Ovládá český fotbal nenápadný funkcionář Krula?
Mezi českými rozhodčími a funkcionáři zuří zákulisní boj. Proč? Nitky informací a vyjádření se sbíhají k jednomu jménu: Josef Krula. Sekretář komise je tou osobou, která nejvíce vadí. Údajně proto, že dokáže vyjít vstříc klubům v případě nasazování rozhodčích. A pak rozhoduje o jejich osudech.
Luděk Macela, tak se jmenuje předseda komise rozhodčích. Moc však drží v rukou podle všeho Josef Krula, který přitom zastává funkci „pouhého“ sekretáře. 
Právě její členy viní z toho, že ho programově odstranili, jelikož se stal nepohodlným. Mezi hlavní viníky označil i Josefa Krulu. „Jedinou mojí šancí, abych se na listinu vrátil, by bylo rozpuštění komise,“ postěžoval si druhý vyřazený Robert Kubáň. A jmenoval mezi ostatními stejného funkcionáře.
Výhrady jsou však i mnohem tvrdší. „Dělá si v komisi, co chce, pan Macela to ani mnohdy neví. Ale je předseda a má za své podřízené odpovědnost,“ přidává se Pavel Czene.
I on má s Krulou osobní zkušenosti a ne zrovna příznivé. „Když jsem se rozhodl kandidovat do výkonného výboru futsalu, otevřeně mi řekl do očí, ať kandidaturu stáhnu, jinak mě vyřadí z listiny,“ připomíná rok starou záležitost. Dopadlo to přesně podle plánu: nyní je prvním místopředsedou komise futsalu, mezi prvoligovými arbitry už jeho jméno nenajdete. „Položil jsem to už v březnu, nemělo to cenu,“ přesunul se jen na funkcionářskou dráhu.
Nebojí se mluvit ani o třaskavějších věcech. „Když jsem se čtyři roky nemohl přes výborné hodnocení prodrat z MSFL do ligy, bylo mi naznačeno, že bych mohl svůj postup podpořit u Kruly nějakou pozorností,“ odhaluje. „Ale ne od něj, takže to je jenom šeptanda. Ale ty výhrůžky byly naprosto konkrétní!“ stojí si za svým. Tato slova pronáší zástupce svazu na dosti vysoké pozici, byť futsalové.
Ještě závažnější zjištění pak přidává člen výkonného výboru Petr Kašný. „Rozhodcovskou problematiku znám velice dobře,“ připomíná svou dlouholetou činnost asistenta. „A řeknu jen jedno: práce komise se mi nelíbí, nejde dobrým směrem, což se týká i sekretáře.“ Sice volí opatrná slova, ale vzhledem k tomu, že je členem vrcholného orgánu, mají dosti silný dopad. Kritika do vlastních řad.
Při rozboru lidí, kteří mají vůči Krulovi výhrady, vychází ovšem jeden zásadní fakt: jde především o ty, kteří skončili a může z nich mluvit zhrzení. „Nedivte se, atmosféra mezi rozhodčími je napjatá, cítím takové divné mlčení. Každý se bojí něco říct, aby nedopadl špatně,“ odkrývá zákulisí Jan Filgas. I on už patří mezi vysloužilce. „Skončil jsem loni, takže nemám už co ztratit,“ přiznává důvod své otevřenosti. „Jestli se má něco u rozhodčích zlepšit, pak Krula musí neodkladně pryč!“
