval řádně. Dříve považoval Soudní dvůr některá pravidla za čistě sportovní a nezasahoval do nich. To se mění.“
Na jakém konkrétním pravidle by se tato změna myšlení Soudního dvora mohla projevit?
„Napadají mě pravidla reprezentace. Sportovní asociace mají takzvaná pravidla příslušnosti, která říkají, za jakých podmínek můžete reprezentovat. Historická judikatura Soudního dvora považuje tato pravidla za čistě sportovní a nezasahuje do nich. Tahle sportovní výjimka se ale neustále zužuje. Soudní dvůr pravděpodobně nebude řešit třeba přesná pravidla plaveckých stylů. Na druhou stranu to, koho můžete reprezentovat, má velké ekonomické důsledky, a pokud se to stane předmětem nějakého sporu, tak bych se vůbec nedivil, kdyby se na ně Soudní dvůr podíval.“
Superliga tedy bude mít vliv na celý sport jako takový?
„Podle mě určitě. Soudní dvůr dal jasně najevo, že sportovní asociace musí řádně spravovat vlastní záležitosti, dodržovat soutěžní právo a hledět na práva sportovců. Sportovní asociace bude stát více lidských, finančních a dalších zdrojů, aby požadavkům řádné správy vyhověly. V konečném důsledku jim to ale pomůže vyřešit spoustu vnitřních problémů, což by prospělo celému sportu.“
Ve stínu Superligy zůstala další dvě důležitá rozhodnutí týkající se sportu. Jaké mohou mít dopady?
„Zásadní. Dnes platí, že většina sportovních sporů je řešena formou arbitráží. Nejvyšším světovým sportovním soudem je Rozhodčí soud pro sport (zkráceně CAS pozn. redakce), který sídlí ve Švýcarsku. Sama pravidla sportovních asociací obsahují povinnou rozhodčí doložku, takže případné spory musíte řešit touto cestou. Pokud pak s rozhodnutím CAS nesouhlasíte, můžete se odvolat pouze ke švýcarskému nejvyššímu soudu. Soudní dvůr však v případu týkajícím se Mezinárodní bruslařské unie rozhodl, že taková povinná rozhodčí doložka je problematická. Podle Soudního dvora se můžete proti rozhodnutí CAS bránit i u obecných soudů v Evropské unii. Uvidíme, jaké to bude mít praktické důsledky, ale systém rozhodování sportovních sporů se otřásl v základech.“
To je jedno z nich. Co to druhé, které je pevně sepjaté s fotbalem?
„Soudní dvůr posuzoval v případu Royalu Antverpy pravidla UEFA a Belgické fotbalové asociace, podle kterých musíte mít v kádru a na soupisce určitý počet tzv. domácích hráčích. Soudní dvůr řekl, že taková pravidla přispívají k výchově mladých hráčů. Problém však vidí v tom, že domácí hráči nejsou jen hráči daného týmu, ale i hráči z jiného týmu v rámci stejné národní asociace. Sparta by tedy mezi domácí hráče mohla počítat i hráče vychované Slavií. Tím ale pravidla podle Soudního dvora porušují soutěžní právo a volný pohyb pracovníků, protože preferují trh jednoho členského státu před druhým. Když může být pro Spartu domácím hráčem někdo vychovaný na Slovácku, tak proč ne někdo z Bratislavy? UEFA tak bude muset pravděpodobně upravit svá pravidla, ale stejně jako u Superligy to pro ni podle mě nebude zásadní problém.“
Jak se tato rozhodnutí přímo promítnou do fungování sportovních asociací v Česku?
„Bude na ně větší tlak, aby dodržovaly unijní právo a řádně spravovaly své vnitřní záležitosti, na čemž už se v rámci různých iniciativ nyní pracuje. Zároveň budeme pravděpodobně muset zrevidovat systém rozhodování sportovních sporů a vztah rozhodčích orgánů k obecným soudům.“
JUDr. Jan Exner, Ph.D.
Advokát spolupracující s advokátní kanceláří Bříza & Trubač a vyučující na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Specializuje se na sportovní právo a právo Evropské unie. Za svou pedagogickou a vědeckou činnost obdržel řadu cen. Zároveň je rozhodcem Rozhodčího soudu pro sport v Lausanne (CAS).
CAS
Zkratka Rozhodčího soudu pro sport. Nejde však o klasický soud, ale arbitráž. U ní se spory řeší nikoli ze zákona, ale na základě rozhodčí doložky, kterou si strany sjednají ve smlouvě. Oproti soudu má arbitráž několik specifik. Zjednodušeně by mělo jít oproti klasickému soudnímu řízení o rychlejší řešení sporů, které je ovšem zpravidla nákladnější. Namísto soudců rozhodují v arbitráži rozhodci, kteří jsou většinou 3, přičemž si každá strana zvolí jednoho a tito dva vyberou třetího. Na rozdíl od soudního řízení je arbitráž neveřejná.
Soudní dvůr Evropské unie
Jeho úkolem je zajistit, aby bylo unijní právo uplatňováno ve všech státech EU stejným způsobem. Dále urovnává právní spory mezi jednotlivými státy a orgány EU. V určitých případech se na něj mohou obrátit i jednotlivci, podniky, nebo organizace, pokud se domnívají, že některý z orgánů EU porušil jejich práva.
Řízení o předběžné otázce
Soudy členských států EU se mohou, a ve vybraných případech i musí, obrátit na Soudní dvůr, pokud při svém rozhodování potřebují zjistit správný výklad unijního práva. Soudní dvůr na předloženou otázku z poskytnutých informací odpoví, ale konečné řešení případu je na tázajícím se soudu.
