Aktivistické postupy sem nepatří, říká Fousek. V čem vidí svůj dluh?
Stejně jako před čtyřmi lety se Petr Fousek vydává do boje o kandidaturu na předsedu Fotbalové asociace České republiky. Oproti roku 2021 ve značně odlišném fotbalovém podnebí a také proti více soupeřům. Do voleb jde bez podpory větších ligových klubů, ale i pod palbou kritiky ohledně změn ve výkonnostním fotbale. „Jsem v klidu. Mediální vyjádření volby nerozhodují. Můj největší dluh vidím v projektu restrukturalizace soutěží,“ uvedl na své tiskové konferenci.
Kandidaturu oznámil už v prosinci. V době, kdy dobíhají okresní valné hromady a brzy začnou ty krajské, se ale Petr Fousek rozhodl, že vystoupí se svým programem před novináři. „Mám pocit, že má práce je v poločase, na něco čtyři roky nestačí. Kromě účasti na mistrovství světa máme i další priority – ME U21 či ženskou reprezentaci, kam jsme přivedli novou trenérku. Také obnovu důvěry ve fotbal, i po roce 2021 se potýkáme s nedostatkem kredibility,“ uvedl při setkání v pražském hotelu Embassy.
Co můžete v pozici předsedy FAČR nabídnout?
„Především dlouholeté zkušenosti s řízením a fungováním fotbalové asociace nejenom v České republice. Asociací jsem prošel od píky, byl jsem ředitelem různých oddělení a spolupracoval se všemi předešlými šesti předsedy. Přináším také přidanou hodnotu znalostí mezinárodních kruhů. Jsem hrdý, že jsem třetím českým členem výkonného výboru UEFA za posledních 50 let. Je mi blízký evropský styl řízení, žádný autoritativní styl. Čeferin a Infantino taky nemusí tlouct pěstí do stolu. Nejsem také spojený s žádným klubem, což považuji za výhodu, neprovází mě žádný střet zájmů, tedy nemusím řešit, zda budu opouštět klub nebo jiné firmy.“
Před čtyřmi lety jste těžil z hlasů z Moravy a F-evoluce. Situace se nyní jeví tak, že i tam podpora ochabla. Odkud ji tedy chcete čerpat?
„Dobrá otázka. Český fotbal se od roku 2020, kdy nastaly pnutí kvůli zásahům na FAČR, které ovlivnily předvolební konání, posunul. Z některých postojů a komentářů vyplývá, že ti, kteří někoho podporovali v roce 2021, budou nyní podporovat někoho jiného. Obráceně, když to budu personifikovat na sebe, tak někteří mě volili v roce 2021, mě naopak nebudou chtít třeba volit. Někteří z obou dvou těch táborů to řekli veřejně. Podporu hodlám čerpat napříč celým hnutím, ať už jsou to okresy, kraje či kluby profesionální i výkonnostní.“
Kandidaturu zatím ohlásili Tomáš Bárta, Rudolf Blažek a David Trunda. Jaký na ně máte názor?
„Soustředím se především na sebe, na svou kandidaturu, na svou podporu. Všechny tři kandidáty znám poměrně dlouhou dobu, vždy jsem s nimi vycházel korektně. Věci se ale budou v následujících třech měsících nějak vyvíjet. Rozhodně mě od nich odděluje ale zmíněná zkušenost v českém i mezinárodním fotbale.“
V čem jiném je nyní vaše kandidatura jiná oproti té předchozí, i z hlediska šancí, které si dáváte?
„Rok 2021 bývá často přirovnáván k roku 1989 v politice a něco na tom je. V roce 2021 tu bylo velké proreformní nadšení a bylo tu mnoho reformistických skupin a proudů. V následujících letech se staly věci, se kterými nemohu souhlasit – pokus o mimořádné valné hromady, odvolávání členů výkonného výboru či generálního sekretáře. Jsem přesvědčen, že ať jsou názory jakkoliv progresivní, aktivistické postupy do fotbalu nepatří a pokud se nestane něco závažného, lidé by měli dokončit svůj zvolený mandát. Dnes už reformismus takový akcent nemá. Naopak, některé momenty signalizují riziko návratu ke starým pořádkům. O mých šancích nespekulujme, ale rád bych zdůraznil, že někteří se na rok 2025 bohužel stále koukají optikou roku 2021.“
Naznačujete spoléhání se na výkonnostní fotbal, ale co ligový fotbal? Je například komplikace, že mezi těmi největšími kluby podporu nemáte?
„Ligový fotbal tam má vlastně dva kandidáty, pana Trundu a pana Bártu. Já si myslím, že i v klubech první i druhé ligy ale budou takové, co mě budou chtít podpořit. Teď probíhají valné hromady okresů a krajů, takže na tuto část teprve dojde. Každopádně to považuji za memento pro regionální a výkonnostní fotbal, tedy třetí a čtvrtou ligu. Aby rovnováha mezi profesionálním a neprofesionálním fotbalem zůstala v domě, kde všichni žijeme. Velké kluby mají v českém fotbale svou váhu. Respektuji ji, moje vztahy s nimi byly vždy korektní. Ale na valné hromadě je 200 delegátů. Nikoho nepřeceňuji, ani nepodceňuji.“
I nově zvolení předsedové na okresech ve významném procentu tvrdí, že vás nebudou volit. Jejich nejčastější námitka je, že podpora výkonnostního fotbalu je malá až nulová. Jak byste jim odpověděl?
„Zůstávám v klidu, mediální vyjádření volby nerozhodují, rozhoduje samotná valná hromada. S celou řadou z nich jsem mluvil, někdo mi fandí, někdo mi nefandí. Někdo říká něco veřejně, někdo ne. S mnohými jsem o tom diskutoval a říkal jsem jim, že se na to setkáme. Používá se tu rétorika, že se pro regionální fotbal neudělalo dost. Tento pohled nesdílí všichni představitelé krajů a okresů. Je tu řada věcí, kterou jsme udělali, proběhlo výrazné zjednodušení stanov z roku 2019, vznikla řada mládežnických turnajů a akcí a na loňské valné hromadě jsme schválili nový klíč k dělení členských příspěvků. Okresy tak začnou tento rok dostávat mnohem větší prostředky než loni. Ale chtěli jsme toho samozřejmě udělat víc.“
Řekl jste, že nějaké věci se v aktuálním mandátu nepovedly. Jaké?
„Největší dluh máme v projektu restrukturalizace soutěží. Nepodařilo se ho zrealizovat a budeme se ho snažit přetáhnout do dalšího mandátního období. Pojali jsme ten projekt příliš na volno. Byla tam neshoda mezi jednotlivými patry fotbalu: LFA má svou vlastní autonomii, rozhoduje, jak vypadá první a druhá liga, to se musí respektovat. Probíhá ale diskuze o tom, kolik skupin má mít třetí a čtvrtá nejvyšší soutěž, kolik má být divizí. Na tom nepanovala shoda. Krajské a okresní svazy restrukturalizaci podporovaly, protože cítí, že finančně a sportovně to nepůjde do budoucna utáhnout. Pak je tam řada věcí, ve kterých bych si přál, abychom byli úspěšnější. Nebyli jsme úspěšní na mistrovstvích, chtěl bych vidět všechny české reprezentace na finálových turnají. Konkurence je ale obrovská.“
Jedna technická otázka: z hlediska státoprávního uspořádání se vede debata o zrušení Karlovarského kraje, který je příliš malý. Dokázal byste si to představit na úrovni fotbalu?
„Pokud mě paměť neklame, vodítko k této ideji je původní existence Západočeského kraje. Já jsem ale určitě zastáncem toho, aby uspořádání fotbalové asociace geograficky korespondovalo se státním uspořádáním. Je ale pravda, že někdy je těžké najít měřítko pro Středočeský kraj s dvanácti okresy a Karlovarský se třemi, někdy to vyvolává tenze.“
