Dvacet let od titulu Baníku. Měli jsme ho díky fanouškům, říká Laštůvka
Jedenáct čistých kont, nespočet famózních zákroků, extrémně dlouhý nákop, dirigování spoluhráčů, ledový klid. Tím vším přispěl jednadvacetiletý gólman Jan Laštůvka v ročníku 2003/04 k překvapivému a zatím poslednímu titulu Baníku Ostrava, který v regionu vyvolal nefalšovanou fotbalovou horečku. Od slezské mistrovské euforie je to právě dvacet roků. I s odstupem času si však Laštůvka, dnes brankář divizního Havířova, pamatuje detaily úžasné sezony. A rád na ně vzpomíná. „Klidně bych upotřebil i pět set nebo tisíc lístků,“ říká v nové Lize naruby. Celý rozhovor najdete v sekci pro předplatitele na webu liganaruby.cz a v Premium sekci na iSport.cz.
Jak rychle nebo pomalu vám pocitově uteklo těch dvacet let?
„Velice, velice rychle. Když jsem měl během kariéry slabší chvilky a moc se mi nedařilo, pouštěl jsem si doma dokument Cesta za titulem. To DVD je nádherné, mám z mistrovské sezony i hodně fotek, takže jsem brousil v paměti, abych si trošku osvěžil své výkony. Mně i celému týmu se dařilo, vzpomínky mám furt před očima. Byl to můj první titul.“
Hodně se samozřejmě mluví o trenéru Františku Komňackému a asistentu Pavlu Vrbovi, ale nepoložil základy úspěšného kádru už předchozí kouč Jozef Jarabinský?
„Určitě, samozřejmě. Nám mladým dal šanci, s panem Hadamczikem šli touhle cestou. A hlavně nás podržel. Všichni víme, jaký já jsem měl první ligový zápas... (úsměv) Chytil jsem balon do ruky za vápnem, dostali jsme z toho gól. Jinačí trenér mě klidně mohl zmuchlat a hodit do koše, ale trenér nás mladé všechny držel. Díky tomu vznikl základ zkušeností, které pak vyvrcholily titulem.“
V roce 2003 jste skončili pátí, ale odešel Václav Svěrkoš, Martin Lukeš, Michal Papadopulos... V-rátil se Radek Slončík, přišel Marek Heinz. S čím jste do sezony šli?
„Nebavili jsme se o konkrétních cílech. Akorát jsme chtěli hrát nahoře, protože všichni víme, že Baník má náročné fanoušky, kteří prostě chtějí, aby mužstvo jezdilo po zadku. Potom jsou schopni odpustit i nějakou tu porážku. O nějakých ambicích jsme ale opravdu nemluvili. Snažili jsme se jet vždycky od zápasu k zápasu. Kdybychom lítali v oblacích, staří by nás hned uzemnili. Ale myslím, že ani nikdo z mladých nevykřikoval nic o tom, že bychom byli mistři nebo skončili třeba třetí. Spíš jsme se furt drželi na zemi.“
Jakým asistentem byl Pavel Vrba?
„Výborným. Pavel Vrba znal všechny nás mladé, ať už jsem to byl já z Karviné nebo odchovanci Baníku Ostrava. Vytvořil fantastickou kombinaci s panem Komňackým, který tomu dával zase něco jiného. Před zápasem si řekl svoje, přípravu měl ale na starost Pavel Vrba. Odvedl velký kus práce, s trenérem Komňackým se výborně doplňovali.“
Celý videorozhovor ZDE:
Takže ideální model? Mít jednoho zkušeného hlavního manažera, třeba jako v Anglii, a k němu schopné progresivní asistenty? I Liberec to takhle měl s Ladislavem Škorpilem a Josefem Csaplárem. Nebo Olomouc s Petrem Uličným a Martinem Kotůlkem a Josefem Muchou.
„Je to asi opravdu nejlepší kombinace. Kdybych třeba někdy trénoval, dokážu si představit, že bych byl spíš ten, kdo bude dělat atmosféru. Chtěl bych k sobě výborně pracujícího asistenta, který by vymýšlel tréninky, a já bych jenom chodil, tleskal a bavil se s hráči.“ (smích)
Bylo už na Vrbovi znát, že nebude obyčejným asistentem, ale prorazí brzy výrazně coby hlavní kouč?
„Znal jsem ho už z dorosteneckých kategorií, hodně se vzdělával. Měl cit. Ale já jako brankář jsem trávil většinu času s panem Michalíkem, proto bych nechtěl víc hodnotit nějaké herní věci.“
S legendárním gólmanem a poté trenérem brankářů Pavolem Michalíkem jste k sobě našli cestu?
„Jo. Byl jsem velice rád, že i když jsem ještě hostoval v Karviné, mohl jsem jednou týdně jezdit na tréninky s panem Michalíkem. Bylo to pro mě něco nového. Viděl jsem, že on, Víťa Baránek a Martin Raška jsou úplně někde jinde. Měl jsem z toho trošku hrůzu, ale nakonec jsem se díky práci s panem Michalíkem někam dostal.“
Na začátku sezony vám bylo 21 let, neměl jste problém s dirigováním Reného Bolfa, Petera Drozda, Radoslava Látala, Martina Čížka, Radka Slončíka, samých zkušených borců?
