Hořava: Favoritem finále je Kometa

Čekal jste postup Brna přes Chomutov?
„Viděl jsem jen ten poslední televizní zápas, jinak jsem to nesledoval. Nepřekvapilo mě to, nebyl bych překvapený, ani kdyby postoupil Chomutov. Oba týmy jsou hodně vyrovnané, podobné složením i tím, kolik do toho investovaly peněz. Byly to největší favorité na postup do baráže. To, že se setkaly v semifi nále, byla náhoda.“

Daná ale „maličkostí“, že jste oba celky v základní části předstihli...
„V rozhodujícím okamžiku jsme udělali nějakou sérii. Naopak Brno s Chomutovem měly trošku problémy, ale to nemění nic na tom, že byly nejlepší.“

Trváte na tom?
„Určitě. Stačí se podívat, jaké si před sezonou a v jejím průběhu nakoupili posily. Byli prostě nejsilnější. Kometa zůstává favoritem, i když finále bude vyrovnané a série asi bude dost dlouhá.“

Podle brněnského trenéra Kýhose se ale házením role favorita na soupeře jen zbavujete odpovědnosti.
(usměje se) „To je názor pana Kýhose, je mi celkem jedno, co si myslí. Říkám jen, jak to vidím já. Máme prostě rozdílné názory.“

Jste vrstevníci, máte k sobě jinak blízko?
„Kdysi jsme spolu hráli na olympiádě v Sarajevu. Potom jsme ale šli každý jinou cestou, nikde jsme se pracovně nepotkali. Řekl bych, že máme normální vztah, mluvíme spolu, není mezi námi žádný problém. Před sérií si určitě popřejeme, ať vyhraje ten lepší. Od toho to finále je.“

Loni jste říkal, že je před vámi spousta práce. S mužstvem se vám podařilo ujít dlouhou cestou, co myslíte?
„Vždycky je to otázka hráčů, jestli sami chtějí pracovat. Žádný trenér je nedonutí, aby něco dělali. Když to vezmou spíš jako prospěšnou radu a mají snahu se zlepšit, tak je to dobrý. V opačném případě mají smůlu.“

Musel jste je ale přece přesvědčit, že to, co jim radíte, má smysl.
„S Honzou Votrubou jsme tam byli od toho, abychom jim poradili. Na některé věci nebyli zvyklí, ale přesvědčování kolikrát nepomůže, hráči musí chtít sami. Něco se povedlo víc, něco míň, něco vůbec, ale to je normální. Nedostatků je pořád hromada, do extraligového mužstva máme ještě celkem daleko. Jmenovat ale nebudu, to bych šel proti hráčům, to nedělám.“

Asi není jednoduché osobnost, jakou je třeba Čaloun, nechat sedět. A hlavně to udělat tak, aby to hráč jeho kalibru vzal.
„Když se mu něco nepovede, tak třeba nedohraje zápas. Ale to není o Honzovi Čalounovi nebo komukoliv jiném. Je to o mužstvu. Když vyhraje, tak je to v pořádku. Když ne, tak se s tím musí něco udělat. Nemáme ale hráče s velkými smlouvami, kteří by seděli a čekali na svoji šanci. Mladíci berou jako dobrou příležitost, když odehrají jen jeden dva zápasy.“

Bylo hodně obtížné přesvědčit zkušeného gólmana Orcta, aby kryl záda dalšímu veteránovi Salfickému?
„Se Zdeňkem jsme si dali jasná pravidla, přistoupil na ně. Je rád, že nám může takhle pomoct. Není to tak, že bychom ho pozvali chytat a potom posadili na střídačku. To bychom nikdy neudělali. Oboustranně to je naprosto korektní, není v tom žádný problém. Hodně to vychází i z jeho kamarádského vztahu s Robertem Kyselou.“

Na rozdíl od Brna hrajete stabilně na čtyři pětky. Ve finále byste mohli mít více sil.
„Hradec hrál na tři lajny a síly mu taky nedošly, pořád byl výborný. Nevidím v tom žádný rozdíl. Záleží na tom, co mužstvu vyhovuje. My budeme dál hrát na čtyři pětky.“

Semifinále jste ukončili o dva dny dříve než soupeř. Ani to nehraje ohledně regenerace roli?
(okamžitě reaguje) „Neřekl bych, i když to všude slýchávám, i od hráčů. Je to ale spíš psychická záležitost, otázka hlavy, než aby to mělo mít rozhodující vliv. To si určitě nemyslím. Stejně tak neřeším, že je mezi dvojicí zápasů jen den odpočinku. Tak to bylo dané před sezonou, teď nebudu říkat, že nám to vadí. To jsou maličkosti, kterými se nehodlám zabývat. Je to jen takový druh laciné výmluvy, to není můj styl.“