Petružálek chce s Kazaní Gagarinův pohár a tvrdí: Miluji výzvy!
Zvyká si na nový život. Z prohrami unaveného Chabarovsku zamířil český reprezentační forvard Jakub Petružálek hrát hokej do Kazaně. Na prestižní adrese dvojnásobných vítězů KHL touží po roce znovu pozvednout nad hlavu Gagarinův pohár.
Třikrát se v pátek rozjel k nájezdu. Jen jednou proměnil a tak musel Jakub Petružálek skousnout prohru s pražským Lvem 2:3 po penaltovém rozstřelu. Ještě v čase 59:56 přitom jeho AK Bars vedl nad českým protivníkem 2:1. Pak udeřil obránce Ondřej Němec a vzal domácím radost.
Jak moc zamrzí ztratit výhru tři vteřiny před koncem třetí třetiny?
„Značně. Ale já už to říkal mockrát, tahle hra se hraje na šedesát minut. My jsme tam několikrát měli puk na hokejkách, mohli si přihrát a vyhodit to ze třetiny. Bohužel jsme to neudělali, Lev nám to několikrát vrátil zpátky před branku a nakonec to sehráli moc hezky.“
Pak přišla dlouhá nájezdová loterie…
„My jsme tam měli šance ještě v prodloužení, bohužel málo střílíme. Mohlo tam něco padnout, ale oni mají hodně kvalitního gólmana a nájezdy jsou prostě trochu o štěstí.“
Vy jste jel tři, jeden proměnil. Bylo těžké hledat různé varianty zakončení?
„Většinou volím tu stejnou variantu. Gólmani to znají, soustředí se na to, ale možná to je nakonec moje výhoda. Když to udělám dobře, dám gól. Tentokrát mě Vehanen napoprvé vychytal, druhý úmysl mně taky přečetl, ale nedosáhl na to. A třetí jsem měl jet stejně, blafákem do bekhendu. Bohužel jsem to neudělal.“
V Kazani už jste téměř měsíc, jak jste si zvykl na nový klub?
„Nemůžu si na nic stěžovat. Je to den a noc v porovnání s Chabarovskem. Tady je o nás maximálně postaráno, máme všechny podmínky pro podávání našich nejlepších výkonů. Obecně je to tady super.“
V čem je hlavní rozdíl oproti Amuru?
„V profesionalitě. V Chabarosvku se stávalo, že jednou chyběly dresy, podruhé nebyly připravené věci před tréninkem… Člověka tohle odvádí od hokeje, tady pro nás maséři i kustodi dělají první a poslední. Všechno klape.“
Je jiná i mentalita mužstva?
„Rozhodně. Je tu spousta kluků z ruského národního mužstva a tlak je znát. Finance jsou tady ve srovnání s Chabarovskem někde úplně jinde, nic jiného než finále KHL se nebere jako přijatelný výsledek.“
V čem se to projevuje nejvíce?
„V Amuru nebyl žádný tlak na výsledky. Hráli jsme spodek tabulky, vedení to bralo jako realitu a i fanoušci to tak nějak chápali a za každý byť dílčí úspěch byli rádi. Tady se od importů očekává, že budou rozhodovat zápasy. Dělat rozdíl ve skóre. Proto tady jsem.“
Užíváte si šanci znovu bojovat o Gagarinův pohár?
„Mám moc rád tyhle výzvy, baví mě to. Nepřisel jsem se sem jenom sklouznout, musím něco předvést.“
Jak složité je ale pro cizince prosadit se v našlapaném kádru?
„Jasně, my jim tady těm místním klukům bereme práci. Člověk musí být neustále lepší než oni, protože jinak by si ho do týmu nevzali. Musíte neustále předvádět dobré výkony, ačkoliv třeba nemáte tolik času na ledě. Tady je to v konkurenci pěti šesti ruských reprezentantů znát.“
Musel jste změnit svoji hru? V Chabarovsku jste trávil na ledě výrazně víc času.
„Změna to je. Přirovnal bych to k Dynamu Moskva, kde jsem hrál minulý rok play off. Tam to bylo podobné, dostával jsem deset jedenáct minut. Vždycky když tam jdu, snažím se předvést ten nejlepší výkon a převést energii do týmu. Protože když dobře pracujete, dobré věci se stanou.“
Jak se vám líbí město? Turisté ho hodnotí jako jedno z nejhezčích v Rusku.
„Jo… Tak to jsem viděl zatím na googlu. Všechno je přizpůsobené té profesionalitě, takže jsme prakticky pořád na báze, takový je tady režim. Hodně tady na to dbají, abychom odpočívali a byli připravení na zápas. Volného času moc není. Všechno je podřízené výkonu.“
Máte na báze i svůj byt?
„Přesně tak. Je to supermoderní komplex, ta kvalita mě hodně překvapila. Prakticky všichni hráči tam mají byty, je tam vynikající jídelna, bazén, fitko, sauny, tréninková hala… Všechno, co si jenom můžete přát. Člověk se tam vyblbne.“
Takže ani do místních mrazů padajících pod 20 stupňů pod nulou moc nemusíte?
„Prakticky nemusím. Můžu tam chodit v kraťasech, žabkách a ani na chvíli nevykročím ven z baráku. Všechno je propojené chodbami a tomuhle uzpůsobené.“
