Agent Smejkal: Bóřův příběh je na knížku, blízko byl PAOK. Oscar má sen

Co s vámi dělá, když Bořila vidíte po třech letech zpátky v reprezentačním dresu?
„Samozřejmě jsem si jeho návrat nemohl nechat ujít přímo na stadionu. A musím říct, že mě před tím měsícem, kdy nastupoval proti Albánii, přepadly hodně silné emoce a vzpomínky.“

Byl jste naměkko?
„Vybavilo se mi, jak jsme s Bóřou a jeho manželkou seděli v Německu u doktora. Přišel za námi specialista a prohlásil, že Bóřa už nikdy nebude hrát fotbal. A pak ho po letech dřiny vidíte válet v českém dresu. To je i pro mě, který je s ním celkem dlouho spjatý, hodně srdeční záležitost. Na slzy.“

Tehdy v Německu na ně taky došlo?
„Myslím, že ho to sejmulo. Nevěděl, jak se vrátit zpátky, jestli to vůbec někdy půjde. Doktor mu jasně řekl, ať v podstatě zapomene na profesionální kariéru fotbalisty. A že bude rád, pokud si jednou bude bezbolestně hrát s dětmi, jezdit na kole nebo plavat. Ale on to zlomil. Proto všude říkám, že je to příběh na knížku pro mladé kluky, kteří někde brečí, že prší, je dlouhá tráva, měkký balon, špatní rozhodčí... Bóřa nikdy nebrečel, vždycky si šel za svým cílem. Když slýchával, že něco nejde, o to víc ho to nahecovalo. Chtěl dokázat, že to dá.“

A vy jste tomu upřímně věřil, nebo už spíš přemýšlel, jak Bořila využijete v agentuře?
„Takové myšlenky mě napadaly. U kluků, kteří pomalu končí a mají touhu zůstat u fotbalu, vám naskakují různé scénáře, jak spolupracovat dál. Jako třeba s Ujfim (Tomášem Ujfalušim). Když jsem ale viděl, jak Bóřa maká, tušil jsem čím dál víc, že ještě zůstaneme u kariéry hráče.“

Přitom kdo by to třeba před deseti lety v Mladé Boleslavi řekl, že ze solidního univerzála vyroste vynikající levý bek, čtvrtfinalista EURO 2020, tvář Slavie a člen Klubu legend.
„Beru to tak – a mám s tím zkušenosti – že kluci, kteří jsou v mládežnických kategoriích hvězdy a vydaří se jim přestup, už třeba v novém prostředí za hvězdu nejsou. Takže začnou být lechtivější na práci, pomaličku se rozplynou a třeba ani pak nehrají fotbal. Ale poctiví srdcaři, kteří sice s balonem – snad se neurazí – neprojdou přes deset protihráčů, to mnohdy dotáhnou nejdál. Protože mají charakter. Kdyby mi někdo před patnácti lety řekl, že bude kapitánem Slavie, asi bych hodně koukal... Vždyť Bóřa nehrál ani v Boleslavi. Jako útočník šel na Žižkov, ale góly nedával ani tam. Tak ho šoupli níž. Nejdřív do zálohy, pak na beka. Potom ještě ke všemu doleva přes nohu. Další změna. A vidíte, když jsme pak komunikovali s některými kluby, zájemci ani nepoznali, že není původně levák.“

Levou nohu má vykopanou, nepřehazuje si balon na šajtli jako dřív David Limberský.
„Teď už víceméně levák je, všimněte si jeho postavení při kopu. Má to vydrilované.“

Nová smlouva pro Bořila? Nejtěžší vyjednávání

Je ještě reálné, že by příběh na knížku, jak říkáte, pokračoval nějakým angažmá v zahraničí? Když ho člověk vidí v evropských pohárech i nároďáku, je zpátky v topu. Dává o sobě vědět.
„Víte, pro mě je Bóřa úplně jiná dimenze. Asi už po takovém zranění a v takovém věku už tolik nepřemýšlí o zahraničí. Kdysi jsme byli blízko přestupu do PAOK Soluň. Ale přišly vážné zdravotní problémy a člověk to pustil z hlavy, protože řešil důležitější věci. Najednou je na hřišti a všichni jsme překvapení, jak si vede.“

Trochu jste mi utekl z otázky.
„Jeho motivací je hrát co nejdéle.“

A pak?
„Je vůdčím typem, proto je kapitánem. Má vlohy pro trénování, možná se v tom zhlédne a nakopne potom tuto kariéru.“

PAOK byl ze všech zájemců nejblíže?
„Asi ano. Chvíli tam sice lítal i Galatasaray, ale PAOK vypadal nejreálněji. Pak se to ale zastavilo.“

Jak to vzal? Chtěl si cizinu vyzkoušet?
„Každý fotbalista to chce zkusit, fakt každý. Pak ale mají z mého pohledu někteří, když už se dostanou ven, tendence všechno zbytečně rychle vzdávat.