Bednář: Brendl mi zakázal o něm mluvit
V minulé sezoně ho byly plné noviny. Útočník Jaroslav Bednář ve Slavii řádil, podmanil si extraligu. V ruském Novgorodu je více v ústraní. „Nejsem v takovém laufu, takže je jasné, že kolem mě není poprask,“ reaguje s nadhledem. Dneska se objeví na reprezentačním srazu.
Dvacet zápasů, 14 bodů (6+8). Slušná bilance, ale přeci jenom na Bednáře nic úchvatného. „Podle šancí bych těch gólů měl mít víc,“ přiznává hvězda minulé sezony. „Teď už máte doma jinou, co?“ s úsměvem připomíná někdejšího
Věříte, že si s ním v národním týmu opět zahrajete?
„No, nevím. Teď hrají výborně v lajně s Kůrou (Tomášem Kůrkou), tak nevím, jestli mě k sobě Červus vůbec pustí.“
Třeba byste se mohli objevit v jedné formaci všichni tři.
„Je pravda, že jsem v Rusku hrál nalevo, napravo i v centru, takže je mi to jedno, jsem flexibilní.“
Co říkáte na to, jak Červenka úřaduje i bez vás?
„Přesně tohle jsem čekal, že se mu bude takhle dařit. Hlavně aby se nezranil. Určitě má našlápnuto k tomu, aby získal celkově víc bodů než já naposledy (68). Já mu to od srdce přeju! Aspoň se jednou budu moct chlubit, že jsem měl příležitost hrát s takovým hráčem.“ (usměje se)
„Dali jsme si dva vlastní góly, něco takového jsem prostě nezažil. Hrůza.“
Jak jste jinak sám se sebou spokojený?
„Na to, kolik mám šancí, moc gólů nedávám. Takže v tomhle ohledu spokojený nejsem, někdy mi chybí klid, nejsem tolik vyhraný. V Rusku se pravidelně hraje na čtyři pětky, takže toho času na ledě nemám tolik jako na Slavii.“
V minulém ročníku jste byl neustále v centru dění, tentokrát jste více v ústraní. Jaké to pro vás je?
„Tohle mi tedy neschází, aspoň mám klid.“
Rozhovory vám tedy nechybějí?
„Loni se mi abnormálně dařilo, takže k tomu patřil i ten zájem o mě. V Rusku tu produktivitu nemám na to, aby kolem mě byl nějaký poplach. Každopádně se moc těším na národní tým, věřím, že jsem dobře připravenej. Posledních šest zápasů jsem hrál na centru, byl jsem hodně na puku.“
A jak jste spokojený se svým vytížením?
„Za minulého trenéra jsem hrál hodně a všechno, hlavně ve třech. (usměje se) Náš tým je totiž mimořádně často vylučovaný, takže ve dvojnásobném oslabení jsem si zahrál dost. Ale i při přesilovkách, takže jsem byl spokojený. Ale ty dva poslední zápasy pod novým koučem (Michajlovem) už toho tolik nebylo, na přesilovku jsem se nedostal snad ani jednou. Tak uvidíme, co bude dál.“
Jste z toho otrávený?
„To ne, dva zápasy ještě nic neznamenají.“
Proč už nehrajete v jedné formaci s kanonýrem Pavlem Brendlem?
„Nedařilo se nám, nedávali jsme góly, navíc jsme jich hodně dostávali. Takže nás roztrhli a myslím si, že je to takhle pro oba lepší.“
„On mi zakázal se o něm s novináři bavit, takže já o něm nic říkat nebudu.“
Stále ještě hrajete se zlomeným prstem?
„V malíčku mám ulomený kousek kůstky, ale normálně s tím nastupuju, doktor říkal, že se na to stejně nedá dát žádná dlaha. Vždycky mi dají injekci a je to dobré.“
V úvodu sezony jste nemuseli s týmem na nepohostinnou bázu. Stále to platí?
„Bohužel ne. Mimo jsme mohli být jenom při přípravném turnaji, ale jakmile začala KHL, už nás tam nahnali. Jednou jsme hráli třikrát v řadě doma, takže nás tam zavřeli na celý týden. Strašné!“
A báza je pořád tak hrozná, jak jste ji popisoval během léta?
„Ještě horší! Prostě stará barabizna... Už nám tam navíc ani nechutná jídlo. Ta bábuška sice výborně vaří, ale je to pořád dokola. Navíc mě mrzí, že tam není ani pořádná posilovna, já jsem přitom zvyklý si hodně po trénincích přidávat.“
