Máš rok života... Saňák se ale nevzdal: Měj se rád a dělej to, co miluješ
Všichni ho vnímali především jako parťáka Václava Jílka, letos se však vydal vlastní cestou. Jiří Saňák nejprve dojel sezonu s Olomoucí, pak převzal od Radoslava Kováče Pardubice a v šestačtyřiceti je sám hlavním trenérem. Přitom na to vůbec nemuselo dojít. Vlastně tu ani dávno nemusel vůbec být... Nejen jeho hráčskou kariéru, ale málem i život přervala rakovina, již musel přemoci. A ani následky, které si odnesl, mu nezabránily v tom, aby u fotbalu zůstal. Ač v jiné roli. Co mu pomohlo? Co ho povzbudilo? Kromě jiného slova slavného kouče Arriga Sacchiho, který nikdy fotbal profesionálně nehrál. „Jak řekl, člověk nemusí být kůň, aby mohl dělat žokeje,“ líbí se Saňákovi Italovo „motto“.
Snil o velké fotbalové kariéře. A otevíraly se před ním výhledy, že by se mohl chytit v Německu. Gymnázium v Ústí nad Orlicí, které studoval, mělo družbu se školou v Berlíně. Proto se tam v půlce 90. let vydal a jako fotbalista se šel ukázat na trénink tamějšího Unionu. Hned zaujal, i když v první chvíli především kopačkami. Při svém entrée si nazul „hadráky“, ty značky Nike si totiž schovával na zápasy. „Celý tréninkový komplex se zastavil a šel se podívat na chlapce z Česka,“ směje se Saňák, jenž pak za německý tým nastupoval v dorostenecké lize. „Od té doby mám rád německý způsob, jak věci fungují,“ ohlíží se.
Jenže stát se úspěšným fotbalistou mu dopřáno nebylo. Už v šestnácti se musel vyrovnat s nádorovým onemocněním. Fotbal? Tady šlo o důležitější věc. Tu nejdůležitější. „Druhá fáze rakoviny mě poslala do boje o život,“ vzpomíná Saňák. Před sebou měl smutný výhled. „Vypadalo to na rok života,“ vybavuje si. Nevzdal se však a popisuje, proč nepochyboval o tom, že si ho vzít nenechá. „Důležité je mít rád sám sebe, což nemyslím narcistně,“ prozrazuje.
„Klobouk dolů před ním, že to v Německu zkusil, může ho to obrovsky posunout. A ještě větší respekt za to, jak onemocnění zvládl, člověk musí přenastavit myšlení,“ přidává se bývalý útočník Petr Ruman. Ten v zemi na západ od českých hranic žije už téměř pětadvacet let. Po konci hráčské kariéry začal hned trénovat a se Saňákem se dobře zná.
Nynější pardubický kouč náročný zápas s rakovinou zásluhou svého přístupu zvládl. Byť si vybrala daň: operace mu „vybrala“ klíční kost a lopatku. „Klamu tělem,“ usměje se vyrovnaně Saňák, jenž sice musel uzavřít hráčskou dráhu, ale záhy se vydal na tu trenérskou.
Takže ještě jednou: respekt...
Podívejte se na VIDEU, jak Jiří Saňák vzpomíná na osudové chvíle svého života a jak se vyrovnal s důsledky těžké nemoci.
