Štajner o rozlučce: Dres mi půjčil divák

Jeho reprezentační spoluhráči se teprve chystali v české metropoli na letadlo, když Jiří Štajner už usedal v Lichtenštejnsku k obědu. Plný dojmů a zážitků z exhibice, kterou na jeho počest v soboru uspořádal Hannover. „Užil jsem si to výborně,“ usmíval se včera liberecký ofenzivní univerzál před hotelem Sonnenhof.

Chybělo vám něco?
„Jen jsem očekával trochu více diváků.“

Kolik jich přišlo? Některé zdroje tvrdí, že jich bylo 10 tisíc, jiné hlásí o pět tisíc více.
„Těžko říct. Neokážu to odhadnout. Ale přes deset tisíc jich bylo určitě. Možná i těch patnáct tisícovek. Každopádně vytvořili fantastickou atmosféru. Připravili mi fakt krásné rozloučení.“

Nachystali vám nějakou speciální choreografii?
„Ne, ne, ne. Z kotle tam nebylo moc lidí. Když jsem ale vystřídal, dočkal jsem se od těch, co přišli, krásného aplausu. Po zápase jsem si zase oběhl čestné kolečko. Do toho na světelné tabuli pouštěli sestřihy z mých nejvydařenějších akcí za Hannover, pod to běžela muzika. Prostě bylo to hezký.“

Co fanoušci skandovali?
„Křičeli to svoje. Jirííí Štajneeer! Klasika.“ (směje se)

Vy jste říkal, že nastoupíte jen za Liberec, ovšem nakonec jste si zahrál za obě mužstva. Změna scénáře na poslední chvíli?
„Jo. Když jsem seděl na lavičce, přišel za mnou trenér Slomka, abych šel ještě hrát za ně. Tak jsem se běžel do kabiny převlíknout a vyrazil jsem zpátky na trávník.“

Vyběhl jste prý ve speciálním dresu: Štajner, forever.
„Ne. Nebo jestli jo, tak jsem si toho nevšimnul. Ale vím, že kustod ten dres narychlo sháněl, protože ho neměl pro mě nachystaný.“

Na zádech aspoň bylo Štajner?
„Byla tam moje čtyřiadvacítka. Ale jmenovka? Nevím, co tam bylo napsaného. Po zápase jsem triko vrátil divákovi, který ho kustodovi půjčil.“

Nesl se celý zápas v pohodovém duchu?
„Ze začátku moc ne. My jako Liberec jsme do půle nasadili to nejlepší, oni de facto taky. Neběhalo se sice tolik, ale všichni se snažili hrát. A Hannover byl lepší. No vlastně lepší…měli víc gólovek. I když se šlo do kabin za stavu 2:1 pro ně, mohlo to být klidně 6:4.“

Brankostroj však přece jen po přestávce přišel, k čemuž jste přispěl hned třemi zásahy do černého. Jak se to seběhlo?
„Dostali jsme na 1:3, tak jsem si říkal: No, to bude asi výprask. Pak dal Kerič na 2:3 a já jsem si řekl: Tak dám ještě gól a jdu z placu. Asi za tři minuty jsem se trefil poprvé a minutu nato podruhé. Myslel jsem si, že už mám hotovo. Ale pak jsem za stavu 5:4 pro Liberec vyrukoval v dresu domácích a vyrovnal jsem.“

Nemělo to tak skončit? Exhibice se obvykle hrají na remízu.
„Dohodli jsme se, že srovnám v hannoverském dresu na 5:5 a bude konec. Jenže kopal se roh a Vulin dal na 6:5. No a už jsme nestihli vyrovnat.“

Co následovalo po utkání?
„Fotografování, tiskovka. A pak jsme šli do hotelu na společnou večeři pro všechny účastníky exhibice. Obcházel jsem stoly, abych se všemi pokecal. Kluci z Liberce potom odjeli domů, já jsem zůstal s bývalými spoluhráči z Hannoveru, ale v deset jsem šel taky spát.“

S příjemnými pocity?
„Přesně tak. Bylo to poprvé v historii klubu, co se pro některého hráče uskutečnil rozlučkový zápas. Moc si toho cením.“

A kdybyste se ocitl v utkání s Lichtenštejnskem v základní sestavě, měl byste na to síly?
„Určitě. V sobotu jsem se nevyšťavil.“

Chcete mít sportovní informace jako první? Objednejte si SMS a MMS zpravodajství iSport.cz »