Za čtyři roky ve Švédsku ušel obrovský kus cesty. Radek Mužík (21) se v Lulee, jedné z nejšpičkovějších evropských továren na hokej, postupnými kroky vypracoval ve stabilního člena kádru elitního švédského klubu. S týmem, v jehož dresu si v minulé sezoně zahrál i finále play off, vyrazil český útočník v rámci Ligy mistrů na Spartu, kde se vedle výhry 3:2 dočkal trochu tušeného, ale naprosto úžasného překvapení. Z rodných Klatov dorazil na zápas početný fanklub mladého hokejisty, který si také zařádil v kotli hostů. „Nic lepšího jsem v životě asi ještě nezažil,“ řekl s dojetím někdejší juniorský reprezentant.
Na tribunách Sportovní haly Fortuna šel jen těžko přehlédnout. Zhruba osmdesátičlenný dav hokejových fanoušků z Klatov se kromě sledování utkání Sparty s Luleou vydal autobusem do Prahy především za Radkem Mužíkem. Všichni z fanklubu úspěšného klatovského rodáka měli na sobě žlutá trička se jménem a číslem 26 svého oblíbence, jehož jméno v průběhu zápasu často skandovali. Během první třetiny seděli na ochozech mezi ostatními diváky s transparentem „Klatovy fandí Mušlákovi #26“.
„Bylo to super, úplná bomba! Jsem hrozně šťastný, že se na mě přijel podívat celý autobus. Domluvili se a přijeli. Jsem úplně nadšený. Kluci z kabiny z toho byli úplně unešení. Takovou podporu pro jednoho hráče prý ještě nezažili. Když přijede osmdesát devadesát lidí a fandí jenom vám, tak je to prostě paráda. Všichni jsme si to užili,“ chrlil ze sebe mladý útočník dojmy plné nadšení a radosti.
Pro Mužíka šlo navíc v Česku o velkou premiéru. Jelikož před čtyřmi lety odcházel z Plzně ještě jako junior bez jediného startu v extralize, proti Spartě odehrál první zápas v rodné zemi na profesionální úrovni. Že si tento významný okamžik nenechají ujít členové rodiny, nejbližší přátelé a známí, někdejší hráč plzeňské juniorky dobře věděl. „Ale nečekal jsem, že jich bude tolik. Takže i pro mě to bylo překvapení,“ přiznal s neutuchajícím úžasem.
V holešovické hale nepřekvapivě nechyběli rodiče, ale i staří trenéři. S vědomím, že je na tribuně matka, která Mužíka jako kluka vozila na všechny tréninky, otec, jenž ho naučil hokeji, si připomněl své vyrůstání v Klatovech a všechno kolem milované hry, s níž prorazil ve Švédsku. Podle svých slov v životě nic lepšího ještě zřejmě nezažil.
Když se fanklub jednoho hráče přesunul do kotle ke švédským fandům, kteří se rovněž přidali ke skandování jména „Radek Mužík“, nebyl vyvolávaný hokejista až tak překvapen. „Měl jsem docela výhodu. Nechci znít namyšleně, ale jsem tam u fanoušků docela oblíbený. Vždyť jste to viděli sami. Přišli do kotle a fandili s našimi fanoušky. Měli zábavu,“ těšilo Mužíka, který bude po návratu do Švédska zvědavý, jestli se fanoušci Luley při pobytu v Praze přiučili něčemu z českého fandění.
Nejen švédští příznivci přirostli Mužíkovi k srdci. Celkově si Švédsko zamiloval, k čemuž přispělo také naučení se švédštině, kterou údajně již zvládá perfektně.
„Víte, Švédi vás začnou opravdu brát jinak, když mluvíte i jejich jazykem, nebo se aspoň snažíte. Není to lehký, ale naštěstí už jsem se naučil švédsky. Hned vás vnímají lépe. Můžu říct, že už jsem napůl Švéd. Načínám tam pátý rok, domů jezdím vždycky jenom na měsíc. Ale srdcem jsem pořád Čech! A pořád jím budu,“ ujistil účastník mistrovství světa osmnáctek i dvacítek.
Život ve Skandinávii si ovšem nemůže vynachválit. Podle Mužíka je ve Švédsku velká pohoda, jak mají všichni na všechno čas a nikam nechvátají. „To se mi strašně líbí. Všichni jsou hrozně hodní, umí anglicky, povídají si s vámi. Přijde mi, že jsou Švédi příjemnější než klasičtí Češi,“ myslí si jednadvacetiletý forvard.
Svého rozhodnutí odejít v patnácti do tehdy neznámého světa ani v nejmenším nelituje. S velice pozitivním ohlédnutím bere odchod do Luley jako nejlepší krok v životě. Mužík cítí, že se ve Švédsku posunul nejen po hokejové stránce, ale i mentálně.
„Bylo mi patnáct, když jsem tam odjel, úplně sám. Předtím jsem byl takový mamánek, maminka, maminka pořád… večeře, obědy a snídaně do postele. A najednou jsem musel všechno dělat sám. Práci a podobně. Vůbec jsem nevěděl, co mám dělat. Pořád jsem volal mámě. První dva týdny byly hodně těžký, ale nějak jsem to zvládl," vyprávěl dnes již stabilní hráč v sestavě Luleå HF o těžkých začátcích bez rodiny.
Pan Hadamczik český hokej zvedne
Byť i Mužík sní o zámoří a působení v NHL, v zemi tří korunek by chtěl zůstat, jak nejdéle to půjde. V nové sezoně by si přál s Luleou znovu zaútočit na celkový triumf v elitní švédské soutěži (SHL). Naposledy byli velice blízko k ukončení 26 dlouhého čekání na titul. V napínavém finále s Färjestadem, za který chytal brankář Dominik Furch , však o vítězství přišli v sérii táhnoucí se až do sedmého zápasu.
Nyní chce švédský klub udělat další krok. Mužík si ale uvědomuje, že vzhledem k příchodu řady hvězd z KHL bude ročník sice velice kvalitní, ale ještě mnohem těžší. Lulee zůstal kádr téměř stejný, povedlo se jí ovšem získat velice zkušenou posilu - finského veterána Lea Komarova. No nového spoluhráče s bohatými zkušenostmi z NHL se podle českého útočníka těší nejen finští hráči.
Každopádně Mužík velice rád myslí i na české kořeny. Rodnou vlast mu v Lulee připomíná stále trvající odkaz někdejšího útočníka Jiřího Kučery, který s klubem v roce 1996 vybojoval zatím poslední ligový titul, a od minulé sezony také obránce Filip Pyrochta .
„Jsem hrozně šťastný za Fílu, který nám v průběhu minulé sezony přišel,“ říkal Mužík ve chvíli, kdy kolem procházel český spoluhráč se slovy: „To doufám!“. „Pokecáme česky, chodíme na večeře spolu, on tam má vlastně rodinu, je to zkrátka vždycky lepší mít v týmu Čecha než jen Švédy. Pro mě je to ale takový, že já už před Filipovým příchodem rozuměl švédsky, už jsem si nepřišel jako cizinec. Češtinu ale nenahradíte. Čeština je krásná, Česko je krásný. Je opravdu příjemné mluvit během roku česky."
Mužík i během působení ve Švédsku pozorně sleduje, jak si stojí český hokej. Podle mladíka z Klatov se každým rokem zvedá. Důkazem jsou podle Mužíka představení dvacítky na posledním šampionátu v Edmontonu, ale také i historický bronz ženské reprezentace z mistrovství světa v Dánsku.
Bývalý plzeňský hráč velice oceňuje zúžení juniorské extraligy a Aloise Hadamczika jako nedávno zvoleného prezidenta svazu ledního hokeje. „Myslím si, že pan Hadamczik český hokej hodně zvedne. Vím, že spousta lidí ho nemá ráda, ale za mě… Měl jsem ho jako trenéra v osmnáctkách a pro mě to byl nejlepší trenér, jakého jsem kdy měl. Je to skvělý člověk,“ velebil Mužík nového šéfa českého hokeje.
V nové sezoně by sám chtěl zabojovat o možnost obléknout dres národního týmu. „V juniorské reprezentaci jsem byl od šestnácti do dvaceti, ale seniorský nároďák…. To je prostě sen. Uvidíme. Pokud přijde šance, dobře ji chytnu za pačesy, jak se říká. Doufám v to. Když budu makat a hrát, mohlo by to přijít,“ věří Mužík.
