Jaroslav Kalina
10. srpna 2022 • 10:40

Růžička o návratu do Slavie: Už jsem chtěl domů. Mladí parťáci pobavili

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Hvězdy vyvedly partnerky: kdo dorazil na vyhlášení Fotbalisty roku?
PRVNÍ DOJEM ze čtvrtfinále: Motor se zlepšuje, ale dostává lekci, co Třinec umí
VŠECHNA VIDEA ZDE

Vrátil se do klubu, kterým byl připraven pro velký hokej. Po osmi letech se do dresu Slavie znovu oblékl útočník Vladimír Růžička (33) mladší. Byť už řada někdejších parťáků figuruje na střídačce či manažerských pozicích a většině současných spoluhráčů nebylo ani deset let, když zkušený útočník naposledy hrál za sešíváné, je rád, že je zpět doma. „Sehrálo to roli. Navíc jsme se dohodli hned, za což jsem rád,“ řekl extraligový šampion z roku 2008. Comeback si v přípravě zpestřil derby proti Spartě, v níž rovněž působil. I přes prohru 2:3 měl při rozhovoru pro deník Sport a iSport.cz úsměv na tváři.



Po osmi letech jste oblékl slávistický dres, navíc v derby proti Spartě. Jaký to byl pocit?
„Bylo to super. I když jsem se víc koukal na sebe, jelikož jsem zápas nehrál zhruba půl roku, tak si myslím, že na první zápas v přípravě to bylo super, měli jsme tam zajímavé pasáže. Věřím, že lidé přišli i na docela dobrý hokej a mohlo je to bavit. Škoda, že jsme dostali gól v závěru, ale i tak celkem dobrý výsledek. Sparta je přeci jenom trošku jiný tým, než máme my.“

A vaše osobní dojmy po prvním startu za mateřský klub?
„Tento zápas jsem nijak zvlášť neprožíval, to spíš až začne první liga. Bylo to ale příjemný. Celkově jsem rád, že jsem zpátky. Myslím si, že parta kluků v kabině je super. Chodím do kabiny hrozně rád, to je pro mě asi to nejvíc.“ (usmívá se)

Derby vám tedy nijak zvlášť neozvláštnila vaše sparťanská minulost?
„To ani ne. Mám ve Spartě docela dost kamarádů, takže bylo velice příjemné si proti nim zahrát. Především jsme ale koukali na sebe, protože se s nimi nemůžeme moc rovnat. Když to přeženu, půlka týmu je z nároďáku. Kolikrát to tedy vypadalo, že si nás dvě minuty motali v pásmu a udělali nám pěkný kolotoč. Rozdíl byl vidět, ale i tak mi výsledek z derby přijde hezký. Kluky, se kterými jsem ve Spartě hrával, jsem rád pozdravil a těší mě, když vidím, že jsou zdraví. Určitě jim nepřeju nic špatného.“    

Zůstal vůbec ve Slavii kámen na kameni, nebo jste se po návratu musel pořádně rozkoukat?
„Kdepak. Pořád tam znám spoustu lidí, ať už okolo hokeje, nebo... Samozřejmě v kabině je to takový vtipnější. Když se totiž bavíme o éře, kdy jsme se Slavií hráli extraligu a play off, tak od většiny kluků jsem slyšel, že jim bylo tehdy sedm osm a koukali na nás doma v dresech, což docela pobavilo. Nějaký věk už mám, ale jsou tam i kluci, jako třeba Michal Poletín, Jindra Barák, Tomáš Knotek, proti kterému jsem hodně hrával. Jsou na tom podobně, ale druhá polovina kabiny je už mladší než já.“ (směje se)

Vidět na trenérské lavičce či v manažerském křesle vaše někdejší spoluhráče, jako byli Jaroslav Bednář , Marek Tomica či Pavel Kolařík, je zřejmě velký nezvyk, viďte?
„Jako nezvyk bych to nebral. Ono to tak zkrátka je, patří to k tomu... Kluky jsem zažil, když oni byli v podobném věku jako teď já. Mně tehdy bylo kolem dvaceti. Jsem určitě rád, že jsou i nyní ve Slavii se mnou a dávají klubu, co můžou.“  

Sehrála právě početná skupina někdejších spoluhráčů velkou roli při vašem návratu?
„Roli hrálo spíš to, že jsem chtěl zpátky domů, do Prahy. A s Jardou Bednářem (sportovním manažerem Slavie) jsem se domluvil prakticky hned, za což jsem rád. Těší mě, že jsem zpátky doma. Je to asi takové klišé, ale kruh se uzavírá. Jsem tam, kde jsem začínal a vlastně bych si i dokázal představit, že bych to ve Slavii dohrál. Budu rád, když odehraju nějaký pátek na místě, kde jsem vyrůstal už od první druhé třídy. Kluci ve vedení každopádně sehráli nějakou roli. Vědí, jaký jsem v kabině, že jsem bezproblémový. Samozřejmě se od nás starších očekává, že tým potáhneme, ale abychom pomohli i mladším hráčům. Někteří z nich mají velký potenciál, tak jim jen můžeme pomoct v růstu.“

Na novou roli mentora si už tedy také začínáte zvykat?
„Člověk chce poradit. Když může něco říct, udělá to rád. Hokej je celkově o komunikaci. Když se udělá nějaká chyba, tak si k tomu něco řekneme. Patří to k tomu. Mám nějaký věk a něco odehráno, tak nemám problém s čímkoliv poradit. Spíš to ale beru tak, abychom my starší dělali dobrou atmosféru v kabině, chodili do ní dobře naladění a případně si řekli i něco horšího. Zatím mi ale nepřijde, že by to bylo nějak extra potřeba.“

Jaká je vlastně vaše osobní motivace při vašem návratu do Slavie?
„Hrát dobrý hokej, bavit fanoušky a pomoct v rozvoji mladším klukům tím, že jim poradím, co mohou případně změnit, udělat lépe a tak. Doufám ale, že oni to mají v hlavě dobře srovnaný a nebudu muset tolik mluvit.“ (usmívá se)

HC Slavia Praha Vše o klubu ZDE

Vstoupit do diskuse
0
Aktuální zápasy
Články odjinud