Augusta: Nemám rád lajdáky
Když se na něho jihlavské vedení začátkem ledna obrátilo, neváhal. Trenér Josef Augusta nemohl pomoc klubu, v němž slavil největší hráčské úspěchy, odmítnout. V 62 letech se znovu postavil na střídačku a tým pod jeho vedením jede.
V osmifinále prvoligového play off mužstvo vyřídilo Havířov a teď si brousí zuby na favorizovaný Chomutov.
„Některé věci se podařily mužstvu dát, má řád, funguje, to je důležitý,“ říká kouč, jenž se podepsal pod zlatý hattrick na mistrovství světa v letech 1999 až 2001.
Vedle jihlavských mladíků mládnete, co říkáte?
„Je pravda, že máme mladé mužstvo, což je pro Duklu určitě pozitivní. V prvním kole play off jsme měli čtyři dvacetileté hráče a to nám ještě chyběl teprve patnáctiletý David Musil.“
Takoví hráči k vám musí úplně vzhlížet.
(usměje se) „To se musíte zeptat jich. Myslím, že to se mnou nemají jednoduchý. Nic jim neodpustím jak v přípravě, tak při zápase. Hlavně musí sami chtít a to se zatím potvrzuje. V Jihlavě se mají od koho učit, jsou tady zkušení borci jako Bakus, Hodek, Malena, Mareš nebo Ficenc.“
A co spíš otcovský přístup, ten neuplatňujete?
„Nevím, jestli jsem zrovna táta. (směje se) Nemám rád lajdáky, vyžaduju disciplínu jak ve hře, tak v přístupu k týmu, systému. Po všech chci, aby dodržovali věci, které jsou prospěšné pro tým, a navzájem se respektovali. To je základ. Nezáleží na tom, jestli to je mladý nebo starší hráč. Vědí o tom, jasně jsem jim to na začátku řekl. Zatím to funguje.“
Neříkejte, že si po takových zkušenostech neudržujete patřičný nadhled.
„Samozřejmě, že ho mám. Ale v mužstvu i realizačním týmu musí být pořádek. Když není, dovedu zvýšit hlas bez ohledu na to vůči komu. Vyžaduju týmovou práci od hráčů i od svých spolupracovníků, bez toho to nejde.“
Umíte ale být i shovívavý. Třeba když v Chomutově nedávno váš junior v prodloužení netrefil ze dvou metrů odkrytou branku, jen jste ho přátelsky poplácal po přilbě. To se mi líbilo.
(usměje se) „Ten kluk byl v takové šanci poprvé za kariéru, v životě ji neměl. To mu člověk zase nemůže vynadat. Kdyby udělal nějakou chybu třeba v obraně, dostal by trošku za uši. Ale tady by to nemělo ten správný účinek.“
Zmínil jste Davida Musila, syna Františka Musila. Nebál byste se ho v necelých šestnácti letech postavit do play off?
„Vůbec ne, vím, co v něm je. Je to jeden z našich stabilních beků. Uvidíme ale, jak se vyvine situace v klubu. Potřeboval by ho i dorost. Rozhodnout to musí šéf mládeže a zároveň předseda občanského sdružení, kterým je shodou okolností jeho táta. (usměje se) Ať určí, za koho má kluk hrát. V každém případě to budu respektovat.“
Další zajímavou postavou je sedmnáctiletý gólman Filip Novotný. Vychytal poslední zápas proti Havířovu, kde je manažerem jeho otec Marek Novotný. Nebál se potom tak trochu jít domů?
(směje se) „Určitě ne, každý táta má radost z takového výkonu. Marek to viděl na vlastní oči, jistě ho syn potěšil. Je to satisfakce, kdy se vám promítne všechno, co jste svému potomkovi věnovali. Filip znovu prokázal, že mu dospělý hokej svědčí. Kluci mu věří, to je pro něho velice důležitý.“
Takže ho nasadíte i na Chomutov?
„Není to vyloučené. Navíc vyztužíme obranu, do útoku se vrátí Rytnauer. Chomutov měl delší přestávku než my. Jistou sílu máme, ale sérii mu v žádném případě neodevzdáme. Teď jde o to hráče přesvědčit a dát jim morálku, abychom v Chomutově aspoň jednou vyhráli. Určitě to není nereálné.“
