Další Čechmánek (18) v derby, jako rival a v útoku. Tátu už přerostl
Jeho táta Roman se vsetínskou šálou na krku vhodil jako legenda klubu z Lapače úvodní buly finále Chance ligy. Jakub Čechmánek (18) stojí na druhé straně, válčí v útoku nenáviděného Zlína. V bráně to po vzoru otce, olympijského vítěze z Nagana a trojnásobného mistra světa, v mládeži taky zkusil. „Nechytlo mě to. Víc mě bavilo dávat góly,“ líčí junior, který chytává aspoň ve fotbale. „S míčem u nohy mi to moc nejde, tak se cpu do branky.“
V rodině už Jakub Čechmánek všechny přerostl. Má 196 centimetrů, o čtyři víc než táta a bývalý vynikající gólman. V juniorce má nad protihráči fyzicky navrch, ovšem v seniorské kategorii cítí silový limit. „Musím nabrat pár kilo,“ uvědomuje si zlínský čahoun, jenž má tři domovy. Střídá pobyt u otce, mámy a přítelkyně.
Úterní trénink Zlína sledoval zpovzdálí rovněž Roman Čechmánek. Přišel omrknout syna, který nakukuje do sestavy Říhova souboru. V základní části naskočil do pěti zápasů, v play off dostal premiérovou šanci v nedělním finále číslo dva. Na stadionu, kde vychytával jeho táta mistrovské tituly a odkud se odrazil ke kariéře v reprezentaci a v NHL. „Bylo to neuvěřitelné, výborná atmosféra. Trošku nervózní jsem byl, ale pak to ze mě spadlo. Moc jsem si to užil,“ kochal se.
Obří rivalitu mezi oběma kluby vnímal. Je cítit na vyprodaných tribunách, v kancelářích i na ledě. „Oproti juniorce to bylo na vyšší úrovni silově i rychlostně,“ poznamenal.
Když jeho otec sbíral na konci milénia extraligové zlaté medaile, ještě nebyl na světě. Ví jen z vyprávění, jak leželo mohutnému gólmanovi valašské město u nohou. On sám má ryze zlínské srdce. Pikantní je, že v minulé sezoně nastoupil osmkrát ve druhé nejvyšší juniorské soutěži za Vsetín. Nastřílel sedm branek.
„Měl jsem jako prvoročák vyřízené střídavé starty. Dařilo se mi tam a trenéři si mě stáhli zpátky,“ vysvětluje křídelník, jenž už má na svém kontě i dva zápasy v seniorské extralize. Šanci dostal v loňském smutném sestupovém ročníku, zahrál si například na Spartě.
Ve středu bude při třetím dílu finálové série fandit Beranům na tribuně. Po uzdravení Dominika Luži vypadl ze sestavy. „Trošku jsem s tím počítal,“ přiznal osmnáctiletý útočník, jenž si váží i jednoho startu. „Jsem rád, že jsem mohl poznat, jak to ve finále vypadá,“ dodal uvědoměle.
Typologicky se vidí jako chlapíka na černou práci s tím, že by k ní chtěl přidat i góly a body. Fyzické parametry ho předurčují k důrazné, kontaktní hře. „Jsem spíš na silové věci. Hru před bránou, osobní souboje. V juniorce v nich dominuju, ale do budoucna určitě potřebuju nabrat. Mezi chlapy je to těžší. Výšku mám dobrou, ale minimálně deset kilo navíc by se mi hodilo,“ uvedl.
S otcem má velmi dobrý vztah, neustále jsou ve spojení a konzultují spolu hokejové věci. „Furt si voláme,“ informoval. „Zahrál si tu nejvyšší ligu (NHL), hokeji určitě rozumí. Sice mu to šlo líp v bráně, ale umí to i s hokejkou. Snažím se brát si jeho rady k srdci. K rodičům musíte mít vždycky blízko. Dřív na mě byl přísný, teď už si sám vyhodnotím, co je pro mě dobré a co ne,“ dodal Čechmánek junior, jenž má ještě staršího bratra a sestru.
