Bejbl o talentech: Vitík mi dělá radost. Co dolehlo na Karabce s Daňkem?

„S kluky v zahraničí jsou spojené zajímavé příběhy, jako například v případě Lukáše Ambrose. V šestnácti letech odešel do Wolfsburgu, což je docela náročný životní krok. Kluk na to musí být připravený, řekněme si narovinu, který mladý fotbalista na tom tak je. Ale jak jsem měl Lukáše možnost rok a půl vést a mluvit s ním, myslím, že on předpoklady měl. Teď je v béčku Freiburgu, hraje třetí ligu, což je profesionální, těžká soutěž. Může mu to v kariéře pomoct. Na druhé straně se na to dá dívat i jinak: je to jeden z nejtalentovanějších hráčů svého ročníku, je mu devatenáct – a hraje, v uvozovkách, jen třetí německou ligu. O něčem to vypovídá."

 „Ve Slavii si vyhodnotili, že nesplňuje jejich rychlostní a pohybové požadavky, nezapadá do způsobu, kterým chtějí dlouhodobě hrát, a tak ho mohou v ten okamžik dobře zpeněžit. Ale do té doby, když rok a půl v áčku Slavie působil, vypadal slušně. Neříkám fantasticky, ale slušně. Tolik talentovaných hráčů v Česku není a mám obavy, jak to s ním bude dál.“

„Dělá mi radost, jak se jeho kariéra vyvíjí. Poznal jsem ho, když mu bylo necelých šestnáct, charakterově je velmi dobře nastavený. Je pracovitý, má velkou schopnost učit se, vyniká fotbalovými dovednostmi, pohybově, jeho obrovskou výhodou je jeho postava. Někdy před dvěma třemi lety jsem říkal, že jsem přesvědčený o tom, že do dvou tří roků bude hrát za národní tým. A už za něj nastoupil... Má velkou perspektivu.“

„Jsem moc rád, že jsem mohl vést v ročníku 2002, 2003 Adama Karabce, Tondu Kinského mladšího, dalšího gólmana Matyáše Vágnera. Těší mě, jak kluci naplňují svůj potenciál. U Adama je proces zapojení do dospělého fotbalu možná delší, než se předpokládalo. V jeho případě jde asi o to, že musí pochopit, jak funguje profesionální sport. Že prostě má svá pevná pravidla a že dokáže být konkurencí tvrdý. Už to ale vstřebává a jeho minutáž na podzim zase nebyla úplně nízká. Jsem přesvědčený o tom, že se prosadí.“

„Věřím, že o něm bude platit to samé jako o Adamu Karabcovi. Měl jsem také možnost ho vést. Jsou to ofenzivní typy hráčů, které potřebujeme, s potenciálem pro reprezentaci. Měl jsem pocit, že těsně před příchodem Briana Priskeho byl na takové vlně, že se mu docela dařilo. Za jeho výkony jsem viděl i ohromnou pracovitost. Neřekl bych, že by od ní v období po nástupu Priskeho a jeho týmu upustil. Akorát si myslím, že na něj stejně jako v případě Adama najednou dolehla větší konkurence a vyznělo to lépe pro jiné hráče. Je dobře, že šel Kryštof na hostování, kde měl dostatečný prostor, za dobrého trenérského vedení. V Pardubicích může vyrůst jako osobnost ofenzivy, která týmu hodně pomůže.“