Jágr o návratu: Snad nejhorší hokej, co jsem zažil. Bez výstroje mám 120 kilo
Show must go on, despite the age. I tak by mohly vypadat slova ve slavné písni kapely Queen v případě Jaromíra Jágra. Kladenský útočník se proti vedoucí Jihlavě po dlouhé době objevil v týmu Rytířů kvůli velké marodce. „V první třetině to byl nejhorší hokej, co jsem zažil,“ řekl po zápase lakonicky. Hokejově však na tuhle úroveň pořád stačí. Při výhře 7:5 si Jágr, jemuž v únoru bude už 49 let připsal asistenci a ukázal, že hrát do padesáti nebude problém.
Kdy jste naposledy hrál soutěžní utkání před prázdným hledištěm?
„To asi nikdy. Ale vůbec jsem se na to nesoustředil, spíš jsem se koukal jen na sebe. Po dlouhý době jsem nastoupil do soutěžního zápasu, což původně ani nebylo v plánu. U nás byl problém, že jsme neměli dostatek hráčů, takže buď bych hrál já, nebo bychom měli prázdné místo. Počítal jsem s tím, že moc hrát nebudu, že občas půjdu na led, aby si ostatní lajny odpočinuly, aby se to prostřídalo.“
Splnil váš výkon očekávání?
„Klíčové bylo vyhrát. Bylo to poslední utkání v roce, takže když ho vyhraješ, máš lepší Vánoce. Jsem rád, že jsem nastoupil, alespoň jsem viděl tu herní realitu, protože ze střídačky je to o něčem jiném. Upřímně, nebyl jsem moc spokojený. Hlavně v první třetině to byl snad nejhorší hokej, jaký sem kdy zažil. Ale v týmu jsme si řekli, že máme dva cíle. První byl otočit zápas a druhý je dlouhodobý, že musíme začít hrát úplně jinak. Takhle bychom se nikam nedostali.“
Hned na začátku zápasu jste se uvedl nezvyklou šarvátkou s protihráči. To pro vás není úplně obvyklé.
„Je mi skoro padesát let, nehrál jsem dlouho. Bez výstroje mám 120 kilo a s výstrojí 130, takže jsem prostě nemohl zastavit. Já teď zkrátka jedu. Ne, že bych chtěl někoho trefit, já se zkrátka nemůžu zastavit, ani jsem to nechtěl udělat. Ten hráč se mi tam bohužel připletl do cesty. (směje se)“
Znamená váš návrat to, že v lednu budete pravidelně hrát?
„To je těžké. Teď se to vše odehrálo narychlo, ani jsem nemohl najít své hokejky. Ve všech taškách mám zátěže, ty jsem musel nejdříve vyndat. Dá se to popsat, jakože v úterý to byla trochu panika. Dlouho jsem hledal i rukavice a brusle. Ale plán je takový, že bych v lednu začal postupně nastupovat.“
Co případné naskočení do extraligy?
„To vůbec. Zaprvé, já na to nemám. Asi by to bylo téma, kdybych se cítil dobře a měl natrénováno. Ale teď ne. Ani si nejsem jistý, jestli někdo chce hráče z první ligy a ze čtvrté lajny.“
V zápase proti Jihlavě jste nastupoval s mladíky Filipem a Gumanem. Stihli jste si společně říct před utkáním něco k taktice?
„Ne, vůbec nic. Ani hráči totiž nevěděli, že budu hrát, nebyl žádný čas. Plán byl takový, že se půjdu párkrát sklouznout a vyplnit volné místo v sestavě.“
Říkáte vyplnit volné místo, ale hrál jste i první přesilovku.
„Hrál jsem tam pár vteřin. V přesilovkách ani není třeba nějaká taktika. Navíc s Plekym víme, co chceme hrát, takže tam jsme si nemuseli ani nic říkat.“
Před nájezdem Tomáše Plekance jste diskutoval s rozhodčími. O co tam šlo?
„Nic, jen jsem se jich zeptal, jak se mají.“ (směje se)
