Češi mu jsou souzení. Sparta jej uvedla do světa hokeje, jako agent spolupracoval s českými hráči, nyní trenérsky vypomáhá Miloši Říhovi. Ve Spartaku měl blízko i k Dominiku Haškovi. Blízko a zároveň daleko… Do Finska, kde se setkání uskutečnilo, si jakožto druhý trenér Atlantu Mytišči přijel pro beka Lukáše Krajíčka. Vše dopadlo jinak. „O Lukáše jsme měli zájem, ale potřebovali jsme jedničku na přesilovky. A on nemá střelu, jakou potřebujeme,“ vysvětluje.

Krajíček je v české extralize nejlépe placeným hráčem, v Rusku by si ovšem vydělal mnohem víc. Jak dlouho v Rusku vydrží skvělé finanční podmínky?
„Kontrakty půjdou trochu dolů, ale peníze tam zůstanou pořád dobré. Třeba se stane, že pár klubů zkrachuje, ale přijdou jiné. Život KHL to neohrozí. Kluby jako Kazaň, Ufa, Petrohrad nebo Omsk nebudou mít žádné problémy. My na tom nejsme tak skvěle, ale dobře ano. Sponzorují nás stavební firmy. A jsme opravdu organizace na úrovni. Po všech stránkách. Mnohem výš než Spartak.“

Jak dlouho vám trvalo, než jste s Milošem Říhou strávili říjnový vyhazov ze Spartaku?
„Nebylo to příjemné. Ve Spartaku jsme vždy měli vynikající partu. Miloš do toho dával veškerou energii, kluky parádně vyhecoval, vyhrávali jsme emocemi. Letos se to pokazilo, neklapalo to.“

To kvůli příchodu Dominika Haška?
(začne se smát) „Já o tom nechci mluvit…“

Proč?
„Opravdu ne… Víte, on je sice legenda, ale jako profesionál by měl odvádět svoji práci. Vždy.“

Mít v týmu Dominátora se často vyplatí. Občas to ale nefunguje, to byl tedy váš případ…
„Přesně tak. Bylo to těžký. Myslím, že v NHL by se choval jinak. Může mít svůj názor, ale jsou určité hranice, kam by neměl jít. Je pro mě těžké o tom mluvit, nechci ho pomlouvat… V hokeji jsem toho také dost odehrál, něco jsem dokázal. Ale věděl jsem, kam můžu zajít a kde už to není pro mě. Udělat si svoji práci a jít domů, podle toho jsem se řídil. A nekecal tam do toho.“

Jak znám Haška, neúspěšným rozjezdem Spartaku se užíral, myslel to dobře s nápady, jak to spravit, jen mu zřejmě nedošlo, že to ostatní vnímají jinak. A že to do týmu může přinést nervozitu.
„Vím, že je perfekcionista, že chce moc. Ale když to ostatní nepřijímají, tak to nebudu dál dělat, ne? Sezona je krátká, problémy se musí řešit rychle.“

Bylo chybou jeho angažování?
„Chybou, chybou… (přemýšlí) Bylo to samozřejmě riziko. Ale odpověď vám stejně mohl dát až čas, v létě nikdo nevěděl, jak to bude vypadat.“

Spartak se zbavil všech trenérů. Překvapila vás následná nabídka Miloše Říhy jít spolu do Mytišči?
„Hodně. Měl jsem za to, že si k sobě vezme Kapulovského, s kterým pracoval pět let. Najednou mi Miloš zavolal a řekl, ať jsem na drátu, že když mi znovu zavolá, jdeme do Mytišči. A pak jsme šli.“

V Rusku jsou stovky schopných trenérů, dostat se do KHL je složité. Zvlášť, když práci tam dostávají čeští, finští experti. Často je to o využití jediné šance, že?
„Přesně tak, není to sranda. A taky musíte mít dobré známé, kteří za vás lobbují. Pokud nemáte někoho za zády, vaše možnosti jsou malé. Na druhou stranu, v KHL se trenéři často vyhazují, tím pádem máte větší šanci, že vás vezmou.“

Jak se vám pracuje s Milošem Říhou?
„Poznal jsem kupu dalších dobrých koučů, ale Miloš je perfektní v tom, že má na každý den připravené nové cvičení. V létě, na podzim, v zimě, na jaře. Stereotyp nehrozí. A ta jeho vitalita… Ta imponuje všem, jenom ne rozhodčím.“ (směje se)

Pravda, s těmi měl, má a asi navždy bude mít problém. A oni s ním…
(přikyvuje) „Rozhodčí ho nemají vůbec rádi. Ale hráče jeho metody zvedají. Stoprocentně. Já sudím pořád říkám, ať ho už nechají na pokoji. Že má zkrátka svůj styl. Miloš je v civilním životě úplně normální, pokecáte s ním, je veselej, pozitivní. Fajn chlap. Ale na střídačce ho to strhne. Zmáčknete čudlík a jede… Ale jinak se s ním pracuje suprově. Přitom jsem se ho ze začátku bál.“

Proč?
„Když jsem před dvěma roky přišel do Spartaku, on se kolikrát tak mračil… Seděl za stolkem s počítačem a měl hrozně vážný výraz (ukazuje grimasu). To pak radši jen pozdravíte a jdete si po svým. Ale častěji byl přátelsky naladěný. A fanoušci Spartaku, jak ho měli rádi! Pořád skandovali a dál skandují jeho jméno. Zbožňují ho tam.“

Bude jednou Říha vést úplně top tým?
„Měl by. Pokud ho dostane, dočká se medaile. Stoprocentně. I se Spartakem by to dotáhl dál, kdyby mu každý rok neodcházeli nejlepší hráči. Ale oni šli za lepšími penězi, které jim Spartak nemohl dát. Vyřadili jsme Petrohrad, Dynamo Moskva, hráči na sebe upozornili a logicky byl o ně zájem. A místo nich stejná kvalita nepřišla. V Atlantu je to po téhle stránce lepší. Všechno funguje. Jsou to na první pohled drobnosti, ale tam, když přijdete do šatny, pokaždé je kafe, voda, džus, ovoce, všechno. A kolem vás tým spolupracovníků, kteří nastříhají video, udělají statistiku. Ve Spartaku jsme si všechno datlovali do počítače sami. Ale zase byla bezva parta. S hráči jste mohli i na pivo.“

Kdy z vás bude trenérská jednička?
„Uvidíme. Miloš správně říká, že jsem pořád napůl hráč, napůl trenér. Stále u mě převládá myšlení hráče, ještě jsem nedospěl v kouče, který musí mít k hráčům odstup.“

Jak se projevuje vaše hráčské myšlení?
„Chodím za Milošem s tím, že dává klukům těžké tréninky (usmívá se). Jsem takový prostředník mezi trenérem a týmem. Ovšem i na střídačce při zápase si můžu říct svoje, zařvat na hráče.“

Pojďme ke Spartě. Co se vám vybaví při jejím vyslovení?
„To byly krásný časy (zasní se). Super období. Strašně moc jsem se naučil.“

Co nejvíc?
„Nikdy nezapomenu na moje začátky. Z Ruska jsem byl zvyklý, jak jsme pořád zavření v táboře. Po tréninku, po práci. Furt. A v Praze jsem byl najednou volnej člověk, mohl jsem s klukama na pivo, do Parkhotelu na kafe. Tam chodili i fotbalisti. Jak říkám, skvělý časy. Praha byla úžasná. Později mě i poznávali lidi na procházce, v restauracích. To mi bylo moc příjemně.“

Ve Spartě se to v polovině 90. let hemžilo osobnostmi. Neměl jste problém zapadnout mezi tahouny Žemličku, Zelenku či Horáka?
„Nejdřív mě nebrali, protože jsem byl Rus, chápete… Pořád mě pozorovali, cítil jsem to. Při každém cvičení koukali, co předvedu. Asi po měsíci jsem mezi kluky zapadl, začali jsme chodit na pivo. A i trenéři mě vzali. Nejvíc mi dal Standa Berger. Přišel jsem s nadváhou, pořád mě honil na kole, aby mě dostal do formy. A povedlo se mu to.“

Jak jste se tenkrát ve 24 letech dostal do Sparty?
„V Rusku mi končila smlouva a tehdy, kdo se cítil, chtěl hrát ve Švýcarsku nebo v Německu. A mně pořád volal agent Vláďa Kostka a přemlouval, ať zkusím Spartu. Tak jsem to vzal.“

Kolik jste tenkrát vydělával ve Spartě?
„Nejdřív 15 tisíc dolarů (skoro 600 tisíc korun) za první rok. Ve druhém 30 tisíc a pak ještě jednou tolik. Hodně mi pomohlo, že mě tehdy chtěl Düsseldorf. A tak mi na Spartě zvedli peníze a já zůstal. Podepsali jsme pětiletý kontrakt. No a za rok jsem skončil, přišel Sláva Lener…“ (směje se)

Copak?
„On je dobrý trenér, ale po mně chtěl střely z rohu. Na tom sparťanským letišti… To jsem neuměl.“

S kterým sparťanem jste si na ledě nejvíc rozuměl?
„S Patrikem Martincem a Bubákem (Janem Hlaváčem). Hned jsme si sedli. A i později s Výborným a Langem to bylo fajn. Super hokej. Taky jsme se dostali do finále Evropské ligy proti CSKA. Přivezli jsme si druhý místo a úplavici.“ (usmívá se)

Vzpomínám. Sanitky vás odvážely rovnou z letiště do špitálu…
„Jo, jo. A když jsme pak vylezli z karantény a jeli do Vsetína na zápas, lidi na nás házeli hajzlpapíry a místo „Sparta – buzerantů parta“ řvali: Posraná Sparta! (směje se) Trochu drsné, ale mělo to fór.“



Z Ruska sem chodili výborní hráči, léta je tomu obráceně. Český hokej má pořád dobrý zvuk, že?
„Perfektní. Máte výbornou mentalitu, hned si zvyknete. Kanaďanům, Američanům nebo Švédům to trvá delší dobu. Vy a Finové jste nejlepší. I Jarda Jágr říká, že Češi mají k Rusům blízko.“

Vyberete mi na počkání tři nejlepší Čechy v KHL?
„Není problém. Určitě Jágr, pak Červenka, který teď hraje super hokej. A taky Kašpar. Z beků Blaťák. U něj si cením, jak se dokázal prosadit v tak nabitém kádru. Musíte umět, abyste hrál v Ufě. A Míra hraje stabilně. Dřív se mi líbil Klepiš, s Jardou hrál v Omsku dobře. Teď to není úplně ono.“

Nemají Rusové pocit, že jim Češi berou práci?
„Rusové vědí, že když k nim přijde cizinec, tak je hodně dobrej. A respektují ho, protože přichází pomoci týmu. Vím, že v Česku je tomu někdy naopak. Vy si spíš řeknete: Ajajaj…“ (usmívá se)