Může mít před sebou sezonu jako hrom. Láká ho vidina účasti na olympiádě v Soči, navíc si zřejmě zahraje v jednom útoku s ruským kanonýrem Iljou Kovalčukem. Český útočník Roman Červenka (27 let) se ale v nadupaném Petrohradu musí vypořádat i s tím, že nebude nosit oblíbenou desítku. „Ale věřím, že v čísle to není,“ tvrdí v rozhovoru pro Sport.
Sbohem, NHL. Štace v Calgary je zapomenuta, centr Roman Červenka už teď má v hlavě jenom to, aby se pořádně nachystal na působení v Petrohradu. Ví, že se od něj hodně čeká. „Ale tím, že přišel Kovy (Kovalčuk), tak ten největší tlak bude určitě na něm,“ tvrdí mistr světa z Německa z roku 2010.
Jak velký humbuk v Rusku rozpoutal příchod ruské hvězdy?
„Dost se tady o tom mluví. I když ještě nezačal trénovat, nebyl s námi ani na soustředění ve Švýcarsku, tak je to tady živé téma. Všichni jsou rádi, že za nás bude hrát, síla týmu se tím mnohonásobně zvedne. Ale až se objeví přímo ve městě, bude to pochopitelně ještě větší. Zatím ani novináři se kolem nás moc nemotají, viděl jsem je jen na jednom tréninku. Asi i oni ještě nabírají síly na sezonu.“ (usměje se)
Pro Rusy je to prvotřídní hrdina, když prchnul z NHL, aby hrál doma. Mluví se o tom hodně?
„To ano, všichni to oceňují. Nezaregistroval jsem na něj nic špatného, fanoušci ho zbožňují. Ale ani od ruských hráčů jsem neslyšel nic negativního, přeci jenom on tu pověst v zámoří má asi o trochu jinou než v Rusku. Každý tady oceňuje, že se nebál v zámoří říct, že končí. Jenom proto, aby se mohl vrátit domů.“
Byl jste šokovaný, když jste se dozvěděl, že končí v New Jersey Devils i přesto, že měl smlouvu ještě na dvanáct let na 77 milionů dolarů?
„O něm je známé, jaký je to patriot. Tak se rozhodnul odejít, je to jeho věc. Pro Petrohrad je to každopádně super. Myslím, že máme hodně silný tým. Teď jde o to, aby si to sedlo na ledě. Cíle máme každopádně jenom ty nejvyšší.“
Podle ruských zpráv byste mohli nastupovat s Kovalčukem spolu. Těšíte se na to?
„Uvidíme, záleží na trenérovi, jak to poskládá. Zatím nic konkrétního nevím, on (Kovalčuk) ještě s námi není. Ale tady je spousta výborných útočníků, takže to ani zatím neřeším.“
Ale hrát s takovým kanonýrem, to musí lákat, ne? V Rusku se od vás čeká, že budete sbírat spoustu bodů a právě spojení s Kovalčukem by v tomto ohledu bylo pro vás ideální.
„To je pravda. Když hrajete s někým takovým a přihrajete mu do tří šancí, minimálně jednu promění. Jenže hlavní je, aby se nám dařilo jako mužstvu.“
Titul, nebo nic. Očekávání jsou jasně daná.
„Zvlášť teď, když přišel Kovy. To je pravda.“
Už vám v tomto smyslu promluvil do duše Alexander Medveděv, nejvlivnější muž ruského hokeje a šéf klubu?
„Byl se za námi podívat v kabině, pár slov proběhlo. Ale on nám to ani nemusí říkat. Sami víme, co se od nás čeká.“
I vy budete pod velkým tlakem, v KHL jste si vybudoval skvělé renomé.
„Teď bude nejvíce sledovaný Kovy, právě na něj se zaměří hlavní pozornost. My ostatní budeme trochu ve stínu, což může být výhoda. Ale jako cizinec musím odvést dobrou práci, to je jasné. S tím počítám. A ničeho se nezříkám.“
Nemrzí vás, že nemůžete mít svou oblíbenou desítku?
„Má ji Viktor Tichonov. Takže jsem sáhnul po sedmdesátce.“
Proč zrovna po ní?
„Ani nevím. Asi proto, že tu desítku nejvíce připomíná.“
Nesnažil jste se vnuka legendárního trenéra přesvědčit, aby vám ji přenechal?
"On s námi zezačátku nebyl, takže nebyla příležitost. A už to ani nebudu pokoušet.“
Nemáte obavy, že vám to bez tradiční cifry nepůjde?
„Věřím, že to zvládnu. O čísle to není. Nejsem takový, že bych bez jiného hrát nemohl. Nějak se tím nezabývám. A když si to vezmu, tak sedmička je skoro jako jednička.“ (usměje se)
Olympiáda v Soči vás láká, stejně jako ostatní hokejisty. Věříte, že by vám mohlo hrát do karet, že dobře znát ruské hráče, navíc budete hrát na širším hřišti?
„Určitě je pro mě obrovská motivace, abych se na turnaj dostal. A jestli to pro mě bude výhoda? Možná trochu jo, ale stejně bude záležet na tom, jak se mi bude dařit. Udělám maximum, abych se v Petrohradu uchytil a hrál dobře. To je rozhodující i směrem k olympiádě. Když mi to nepůjde v klubu, nemám šanci.“
V NHL jste skončil po roční anabázi, kdy jste v Calgary nedostal potřebný prostor. Ani takhle s odstupem vás nemrzí, že jste se o angažmá v nejslavnější lize ještě nepokusil?
„Ne, nic ve mně zatím nehlodá. Takhle jsem se rozhodnul a už nekoukám zpátky. Soustředím se jenom na to, aby se mi dařilo v Petrohradu, nechci se rozptylovat tím, že bych neustále pitval, co by kdyby... Nepřemýšlím nad tím. Věřím, že jsem udělal ten nejlepší krok.“
Co jste říkal na to, když jste se na internetu díval na obrázky ze zatopené haly Saddledome, sídla Flames? V červnu město postihly rozsáhlé záplavy.
„Bydleli jsme s Hudym (Jiřím Hudlerem) přímo u řeky, takže mi bylo jasné, že ten dům je v potížích. A když jsem viděl, jak je voda i v hale, nebylo to příjemné. Byly to smutné obrázky, ale snad už je to tam všechno v pořádku.“
Petrohrad je krásné město, už jste měl čas se trochu pokochat? V minulosti jste se do něj dostal jen na skok při zápasech.
„Něco už jsem si prošel, stojí to za to. Ale až tolik času nebylo. Člověk je po tréninku rád, že si trochu odpočine.“
