Gólman Frodl vychytal Plzni výhru v LM. Dostal za to od fanoušků sladkosti
Podle obrazu hry dvě třetiny jasná záležitost, ale nakonec z toho byl thriller až do poslední vteřiny. Plzeň v prvním zápase nového ročníku Ligy mistrů porazila švýcarské vicemistry z Lugana 3:2. O vítězství rozhodla trefa Vojtěcha Němce z 54. minuty, ale čtyřicet minut západočeský tým soupeře z italského kantonu mlel tak, jako by z něj chtěl nadělat špagety. A tak ze všech nejtěžší to měl nováček plzeňské brance Dominik Frodl. Na puk si nesáhnul až do konce první třetiny.
První ostrý zápas za Plzeň, výhra nad Luganem. Ale podle prvních dvou třetin pro vás utkání nemohlo být jednoduché. Jak jste jeho průběh vnímal?
„Popravdě, nikdo z nás tohle asi nečekal. První zákrok jsem měl v poslední minutě první třetiny, předtím jsem si absolutně nesáhl na puk. Ani žádné rozehrávky jsem neměl, nic. Takže ten zápas byl těžký, my do nich tlačili, víceméně jsem čekal, kdy Lugano ujede, bude mít nějakou první šanci“
Tou byla jedovka při jejich přesilovce na konci první části. A zvládnul jste ji...
„Naštěstí jsem první střelu chytil, předtím jsme ještě dostali tyčku. V tom ten zápas určitě nebyl jednoduchý. Ve druhé třetině nějaké střely přišly, nebylo jich tedy nějak moc, ale trošku jsem se do toho dostal a měl nějaký pohyb.“
Lugano ovšem stačilo dvakrát vyrovnat. Nebylo to těžké na psychiku právě z toho pohledu, že jste moc puků předtím neměl?
„Nemyslím si. Když se ohlédnu, první gól byl smolný, trefilo to Krtka (Ondřej Kratěna) do brusle, skočilo mi to mezi nohy. Ten gól nešel za mnou, nebyl důvod si z toho dělat hlavu. Při druhém dostal hráč puk mezi kruhy, jel sám, vystřelil golfákem a trefil nad můj beton. Mně tam ještě projížděl jiný jejich hráč, kotouč jsem na chvíli ztratil. Nechci říct, že to byly jejich jediné šance, občas tam kousli, ujeli. Ale víceméně z ničeho dali dva góly, my je mleli dvě třetiny. Oni dobře bránili, nepouštěli nás do žádných tutovek, čekali, kdy budou moct do protiútoku.“
V závěru se Lugano snažilo potřetí vyrovnat a hrálo přes minutu a půl bez brankáře. Tam jste už žádnou horkou chvilku neprožil?
„Jo, vybavuju si dvě situace, kdy vystřelili po ledě, já puk neviděl a ten se nějak ztečoval. Nevěděl jsem, kde je, vždycky vyjel někde v rohu a já si oddechl. Nevím, jestli to poprvé dokonce neprojelo mezi nohama brankovištěm ven. Ale to štěstí se k nám přiklonilo, protože jsme byli lepší a zasloužili si vyhrát.“
Házení sladkostí začalo už ve Slavii
Jak jste si užil první spoutěžní utkání před plzeňským publikem a hlavně děkovačku, při níž vyvolávali diváci vaši přezdívku Frodo?
„Už to bylo o něčem jiném než v přípravě, o něco tady šlo. První ostrá prověrka, jsem rád, že jsme to zvládli a ten zápas vyhráli. Nebudu aspoň na svoji první výhru čekat a nějak dlouho se trápit. Na konci jsem si to užil, přišlo přes čtyři tisíce fanoušků, byl to hukot. Pro tohle člověk hraje, když se může ještě na konci poděkovat.“
Potom jste ještě sbíral z ledu cosi do lapačky. Co vám fanoušci házeli?
„Tohle vzniklo už na Slavii. Fanoušci mi dva roky házeli po zápase na led sladkosti. Já tomu říkal výplata. Začínalo to skromně u pár miňonek a potom na konci sezony mi přilétávaly třeba řízky.“
Čerstvé?
(usměje se) „Byly dobré. Takhle jsme to tam měli a já víceméně v jednom rozhovoru naznačil, že by se mi líbilo něco podobného udělat v Plzni. Někdo se toho chytil. Doufám, že mě lidi budou mít rádi a budou mi házet dobrůtky. Ale neříkejte to kondičnímu, nic takového jíst nesmíme, ale já jich spořádal hodně. Je ovšem příjemné sáhnout do skříně a vždycky tam něco najít. Na Slavii jsem měl plnou lapačku, než jsem došel do kabiny, trenéři si to rozebrali, něco hráči. Moc mi toho pak nezbylo.“
A co když to začnou házet po vás?
„Oni to házejí i po mně. Ale aspoň mám nějaký zákrok navíc...“
