FOTOGALERIE - Třetí závěrečná část rozhovoru s Jaromírem Jágrem, ve které hovoří o své rodině, o případných potomcích nebo o Martinu Strakovi a jeho případném startu v reprezentaci.
Čas letí jako voda. Přijde duben jak a vy si zahrajete mistrovství světa. Přemluvíte Martina Straku?
(chvíli přemýšlí) „To máte těžký Stračenovi se narodilo druhé dítě a protože má v Plzni dvě funkce, doma je málo, svoje holky moc nevidí. To je jedna věc. A druhá, po vypadnutí nutí z playoff je do mistrovství světa hrozně velká mezera. Určitě tam je měsíc. A celou tuhle dobu musíte trénovat. Nejde, abyste se odjel válet na dva týdny k moři, vrátil se a začal trénovat na mistrovství. Dneska jsou hráči po celém světě tak dobří, že byste s tímhle postupem vyhořel. Jednoznačně.“
Vás možná čeká podobný problém, viďte?
„Přesně, to samé já. Udržet se v našich letech ve formě vytížení v zápasech je hrozně těžký. Jako mladej tohle neřešíte. Nevadí vám dělat věci bezdůvodně, neřešíte je. Ale donutit se v šestatřiceti trénovat naplno měsíc a půl… Vydržet a nesmět přestat. To je pro starší hráče největší problém. Ten moment dokopání se do práce je pro mě ze všeho nejnáročnější. Za týden už je to lepší, klidně si dám tři fáze navíc, protože mi to dělá radost a dřina tak nebolí. Proto mohl Armstrong porážet ve svým věku ostatní, protože nikdy nepřestal jezdit na kole. Pořád seděl v sedle a věděl, že kdyby si dal volno, je po něm. Může to zabalit.“
Jágr: Nevěřím, že Ljoša dopoval >>>
A teď se po dlouhé odmlce vrací. Takže už nemá šanci?
„Bude mít velký problémy. Navíc žil dlouho hollywoodským životem. Vedle sebe měl zpěvačku, teď herečku. A té nemůžete říct, že se jedete projet pět hodin na kole. Ta by vás hnala!“ (směje se)
S věkem tělo hůř spaluje tuky. A vy se rád nadlábnete českou klasikou. Řešíte i tuhle stránku?
„To je další věc. V sezoně vydáváte výkony, trénujete, hrajete, takže vydanou energii musíte získat zpátky. Najednou si dáte přestávku, žádné kalorie ze sebe nevydáváte, ale žerete stejně. A pak máte hned čtyři, pět kilo nahoře. Podívejte se na hokejisty, co skončí s kariérou. Do roka natečou. Taková je reakce těla. Někdo se zhrozí a po čase začne se sebou něco dělat. Někdo je línější a tloustne.“
Budete jako kulička v padesáti?
„To nechci. Tak budu muset do padesáti hrát, nedá se nic dělat.“ (usmívá se)
Jágr: NHL? Neříkám, že ne >>>
V Kladně by to brali!
„Já si spíš troufám na čtvrtou ligu. Ale hýbat se budu muset. Protože pak ochabnou i svaly a tu moji váhu odnesou klouby, hlavně kolena. Nebo záda. Jakmile skončíte s posilováním břišáků, chytnou vás záda. To máte jistý. Ty vole, to je představa… (směje se) Budu holt muset pořád něco dělat. Anebo budu v zápřahu se svýma dětma. Nedokážu si totiž představit, že přestanu jíst jako doteď. Jím takhle třicet let, těžko ze dne na den skončím. A to naše kafe s mlíkem. (povzdechne si) To je přímo rodinný zlo! (směje se) My jsme hrozný kafaři. Já to mám po mámě. Tu sice teď zastavila nemoc, ale jinak odjakživa pijeme kafe. Navíc Amerika vás kafe těžko odnaučí. Dám si pěkně překapávaný, cukr, smetanu…“
Kolik za den?
„Tak ráno dvě, další před zápasem, po zápase. Šest, sedm jich padne. Snažím se omezovat cukr, stejně jako kolu. Tu jsem pil dřív hodně, teď už jen vodu. Je to detail, ale mojí váze to pomohlo. Ale sladký a kafe si pořád neodpírám.“
Pokud se podíváte na svého tátu, zdá se být ve formě, na postavu si nemůže stěžovat.
„Pozor, taky přibral. Od té doby, co není tolik na statku. Taky jsem mu minule povídal, že se má nějak dobře. On to hodil na mámu, že je to kvůli ní. Že nechce nechávat na talíři, aby se to nezkazilo. Takže to zase odprdla máma.“ (směje se)
Povězte mi, neuhánějí vás rodiče o vnouče?
„To vůbec. Ale já děti zatím neplánuju.“
A kdy začnete?
„Hrát v Česku, bylo by to jednodušší. Ale já jsem v cizí zemi a přelítávání by pro dítě bylo dost nesnadný. A hrát venku a mít manželku s děckem doma, to je k ničemu, ne? Když už se rozhodnu pro rodinu, chci si ten společný život naplno užívat a ne být od nich takovou dálku. Proto se třeba Stračena rozhodl jít domů, ačkoli o něj byl a pořád je obrovský zájem. V Rusku rozhodně. Za jistých okolností se to skloubit dá, každopádně to někdo odnese. Buďto dítě, nebo sport. A já nechci dělat polovičatý řešení. Sice bych to tady mohl v klidu dohrát a radovat se z potomka, ale to neudělám. Já jsem zodpovědnej za svoje výsledky. Nemůžu tady podepsat smlouvu a říct těm lidem, že se u toho budu věnovat i něčemu jinýmu. To nejde. Někdo vám věří, spoléhá na vás a vy se mu musíte oddat. Dát mu sám sebe. Takového, jakého si vás vybrali.“
