Prusek: Těším se na trénink s Irbem

Před včerejším zápasem v Nižněkamsku tak čerstvě 33letý brankář Dinama Riga držel 146 minut dlouhou sérii v neprůstřelnosti.

Dvě nuly za sebou a k tomu takřka půlka zápasu s Ufou. Není to už brankářský rekord nové KHL?
„Tak to vůbec nevím, opravdu to nesleduju a nemám přehled. Možná ani ne…“

Nepotěšilo by vás to?
„Samozřejmě by to bylo pěkné, ale já jsem hlavně rád za body, které jsme tím získali. Dvakrát jsme vyhráli venku. Navíc v Kazani, která je doma hodně silná a dává hodně gólů (druhý nejproduktivnější tým celé KHL). A Togliatti je zase náš přímý konkurent v boji o play off, takže šlo spíš o body než o statistiky.“

Kde bylo těžší nulu uhájit?
„Ty zápasy byly dost podobné v tom, že se dvě třetiny hrálo bez gólů. Pořád to mohl kdokoliv rozhodnout, bylo to psychicky náročné. Kazaň hraje víc technický hokej, chtěli to někdy dohrávat až do prázdné brány. Kdežto Togliatti má menší kluziště, hrají tam víc kanadsky. Nahazují, tlačí se za pukem, chodí před bránu na teč. Těžko se to srovnává, oba zápasy byly těžké. Stačila jediná chyba a bylo po nadějích.“

Svého času držel v Rusku rekord v počtu minut bez inkasovaného gólu váš bývalý vítkovický kolega Jiří Trvaj. Vybavujete si to?
„Vím, vím. Právě, když Trvka chytal za Togliatti. Myslím, že to byly dva zápasy a něco. Nebo dokonce tři zápasy, to už nevím přesně. Ale kdysi jsme se o tom bavili.“

Je pro vás motivací jej třeba přeskočit?
„Ne, to vůbec. To ani nejde plánovat. Zase hrajeme venku, zase nás čeká těžký zápas v Nižněkamsku.“

Tam hraje Petr Hubáček, další váš bývalý spoluhráč z Vítkovic. Jak moc si jej budete hlídat?
„S Petrem už jsme si psali, ale nemůžu se zaměřit jenom na něj. Mají tam dost hráčů, kteří umí dát gól, takže si musím hlídat všechny.“

Trenér Vůjtek mluvil o tom, že ruští hokejisté cítí vůči Čechům pořád určitou nevraživost. Zažil jste v těch dvou zápasech s nulou, že by vám dal někdo vyloženě najevo, že už jej štvete?
„Nemůžu říct nic takového. Naopak, při podávání rukou třeba kluci z Kazaně uznali, že to byl dobrý zápas. Například Morozov, to mě potěšilo. S žádnou nevraživostí jsem se nesetkal.“

Jak to v ruské lize chodí s příspěvky do klubové kasy? Dával jste něco za nuly?
„Zatím mi nikdo nic takového neříkal a sám jim to vnucovat nebudu (usmívá se). Když přijdou, tak přispěju.“

Jaký to mělo ohlas mezi spoluhráči?
„Chování hráčů vždycky ovlivňují výsledky. Já jsem v Rize měsíc, trošku jsme začali vyhrávat, tak to je pro komunikaci samozřejmě vždycky lepší.“

Když počítám i dvě nuly, které jste vychytal ještě za Spartak Moskva, tak jste v Rusku nastřádal už pět zápasů s čistým kontem. To je na tak ofenzivní soutěž pro gólmana hodně slušná vizitka.
„Cítím se dobře, je pohoda a chytá se mi skvěle. Každý zásah zvedá sebevědomí, po každém takovém zápase se cítíte jistější. Ale musím říct, že poslední zápasy hrají i kluci hodně dobře v defenzívě. Hlavně před bránou, kde to je pro gólmana nejnebezpečnější. Střely a šance jsou, to ano, ale jinak to kluci před bránou čistí zodpovědně. Nenechávají mě vykoupat při dorážkách do prázdné.“

V Rize je trenérem brankářů známý Arturs Irbe. Jak jste si sedli?
„Úplně v pohodě. Když jsme hráli doma, byl čas si po zápase v kabině sednout a pokecat. Přišel mi úplně v pohodě, v klidu.“

Co s vámi dělá na tréninku?
„Nedávno byl v Americe na operaci kolene, takže teď nemůže na led. Ale říkal, že se chce dát rychle dohromady a pak s námi nějaké gólmanské cvičení na ledě udělat. Na to se těším.“

Radí vám?
„To ani ne. Sám dobře ví, že každý brankář chytá jinak a má svůj styl. Nesnaží se mě nějak předělávat. Ale až bude na ledě, rád si od něj nechám poradit. Třeba mi to ještě pomůže.“

Co byste chtěl umět tak dobře jako Irbe v dobách své největší slávy?
„V čem on vynikal, to už já nikdy mít nebudu (směje se). Byl hodně flexibilní a mrštný v brance. To už se mi nepovede, abych byl v bráně tak rychlý.“

Stejně jako vy chytal Irbe se starším typem helmy s košíkem, která se už na stadionech moc nevidí. Ocenil ji?
„Na tohle nepřišla řeč. Zná tu moji masku ještě z NHL, takže jsme to neřešili.“

A co zkušený brankář Naumovs? Jak vycházíte s ním?
„To je taky úplně v pohodě chlap. Je mu třicet devět let, má toho už hodně za sebou, je v klidu. Když jsem měl nedávno lehčí otřes mozku, zaskočil za mě na dva zápasy.“

Otřes mozku? Co se stalo?
„Devět minut před koncem zápasu s Ufou mě protihráč v plné rychlosti sundal nohou. Byl to  nezaviněný střet, ale byl jsem z toho nějaký špatný. Tři, čtyři dny mě bolela hlava a měl jsem takové rozmazané vidění. Ale spravilo se to.“

Kdo vás z Ufy sestřelil? Někdo z Čechů?
„To vůbec nevím. Bylo to tak rychlé, že jsem si ani nevšimnul. Ať to byl kdokoliv, úmysl v tom nebyl. Ten hráč dojížděl vyraženou střelu a nestačil se mi vyhnout. Naštěstí to nebylo tak hrozné a vynechal jsem jen dva zápasy.“