Začalo to prvním titulem | iSport.cz
10. dubna 2008 • 00:00

Začalo to prvním titulem

Autor:



Libor Sionko se narodil devět měsíců po historickém úspěchu a po bráchovi šel jako býk PRAHA - Vždycky byl mimořádný. Dokonce už před narozením! Výjimečný byl i v dětských letech, svými běžeckými schopnostmi připomínal Vernera Ličku. Ale přestože porážel i vytrvalce, na tréninku se odmítal vracet z ofsajdu. Vyhecovat ho dokázal jen starší bratr... 4. května 1976. Baník Ostrava vítězí v Plzni 1:0 díky gólu Rostislava Sionka a získává svůj první ligový titul. Skoro přesně o devět měsíců později (1. února 1977) přichází na svět Libor Sionko. "Žádnou souvislost to nemá," směje se po třech desítkách let jeho otec, autor historické trefy. Vzápětí připouští, že jeho syn je šampion právě díky početí ve správný čas. "Ale na Bazaly jsem ho v koč á r k u nevozil. V Baníku jsem byl jenom do sedmdesátého osmého - to měl Libor jeden rok. Na stadion jsem ho začal brát až ve Vítkovicích," vykládá. Jeho syn začal kopat do gumového balonu hned, jak začal chodit. Chtěl se vyrovnat o rok staršímu bratru Radkovi. "Bavilo je to, do ničeho jsem je nemusel nutit. Bylo to úplně přirozené. Všude s sebou měli míč a kopali si, třeba i na dovolené," vzpomíná současný trenér na osmdesátá léta. Jeho synu Liborovi učaroval fotbal natolik, že jiný sport ani nezkoušel. "Ale ve škole se účastnil různých běhů, dostal se i do celostátního finále na stadionu ve Vítkovicích. Kromě rychlosti měl i velice dobrou vytrvalost," upozorňuje táta na schopnosti svého potomka, který měl při svém angažmá v Glasgow Rangers podle testů nejlepší fyzický fond ze všech borců v týmu. "Je to zajímavé. Sprinteři nevydrží běžet ani osm set metrů. Tohle je taková výjimka," dumá nad mimořádností svého syna. "Nevím, čím to je. Něco takového jsem jinak nezažil... I když vlastně Verner Lička byl něco podobného - nebyl pomalý a vytrvalost měl taky velmi dobrou." Když se manželům Sionkovým narodil třetí syn, Libor už měl namířeno do školy. Tam se postupně projevily jeho běžecké schopnosti. "Začaly se měřit časy a on porážel i atlety - kluky, kteří se specializovali na delší běhy!" podotýká jeho "fotbalový rodič", který na své ratolesti dohlížel několik let i přímo na hřišti. "Trénoval jsem žáky a Libor se přidal k o rok starším klukům. Přesto se na žákovském turnaji v Košicích stal nejlepším střelcem! Vždycky hrával v útoku, byl extrémně rychlý a ostatní kluci na něj nestačili. Často byl vyhlášen i nejlepším hráčem turnaje," prozrazuje pyšný táta, který měl se svým prostředním synem i problémy. "Když jsem je trénoval, tak ostatní děcka byla tam, kde byl míč, ale on byl dva metry v ofsajdu. Pořád říkal: Tati, já jsem útočník. Chtěl chodit sám na brankáře. Asi dva měsíce jsem mu vysvětloval, že se musí vracet," usmívá se. Vzápětí přidává perličku: "Největší sranda byla, když si dopředu naběhl brácha. To vystartoval jako býk na červenou barvu, protože chtěl dokázat, že ho zvládne obrat. To byla motivace!" Radek Sionko se při vzpomínce na tréninky s mladším bratrem směje. "Vždycky vymýšlel takové hlouposti a navzájem jsme se špičkovali. Když došlo na lámání chleba, vždycky to bylo tak vyhecované, že jsme si nic nedarovali." Nejhorší následky měly souboje na škváře. "Domů jsme přišli úplně černí a někdy to, s prominutím, od srala máma, která to musela prát," vypráví. Průšvihy podle jejich otce nedělali, protože na ně neměli čas. "Chodili do fotbalové školy a z ní jeli na trénink. Večer si udělali úkoly, podívali se na televizi a šli spát. Ani se nemohli chytit nějaké party, protože jsme po tréninku jezdili domů společně. Neměli kde dělat neplechu. Byli vedení k tomu, aby žili fotbalem. Nikdy neměli ani problémy s životosprávou." Zakřiknuté však dvě starší děti manželů Sionko vých nebyly. "Kluci byli neposední, pořád někde pobíhali. Libor byl jako čert, vůbec ho nemohli chytit," popisuje. "A byl samá srandička," dodává. Že to jeho prostřední syn dotáhne mnohem dál než ten nejstarší, vůbec netušil. "Věřil jsem spíš Radkovi, že bude hrát první ligu," netají svůj špatný odhad, přičemž nejmladší z jejich synů Michal musel s fotbalem kvůli zdravotním potížím skončit. Zatímco prvorozený syn se dostal do třetí německé ligy, druhorozený potomek je v reprezentaci. "Všichni kolem říkali, že se jim víc líbí Libor, že má větší předpoklady," zaloví v paměti a rychle se vrací do přítomnosti: "To se nakonec i potvrdilo." *** EURO DOTAZNÍK * Kdo je favoritem EURO? "Zatím jsem nad tím příliš nepřemýšlel. Tentokrát možná trošičku věřím Italům nebo Francouzům. Naopak moc nevěřím Němcům." * Kdo může být černým koněm šampionátu? "Nevidím žádného." * Kdo by mohl být hvězdou EURO? "Jednoznačně Cristiano Ronaldo, co předvádí v této sezoně, to je fantastické." * Jaký byl první zápas, který jste viděl živě? "Určitě v Ostravě, tuším, že jsem byl na Vítkovicích. S bráchou jsme se koukali, jak hraje táta, vzpomínám si, jak jsme po zápasech chodili do bazénku v kabině." * Do jaké země a kdy jste vycestoval poprvé s fotbalem? "Určitě to muselo být do tehdejší NDR, do východního Německa s žáčky Baníku. Ale kdy, to už fakt nevím." * Další EURO se hraje v roce 2012. Kde byste chtěl za čtyři roky být? "To je strašně daleko... Rozhodně chci hrát v tu dobu ještě fotbal. To určitě." * S jakou největší mimo fotbalovou osobností jste se někdy sešel? "S prezidentem Václavem Klausem."

Témata: 
Články odjinud


Články odjinud