Brückner: Nechtěl jsem zastárnout

Od pátku se stal koučem rakouské reprezentace. „Ta lehkost bytí až moc nesnesitelná,“ řekl včera s úsměvem na tváři mezi novináři z Česka a Rakouska ve vídeňském hotelu Hilton.

Chtěl jste odpočívat, poslouchat svého Mozarta a chodit doma po lesích. Najednou jste zpátky ve velkém fotbalu. Není to nějak rychlý návrat?
„Je fakt, že jsem si představoval trochu delší pauzu, ale copak se dá ve fotbale něco plánovat? Běží to ze dne na den, z týdne na týden, tomu bylo poplatné moje rozhodnutí.

Po vyřazení z EURO jsem samozřejmě nebyl v dobrém rozpoložení. Ale ožil jsem, spravil jsem se, prostě jsem si odpočinul.“

Měl jste před sebou i jiné nabídky?
„Měl, ale to byly nabídky spíše informativního rázu. Tato rakouská byla naprosto vážná, jasná a transparentní. Od úterý do pátku jsem se musel rozhodnout. Bylo to něco úplně jiného než třeba jít na jiné kontinenty… To ne, to bych nebral.“

V Česku se spekulovalo, že byste mohl zastávat funkci jakéhosi šéftrenéra, dokonce se o tom jednalo i na výkonném výboru…
„To byly jejich úvahy, jejich spekulace a návrhy. Proč ne? Na to mají právo, byl to jejich nápad. Já si ale o sobě nejsem jist, zda se hodím na tu úřednickou práci, na to jsem ještě příliš mladej. Vážně.

Naposledy jsem mluvil s panem Košťálem, jen s ním a s nikým jiným z výkonného výboru. Oba dva jsme došli k názoru, že by to nebylo dobré, abych já vykonával funkci nějakého sportovního šéfa svazu, či jak to nazveme.

Řešili jsme i to, abych byl úplně přesný, že kdybych nechal velkého fotbalu, mohl bych dělat něco s mládeží, servis kolem toho a případné vzdělávání trenérů. Nic jiného.“

Co říkáte na to, že vaším nástupcem u české reprezentace se stal Petr Rada, který porazil sdělovacími prostředky favorizovaného Jozefa Chovance?
"To byl výsledek volebního aktu, abych pravdu řekl, moc jsem to nesledoval. Síly se před volbami různě měnily, ale šlo to mimo mě.“

Na co jste v otázce rozhodování přijmutí rakouské nabídky kladl největší důraz?
„Na to, že Rakušané ve mě měli velkou důvěru. Jejich zájem byl tak velký a jasný, že jsem řekl ano. A pokud se týče mých vlastních pocitů, tak jsem to vzal hlavně proto, abych nezestárnul.“

Takže věk roli při vašem rozhodování nehrál roli? Přece jen vám táhne na 69, a už máte právo užívat si důchodu…
„Já se nedívám, kolik je mi let podle rodného listu. Já na to mám svoji rovnici, kde kromě biologického věku vystupuje pět konstant. A podle nich si počítám roky.“

A kolik je vám tedy nyní?
„Tak mezi 50 a 55 lety. Ale musím vám říct, že po Turecku jsem se cítil na 92.“

Nebojíte se trošku kočovného života?
„Ani ne. Já spoustu práce udělám doma, v kanceláři v Olomouci, půlku měsíce jsem na srazu. Kdybych spočítal, kolik hodin jsem strávil v letadle a jiných prostředcích, tak dojdu k obrovskému číslu.

Musím si vše uspořádat a doladit. Chci kromě své práce ještě žít normální rodinný život. A rakouský svaz se svými zástupci to chápou.“

Co na řekla rodina na to, že odcházíte trénovat do Rakouska?
„No, napřed byla překvapena, ale když posoudila všechna pro a proti, tak řekla ano. Život přece nekončí. Já nechci zestárnout.“

Nehrál třeba ve vašem rozhodování roli i pocit, že nechcete končit jako poražený?
„Ale to už je za mnou. Turecko už jsem obrečel, když chcete vyhrávat, musíte umět přijmout i porážku. Ne, ne, EURO je už za mnou. Konec u českého týmu byl trpký, ale nemůžu si přece malovat, že zakončím kariéru vítězstvím pět nula. To bych taky musel žít třeba do 110 let.“

Oznámil jste, že vaším asistentem je Andreas Herzog, ikona rakouského fotbalu a rekordman v počtu reprezentačních startů. Dokonce jste ho označil za svého kolegu. Neuvažujete o tom, že byste si vzal k ruce asistenty z Česka?
„Fotbal je týmová práce a já už nechci a nemusím všude vystupovat až do nebe. Já jsem tuhle práci vzal a chci, abych měl dva silné spolupracovníky a dělat to s nimi dohromady. Chci se s nimi podělit o práci, ale i o zodpovědnost a taky samozřejmě o velikost, které mohou tímto docílit.“

Neodpověděl jste na otázku, jestli uvažujete o českém spolupracovníkovi…
„Pořád se o někom spekuluje. Někdo se hlásí sám, o někom píšete vy v novinách. Já jsem projevil velký zájem o Herzoga, toho mám. S žádným českým adeptem jsem nejednal.“

A přemýšlíte o tom hodně?
„Samozřejmě, pane redaktore. Vždyť to je moje práce.“

Ale mám na mysli, jestli jste přemýšlel o českém asistentovi?
„Ne.“

Bez práce jste byl pouze šest týdnů. Stačila vám tato doba k tomu, abyste si uvědomil, že fotbal je droga, bez které nemůžete být?
„Já bych neřekl, že droga. Je to náplň života, já se necítím starý, chci dál pracovat, mám v sobě stále jiskru. Víte, já si pamatuji, jak jsme po losování závěrečného turnaje EURO jeli na lodi na recepci.

Bavil jsem se s Otto Rehhagelem a on mi řekl tu památnou větu, kterou se řídím. A cítím se dobře.“

Promiňte, co vám řekl německý kouč Řecka?
„Wer lebt, ist jung. Kdo žije, je mlád. Já nevím, jestli je to jeho výklad z jeho hlavy, nebo jen citát někoho slavného. Ale sedí to.“

Pojďme k samotnému rakouskému fotbalu. Má současný tým na to, aby se kvalifikoval na světový šampionát do Jihoafrické republiky?
„Kvalifikace se hraje od toho, aby se týmy někam kvalifikovaly. Ale samozřejmě nemůže zůstat jen u přání. Takže ten podtext tam musí být. Já se toho nebojím, i když soupeři jako Francie, Rumunsko či Srbsko jsou hodně silní.

Já jsem Rakousko viděl několikrát hrát, na EURO zahrálo výborně proti Polákům i Chorvatům. Mají silné ročníky 1984–1986, to může být silný základ týmu. Vidím tam potenciál, to je pro mě důležité. Já už jsem přeci s mladými kluky pracoval, i proto mě to láká.“

Co bude vaší nejbližší náplní práce?
„V půlce srpna oznamuji nominaci na přátelák s Itálií a pak nás čeká vstup do kvalifikace s Francií. Už jsem říkal, že mám před sebou asi šedesát bodů, které musím vyřešit.

Takže práce je moc, musí být rychlá, organizačně perfektně zabezpečená. Víte, já už to dělám 50 let, takže mě jen tak něco nepřekvapí.“

Nebudete mít problémy s jazykem? Německy sice mluvíte velmi slušně, ale v jistých detailech to může být problém…
„Fotbalovou terminologii ale ovládám dokonale, tam problém nebude.“

V Rakousku ale budete ve větším psychickém vypětí, možná větším než s Českem na EURO. Nemůže to být frustrující?
„Víte, kdybych stál s Rakouskem kousek od bran čtvrtfinále velké soutěže, tak ten stres rád podstoupím.“

Trošku odbočme, myslíte si, že osoba českého trenéra u rakouské reprezentace v nejpopulárnějším sportu může pomoci ke zlepšení vzájemných vztahů obou zemí, třeba v otázce Temelína?
„Ve fotbale tohle neplatí. My jsme uzavřená kosmopolitní skupina. Trenér může být z Francie, masér z Číny a hráči z různých světových klubů. Ve fotbale to neplatí, jen v politice.

Vždyť svět je nyní v éře globalizace zcela jiný. Fotbal už sám o sobě hraje tuto pozitivní roli, že spojuje lidi a národy. A nemusí jít jen o Rakousko, Česko a moji osobu.“

Vy jste znám jako milovník vážné hudby. Půjdete se podívat třeba do slavné vídeňské Opery?
„Určitě. Rád bych také zajel do Salcburku, to je Mozartovo rodiště. Ale nevím kdy. Teď mám před sebou tolik práce, že nevím, kam dřív.“

Výkřiky

Pořád se o někom spekuluje. Někdo se hlásí sám, o někom píšete vy v novinách. Já jsem projevil velký zájem o Herzoga, toho mám. S žádným českým adeptem jsem nejednal.

Musím si vše uspořádat a doladit. Chci kromě své práce ještě žít normální rodinný život. A rakouský svaz se svými zástupci to chápou.