
Po mistrovském titulu z Finska úspěšně dobývá další území. Obránce Lukáš Klok z Nižněkamsku je i přes problémy s bolestivým zraněním, které mu sebralo šanci reprezentovat na Karjala Cupu, třetím nejproduktivnějším obráncem KHL. Živí i naději na olympijský sen. „Šance, byť malá, je. O olympiádu budu bojovat,“ říká rodák z Šilheřovic v rozhovoru pro Sport.
Hraje přes bolest. Přesto Lukáš Klok v prestižní KHL září a společně s parťákem Ronaldem Knotem drží naději Nižněkamsku na play off. Čím mu sedla ruská liga? Proč ho neláká NHL? A jak mu v kariéře pomohl respektovaný veteránský vzpěrač Kazimír Palka?
V KHL se vám daří, jak velkou motivací je pro vás blížící se olympiáda?
(usměje se) „No, víme, že tam s velkou pravděpodobností pojedou kluci z NHL. Četl jsem sice, že vedení NHL může změnit rozhodnutí do desátého ledna, a taky víme, že v Americe jsou schopni i týden před uzávěrkou říct: Ne, nikdo nepojede. Osobně ale počítám s tím, že hráči z NHL na olympiádě budou. Byli by všichni strašně zklamaní, kdyby se to odřeklo. Možná by z toho byl i bojkot hráčů, pokud by tedy nebyla epidemiologická situace nějak vyloženě tristní. Počítám, že pojedou.“
Pro vás to tedy znamená co?
„Míst není moc, sleduju sestřihy z NHL a vím, co tam hraje za hráče. Trenéři logicky sáhnou po klucích, co hrají v NHL nebo na farmě, to si vždycky obhájíte. Moc si to nepřipouštím. Ale šance, byť malá, je. Budu se snažit předvádět stabilní výkony a uvidím, jestli dostanu pozvánku na Channel One Cup a jestli budu zdravý. O olympiádu budu bojovat. Pokud by byla šance, třeba i na posledního beka a tréninkového koně, tak bych ji bral. Už jenom vidět naše elitní kluky a být s nimi v týmu, to by byl obrovský zážitek. Stejně jako mé první mistrovství světa. Když to nevyjde, svět se nezhroutí. Můžu třeba zabojovat o další olympiádu jako zkušenější hráč. Udělám maximum.“
Když se přidržíme olympiády, máte „vysněného“ útočníka, kterého byste chtěl bránit?
„Jedno jméno vyloženě nemám. A proti McDavidovi už jsem si v mládežnických kategoriích zahrál. (usmívá se) Nebo proti Williamu Nylanderovi z Toronta. Super kluk, mezi zápasy jsme se hodně pobavili, je výborný kamarád Davida Pastrňáka. Ve Vítkovicích jsem zase potkal třeba Rosťu Olesze, taky super hráč z NHL, skvělý zážitek. Když Rosťa přišel do Vítkovic, byl pojem. Seděl jsem vedle něho v kabině, byl jsem docela pod tlakem, schytával jsem to od něho. (usmívá se) Rád na to vzpomínám.“
Pravda je, že třeba obránce Aarona Ekblada, aktuální hvězdu Floridy, už jste taky „zmuchlal“...
„Ježiš, na to už jsem zapomněl. (zasměje se) To bylo ještě ve dvacítkách, byl moc na hrušce, tak jsme se do sebe pustili. V zámořské juniorce jsem hrál s Kylem Connorem z Winnipegu, který teď taky docela dominuje. Trochu tyhle kluky znám a jsem rád, že se jim daří.“
Ještě mi připomeňte, kde jste Connora McDavida potkal.
„Na mistrovství světa osmnáctek 2013. Ve čtvrtfinále v Soči jsme od Kanady dostali kotel, McDavid nám dal tři nebo čtyři góly. Ještě hrál s košíkem, ale byl hodně slušný už tehd.“ (7 zápasů/8+6)
Vy jste v minulosti říkal, že NHL vás neláká. Čím to?
„To si pamatujete? (usmívá se) NHL je krásná, byznys obrovský, organizačně úžasná... Byl jsem v americké juniorce a moc mi nesedla mentalita.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.
Vyzkoušet za 1 Kč Více informací