Zdeněk Janda
Premium
23. ledna 2021 • 04:55

Legenda v prázdnotě. Jágr dává ego stranou: Když to zabalím, bude to horší

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Sparta - Baník: Blažek daroval Letenským druhý gól, Kuchta slavil jako Haaland. 2:0
Extraligový šerif má v play off víc práce. Jak se rodí tresty? Ujčík už ví, co bude po sezoně
VŠECHNA VIDEA ZDE

Vedle mantinelu hlídkuje chlapík v oranžové k vestičce. S rouškou, symbolem prazvláštní doby. V místě, kde obvykle fanouškovský kotel vykřikuje jeho jméno, jsou jen dva ošuntělé odpadkové koše. Jinak prázdno. On, hokejový král, druhý nejproduktivnější muž v historii NHL a člověk, jenž celý život hraje pro lidi, hraje bez nich. Jak Jaromír Jágr prožívá ledové prázdno? Přečtěte si obsáhlou reportáž, v níž promlouvá Martin Straka či Tomáš Plekanec, a útočníkovu pozici ve třetí lajně probírá další kladenská ikona Milan Nový. Proč se mu to nezdá? Nad složitou situací a svou špatnou formou se zamýšlí v rozhovoru i sám brzy 49letý Jágr.



Před stadionem se táhne fronta u červeného stanu, v němž se obyčejně prodává občerstvení. To mi nějak neštymuje. Copak už do haly mohou fanoušci?

Za chvíli pochopím. Taky mířím do řady. Ne na propečenou klobásu. Na antigenní testy… Co naplat, COVID-19 pořád nejen v hokeji, ale v celém českém sportu hraje první lajnu.

Venku mrzne, kolem kladenského zimáku je to obzvlášť lezavé. Zapínám bundu ke krku a čekám, bude to pro mě v testování premiéra. Tohle nepanuje ani v extralize. Některé prvoligové kluby, včetně toho kladenského, ale striktně dodržují svazová pravidla: Dovnitř jen s negativním testem.

„Tak jak, projdeš?“ houkne na mě pobaveně Josef Zajíc, někdejší kladenský kapitán. Zachumlaného v roušce a čepici jsem ho poznal hlavně podle hlasu. I on, klubová ikona, právě čeká na výsledky. Paní v rukavicích na mě šibalsky mrkne:„Teď vás pošimrám lehce. Nebojte.“ A tyčinku mi zarve do obou nosních dírek.

Pak si s bývalým útočníkem trkneme o sebe lokty, jak velí covidová kultura. I já po pár minutách slyším: Pan Janda, negativní. Uf. Už můžu dovnitř. Tedy pozor, ještě mi měří teplotu. 36,2. Takže potvrzující razítko. Jedné paní vedle mě displej ukazuje 33,3. Další průvodní jev koronavirového diktátu. Mimořádně spolehlivé digitální teploměry.

Stoupám po schodech a útlých chodbičkách na balkonek přímo pod střechu. Právě tam, kde bývá největší kosa, sleduju zápas Rytířů s Benátkami. Když sundám roušku, abych se vysmrkal, z pusy jde pára. Kladenský zimák má pověst toho nejpromrzlejšího, což mám za ty roky potvrzené. Teď je to ještě horší, venku něco pod nulou, stadion je bez lidí o poznání chladnější.

JÁGROVY TÝMOVÉ TROFEJE
1x olympijský vítěz (1998)
2x Stanley Cup (1991 a 1992 s Pittsburghem)
2x mistr světa (2005 a 2010)
1x vítěz Super Six (2005 s Omskem)
1x vítěz Kontinentálního poháru (pro vítěze základní části KHL, 2011 s Omskem)
1x postup do extraligy přes baráž (2019 s Kladnem)

Mráz se zažírá i do nohou, takže popocházím sem a tam. Je to celkově smutný pohled dolů. Prázdno. Ticho. Na tribunách nápisy: Kladno se nevzdává. Bojuje, válčí dál. Za nimi jsou zapíchnuté klubové vlajky. Sedačky prázdné, u dveří dezinfekce, nápisy Zákaz vstupu.

Jsou slyšet zářezy bruslí. Jak hráči pořvávají: Záda! Maséři pobíhají po střídačce s rouškami, které si ale občas zapomenou nasadit. Pochmurné kulisy pro hokejistu, který v NHL nastupoval před dvaceti tisíci lidmi. Drtil milníky, zažíval ovace vestoje. I v minulé sezoně v extralize dokázal vyprodat 12 venkovních stadionů, v O2 Areně na něj proti Spartě přišlo přes 17 tisíc fanoušků. Průměrná návštěva činila skoro osm tisíc lidí. Jágrmánie nepolevovala.

Vždycky tvrdí, že hraje pro lidi. Aby je pobavil, přinášel radost. Jak to koresponduje se současným stavem? Za rok mu bude padesát, proč tohle vůbec podstupuje? Na Jágra s těmito otázkami nechoďte. Hokej miluje. A kde je láska, tam je energie. To je jednoduché krédo muže, jenž v hokeji zdolal všechny Everesty, přesto z něj touha nevyprchala.

Odveslovat do zapomnění? Ne! Hlavní cíl se nabízí. V mysli hlavního rytíře je to napsané červeným písmem: Návrat mezi elitu! Vyhrát první ligu a zajistit si postup. O motivaci je postaráno. Jenže ty okolnosti… Covidová doba otráví kdekoho.

Nebylo by divu, kdyby i nejslavnějšího českého sportovce. Trmácí se po prázdných prvoligových stadionech, na moravské štace jezdí v roušce vlakem, aby nemusel řídit. Každý týden absolvuje testy, navrch strasti majitele, který pro klub musí i v ekonomicky šílené době shánět peníze, aby měl na postup. A do toho ještě hrát? Spousta lidí nad jeho výdrží kroutí hlavou. I někdejší spoluhráči.

Je to jako sex s kondomem

„Co mám říct k Jardovi? Radši nic!“ směje se Martin Straka, jeho někdejší dvorní centr. „To už ani nemá cenu komentovat. To je prostě Džegr. Nikdo jinej už takovej nebude.“ Dlouholetý, o půl roku mladší parťák z Pittsburghu, reprezentace i New York Rangers dávno kariéru zabalil a Plzeň opečovává z pozice majitele a bosse.

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!

Koupit
Vstoupit do diskuse
0
Aktuální zápasy
Články odjinud