Hrával za slavný Jokerit Helsinky, za finskou reprezentaci, střihnul si start v NHL za Islanders, s týmem do dvaceti let slavil světové zlato. Masi Marjamäki s hokejem procestoval svět, stavil se na skok i do Chomutova. Dnes už ví, že to neměl dělat. Zbytečná mise, byl napálen vykutálenými šéfy klubu, neschopnými zajistit plnění oboustranné dohody. Pětatřicetiletý finský útočník pro iSport.cz vylíčil své zklamání z návštěvy české extraligy (2018/19), otevřeně popisuje skepsi z jednání šéfů Pirátů, zmiňuje i nedůvěru ke zdejší hráčské asociaci.
Vyjádření Masiho Marjamäkiho
„Nenapadlo by mě, že se budu dva roky poté zabývat zákonnými povinnostmi klubu Piráti Chomutov ohledně smlouvy… Celé to začalo během sezony 2018/19, kdy jsme od majitelů hokejového klubu Piráti řadu měsíců nedostávali výplaty. Někteří hráči nedostali zaplaceno pět měsíců, přitom museli plnit své daňové povinnosti z peněz, které neviděli. Hráli nejvyšší českou soutěž a půjčovali si peníze od svých rodičů na jídlo, na nájem a jiné každodenní potřeby a provozní výdaje.
Bohužel, nedělám si legraci. Měli jsme (s vedením klubu) několik setkání, při nichž nám slíbili, že dostaneme zaplaceno, ale povětšinou šlo jen o lži, abychom pokračovali a dál hráli zápasy. Nebylo divu, že tým trpěl porážkami, skončil v baráži a nakonec spadl do Chance ligy.
Po této sezoně většina z nás hráčů uplatňovala pohledávky vůči organizaci. Asociace českých hráčů (CAIHP) nám doporučila podepsat splátkový kalendář na příštích 12 měsíců. Za sebe říkám, že jsem měl od počátku pochybnosti, nicméně po mém pokusu položit ostatním otázku, zda je to řešení, jsem získával pouze odpovědi, jako např. „každý to podepsal“ a „je to jediný možný způsob“. A tak jsem udělal to, co ostatní hráči. Což mě mrzí – nakonec jsem dostal dvě platby z deseti.
Asi před týdnem jsem vedl telefonický hovor se svým agentem Tomášem Krejčím, jenž mě seznámil s aktuálním návrhem Pirátů: uhrazení 30 procent pohledávky, aby klub mohl pokračovat v Chance lize.
Způsob, jakým to klub hráčům podal a reprezentoval, mě zarazil. V podstatě bylo oznámeno: Rozhodněte se do pondělí, buď řeknete ano, nebo nebude nic! Moje první myšlenka byla: Klub se mě pokouší znovu šikanovat a přimět, abych podepsal lacinou dohodu?!
Po předchozích zkušenostech jsem nemohl klubu Piráti Chomutov důvěřovat, ani české hráčské asociaci, ani komukoli jinému, kdo pracuje pro tento klub. V soutěžích, kde jsem dříve hrával, měly hráčské odbory vždy jako prioritu zájem hráčů a nikoli zájmy hokejových klubů. Když jsem nastiňoval předchozí zkušenost, jak mi navrhovali a tlačili k podpisu bezcennou smlouvu, nechtěl jsem znovu udělat stejnou chybu.
Co se posledního návrhu (akce 30 procent) týká, Piráti nikdy neposlali smlouvu k této dohodě. Navíc nikdy neprezentovali jména všech těch ostatních, kteří byli ochotni k této dohodě přistoupit. Znovu to bylo velmi sporné. V klubu byli nesmírně dychtiví, aby k této dohodě došlo, ale nikdy nepředložili žádné právní dokumenty.
Neuzavřít tuto dohodu s tím, že se spokojím s 30 procenty dlužných peněz po všech těch lživých a falešných slibech, bylo mým jediným možným rozhodnutím. Celou dobu jsem projevoval ochotu vyjednat spravedlivou dohodu pro obě strany, ale odmítám přistupovat na požadavky druhé strany, kdy je mojí jedinou možností říci ano.
V konečném důsledku jde o závažnější problém než o peníze, které mi Piráti dluží. Je absurdní domnívat se, že organizace, která se považuje za profesionální, může takto jednat, chovat se a utíkat od problémů. Kromě toho všichni současní i budoucí hráči zastupovaní Tomášem Krejčím nyní vědí, že tato agentura bude vždy stát za svými hráči bez ohledu na to, jak velký či malý problém může přijít. A to je něco, co si za peníze nekoupíte.
Měl jsem původně dojem, že termín, do kdy Piráti oznámí svůj postup, je 31. července. Takže s tím pořád můžeme ještě něco udělat. Jsme vždy ochotni vyjednat spravedlivou dohodu pro obě strany.“
MASI MARJAMÄKI
