Hrubec v KHL živí naději na Peking: Olympijský park je nádherný
Zavřel bránu a KHL rozjel ve stejném duchu, jako ji s Gagarinovým pohárem nad hlavou končil. Suverénním výkonem a nulou proti CSKA Moskva. „Jenže nám pak asi trošku narostly nosy, úplně jsme přestali hrát,“ říká brankář Šimon Hrubec (30). Je jedním z adeptů pro olympijské hry v Pekingu, kde to zná moc dobře z působení v Kunlunu. „Doufám, že se to ví. Mohl bych dělat průvodce, přinejhorším,“ usmívá se v rozhovoru pro iSport.cz. „Olympijský park je nádherný.“
V mistrovském Omsku si uhájil pozici prvního brankáře, chytá pravidelně. A dobře. I přes pomalejší týmový rozjezd si Šimon Hrubec drží úspěšnost zákroků přes 90 procent, průměr inkasovaných branek má 2,22, čtyřikrát uhájil čisté konto. K tomu si připsal další „skautský“ úspěch. Po Wojtkovi Wolském se přičinil o další zajímavé jméno pro českou extraligu. Vítkovicím doporučil obránce Alexeje Solovjeva. „Já volal i do Třince, ale Vítkovice byly rychlejší,“ říká.
S Omskem obhajujete mistrovský titul, jak to zatím jde?
„Začátek nebyl podle představ, ale měli jsme dvě vítězné šňůry po pěti šesti zápasech, což bilanci trochu vylepšilo. Teď už jsme začali hrát o něco lépe, ale pořád to není ono. Máme trochu jiný tým, před sezonou odešlo pět rychlých hráčů, byli nahrazení vysokými a silnými. Podle mého nám teď rychlost trochu chybí. Na styl, co hraje náš trenér, je potřeba mít rychlé hráče.“
Projevuje se i klasická mistrovská kocovina?
„I tu jsem tady cítil. Paradoxně nám uškodilo, že jsme hned na začátku sezony v Otvíracím poháru, což je zápas posledních finalistů ligy, vyhráli nad CSKA 4:0. Trošku nám narostly nosy, že to půjde samo, úplně jsme pak přestali hrát. Hráli jsme fakt špatně. Nebyly náhody, že jsme prohrávali, zasloužili jsme si to.“
Zaujalo mě, jak jste říkal, že vám odešli rychlí hráči, které kouč na svůj styl potřebuje. V KHL tým tedy staví vyloženě manažeři?
„Myslím, že tady je to tak rozdělené. Manažer dá trenérovi hráče a on má v ruce karty, se kterými musí hrát. Je to jen můj pohled, do zákulisí nevidím, ale mám takový pocit. Systém, který Bob Hartley hraje, přitom není jednoduchý. Noví hráči si musí trochu zvyknout, než si to sedne. Hartley je opravdu nejlepší trenér, pod jakým jsem hrál. Když tomu hráči rozumí a dělají přesně, co je potřeba, tak to jde. Dbá na detaily, nedivím se, že vyhrál ve všech soutěžích, ve kterých pracoval. Má snad šest titulů – vyhrál Calder Cup v AHL, Stanley Cup, švýcarskou ligu, Gagarina. Fakt klobouk dolů, co má za úspěchy.“
Jak hráče cepuje?
„Opravdu dbá na detaily. Když je hráč metr jinde, zastaví na poradě video a hned se to probírá. Nebo když má hokejku položenou na forhendovou stranu, a ne na bekhendovou. Drobnosti a detaily, které dávají smysl. Když to hráči poberou, vede to k úspěchu. Sedím na poradě, poslouchám pečlivě a pak si řeknu – ty jo, sice drobnost, ale rozhodující. Takže se snažím všechno vstřebat a hned volám mladšímu bráchovi a říkám mu zajímavé vychytávky. Aby je taky používal.“
A používá? Váš dvacetiletý bratr Matouš teď hraje v prvoligovém Havířově a ještě se netrefil, ne?
„Ještě ne, nějak mu to tam nemůže padnout. Ale to přijde.“
Vám se po sezoně změnila konkurence v brankovišti Omsku. Jak to aktuálně vypadá?
„Bobkov šel do Kazaně a ze zámořské AHL přišel o tři roky mladší Vasilij Demčenko. Slyšel jsem před sezonou, že to s ním nebude lehké, že mi vůbec nezávidí. Ale musím říct, že máme dobrý vztah. Razím teorii, že když se k někomu chováte dobře, nemůže se k vám on chovat špatně. Je tichý, moc nemluví a musím říct, že je šikovný. Ale důvěry teď dostávám víc já, chytám skoro všechno. To jsem rád.“
Vy dokážete vyjít s každým, ne? Byl jste vůbec někdy s brankářským kolegou na nože?
(usměje se) „Možná v juniorech. Tam byl jeden... Kdo nechytá, píše zákroky a u něho se mi to dost rozcházelo. Chybělo mi jich vždycky asi dvacet na zápas. Vyloženě mě neměl rád. Ale víte jak, byl to boj o áčko.“
Jan Strmeň to asi nebyl, ne?
„Ježiš, ne! Honzík by mi ještě zákroky připisoval. Byl to jiný borec, teď chytá někde v druhé lize.“
Působíte ve špičkovém klubu, v kvalitní lize a startoval jste na dvou posledních mistrovství světa. Jak se díváte na své olympijské šance?
„Jsem rád, že chytám a jsem v tempu. Jestli pojedu, nebo nepojedu, není na mně jako spíš na trenérech. Jak se oni rozhodnou. Moc rád bych jel v jakékoliv pozici. Je to olympiáda!“
Navíc v Pekingu jste jako doma, souhlasí?
„Doufám, že se to ví. Mohl bych dělat průvodce, přinejhorším. (usmívá se) I když, bude bublina. Což je škoda, protože v Pekingu je opravdu hodně věcí, na které by se dalo kouknout. Do města se nebude šance podívat, takže je v podstatě jedno, jestli se hraje v Pekingu nebo ve Vimperku.“
Hokejovou halu máte zmapovanou?
„Já hrál v hale, kde budou ženy. Je menší, ta nová ještě nebyla hotová. Ale v olympijském parku jsem se byl podívat, je nádherný! Přirovnal bych ho k Dolní oblasti Vítkovic. Park je zasazený do industriální zóny, dřív to byla továrna. Z chladicích věží a sil jsou udělané hotely. Nebo je tam skleněný hotel zasazený vyloženě do továrny, hezky se to prolíná, opravdu krása. Parádní je i snowboardový areál. Když najíždíte na Big Air, máte pod sebou celou vesnici i s výhledem na obrovské jezírko. Moc pěkně udělané.“
Na snowboardu jste v mládí úspěšně závodil, vyzkoušel jste si olympijskou trať?
„Nebyl sníh a ještě to nebylo komplet. Ale už testovali samoobslužná auta bez řidiče. Normálně pojízdný automat. Zastavíte si ho, naťukáte, kam chcete a autíčko jede bez řidiče úplně samo.“
Jak tedy vnímáte své šance na olympijskou nominaci?
„Bude záležet na aktuální formě, zdraví. Nemyslím, že to je v brankovišti pro hráče z Evropy úplně zavřené. Vždycky je to o aktuální formě. Teď se vám daří, před olympiádou se zraníte nebo přestanete chytat a je po všem. Je třeba nastavit hlavu a aktuální formu naladit na pravý čas. Být ve správný čas na správném místě – jako vždycky.“
Před dvěma lety jste z Kunlunu pomohl k příchodu Wolského do Třince. Teď jste byl angažovaný u přestupu obránce Solovjeva do Vítkovic. Koho tam máte dál?
(usměje se) „Já volal i do Třince – hoši, je tady volný Ljocha (Solovjev), skvělý obránce. Ale Vítkovice byly rychlejší, ozvaly se dřív. V Avangardu byl jedním z mých nejlepších kamarádů, skvělý kluk. Věděl jsem, že má parádní střelu. Jednu z nejlepších, jaké jsem čelil. Z ruky, i golfákem, neskutečné kvéry. Když jsem viděl, co nedávno vyšvihl za vikýř proti Spartě? To je přesně ono. Jsme v kontaktu, píšeme si a jsem rád, že se mu daří.“
Připravujete se na roli skauta nebo hráčského agenta?
„Dělat agenta by mě asi nebavilo, ale z brány mám kluky docela nakoukané. Vidím, kdo jak hraje, vím, proti komu se mi blbě chytá, kdo se k tomu umí postavit. Budějovice se mě v létě ptaly na nějakého hráče, ale toho jsem nedoporučil. Když se někdo ozve, rád řeknu, co a jak. Proč ne?“
zápasy 28 |
