Spartak? To je moje rodina, říká kouč Říha
Krůček po krůčku si velké trenérské jméno v KHL buduje Miloš Říha. Český kouč se svým Spartakem vyhrál první tři ligové mače a vytáhl průměrný moskevský tým na špici elitní evropské ligy.
Spartak svým kádrem zdaleka nevyčnívá mezi ostatními. To ani náhodou. Zato pracanty má možná nejlepší v celé KHL. Říha je úspěšným dirigentem, jenž si svou prací v klubu se slavnou minulostí vyloženě říká o výraznou trenérskou budoucnost na východě Evropy.
V prostředí ruského hokeje je Říha synonymem Spartaku a hlavním strůjcem jeho velkého vzestupu. „Takhle dobře hrál Spartak naposledy v sedmdesátých a osmdesátých letech,“ vzdal hold českému stratégovi Alexander Jakušev, legendární útočník sovětské sborné.
Říkal to na jaře, kdy Spartak válel v lize a v play off postoupil mezi první osmičku. Superlativy se k Říhovi hrnou i nyní. Jeho soubor robotníků vyhrál všechny tři první zápasy nové sezony. A venku!
Spartak suverénně spláchl mistrovskou Kazaň a poté si poradil i s Nižněkamskem a Togliatti. Pan Miloš, jak mu tu říkají, se rázem ocitl v centru dění. Novináři si v jeho kamrlíku podávají dveře. A jeho tým je čím dál častěji nazýván Říhovci. Aby všem bylo jasno, kdo za tou jízdou stojí.
Velitel týmu komplimenty odhání s výrazem plachého studenta ve tváři. „Mluvit o tomhle je pro mě těžké. To by měli říci druzí. Já můžu jen poděkovat hráčům, kteří za mnou jdou. To cítím,“ reaguje Říha.
Sergej Michaljov, ruská trenérská kapacita, má jasno. Nebýt Říhy, Spartak je v patrech KHL mnohem níž. „Děkuju mu za ta slova,“ odpovídá na to Čech.
Je rád, že se na mapě KHL statečně drží. Ne každý to dokáže. Navíc jako zahraniční expert bojuje i s jinými vlivy. Třeba závistí druhých. „Cizinec to má vždy obtížnější. Já jsem naštěstí narazil na dobré lidi. Můžu říct bez rozpaků, že Spartak je můj tým. Ne vždy tohle trenér může říci. Ale já tady ano!“ ukazuje svoji spokojenost a snad i pýchu.
Sám je z výtečného rozjezdu do sezony paf. „Upřímně, takový vstup jsem nečekal. Spíš jsem se obával, že nás první zápas v Kazani může položit. Nižněkamsk vypadal v přípravě velmi dobře a Lada jedinkrát neprohrála…
Naše úspěchy mě překvapily. Před sezonou se nám nedařilo dávat góly, odešel nám ofenzivní lídr Rybin. A najednou začne sezona a nám to tam padá…“
Spolehnout se Říha může hlavně na slovenské legionáře. Na útočníky Radivojeviče, Obšuta a Růžičku. Ale nerad by někoho vynechal. Protože v případě Spartaku skutečně platí klišé o nebetyčné týmové lopotě.
„Dokázali jsme si, že jsme vnitřně silní a že nás nepoloží, ani když prohráváme o dva góly. Moji hráči pochopili, že když budou poctivě pracovat v tréninku, vyplatí se jim to. Pochopili moji strategii a přání klubu a já jsem rád, že to v téhle naší rodině bezvadně funguje.“
Vztahy, to je snad vůbec to hlavní, co v moskevské čtvrti Sokolniky funguje na výbornou. „Chlapci vědí, že hokej umí. A vědí, že tu je někdo, kdo jim důvěřuje. Panuje u nás taková domácí atmosféra, každý se s každým baví a rád. Všichni jsme spolu, nikdo nestojí bokem od nás,“ líbí se mu.
Říha však zůstává realistou. Třebaže ruští experti už pomalu řadí Spartak mezi absolutní špičku KHL. „Vím, čtu o tom… Já na názory jiných nehledím. Pokud začneme o něčem snít, je to špatně. Nesmíme dopustit, aby si chlapci začali myslet, že od teďka už nemá trénovat. Naopak, žádné ležení a spánek. Vzhůru do práce,“ loučí se Říha s úsměvem na rtech.
