Michal Neuvirth: Tahle sezona mi změnila život

Když na podzim i díky zářivým výkonům definitivně získal místo v brance, zadoufal Michal Neuvirth v rozhovoru pro Sport ve čtyřicítku odchytaných utkání v ročníku. Realita? Před finišem základní části jich stihl nastřádat už čtyřiačtyřicet.

„Cíl jsem si splnil, ale mám pořád dost co vylepšovat. Chtěl bych do konce sezony přidat zápasů co nejvíc,“ vyhlašuje. Z toho chlapíka čiší sebevědomí. Ale žádná přehnaná, nabubřelá prohlášení od něj neuslyšíte. I když přepisuje historické rekordy klubu, s pokorou zas a znova čeká na svou další šanci, když zrovna trenéři upřednostní týmového kolegu.

Jaký je váš dojem z končící základní části? Chytal jste většinu utkání Capitals, ale stejně to na mě působí tak, že i přes povedené výkony a spoustu vítězství pořád nemáte stabilní pozici.
„Není proč se na to dívat takhle, já jsem zatím se sezonou spokojený. Před ní jsem totiž ani pořádně nevěděl, jaké to bude chytat NHL celý rok. Jestli na to vůbec budu mít, jestli si udržím výkonnost během celé sezony. Dokázal jsem ale všem včetně sebe, že na tuhle ligu mám. Už poznávám, že mi tým věří, opravdu už cítím velkou důvěru od vedení i od kluků. Mám taky pocit, že jsem za uplynulý rok zase hodně vyspěl, změnilo mi to život.“

V jakém smyslu?
„Třeba jenom skutečnost, že jsem celou dobu mezi těmi superhvězdami, že s nimi každý den trénuju. Už to vás obrovsky ovlivní.“

Přijde mi, že každý rok tvrdíte, jak jste zase o něco vyspěl…
(usměje se) „Vidíte, to je tím, že pořád stárnu.“

Co myslíte, je důvěra, o níž mluvíte, taková, aby na vás kouč Bruce Boudreau ukázal jako na jedničku pro play off ?
„Jo, cítím, že by to tak mohlo být. S trenéry jsem se o tom už bavil. Prý je to pořád otevřený, ale mám to prý spíš nakloněný já. I když se teď po zranění vrátil zpátky Varly (ruský kolega Varlamov), který odchytal play off v posledních dvou letech. Nikdy nevíte, já třeba v poslední době odchytal pár dobrých zápasů, mám pocit, že i to bude hrát roli.“

Vyřazovací boje má Washington i díky vám pojištěné. Máte teď při nástupu na led zaryté v podvědomí, že už se perete o svou pozici v play off ?
„Určitě. Je mi jasný, že si o ni hraju. Zatím si to ale pořád nijak nepřipouštím. Snažím se dochytat sezonu tak, abych podával dál co nejlepší výkony v zápasech, do kterých nastoupím. Abych si třeba ještě taky vylepšil statistiky. O play off budu přemýšlet teprve až skončí základní část. Teď je třeba, aby mi vyšel závěr základní části.“

Právě proto se vám nelíbilo, když nedávno pravidelně chytal Braden Holtby, brankář z farmy, který původně jen zaskakoval při vašem lehkém zranění? Washingtonské noviny psaly o tom, jak je na vás vidět, že vás netěší v této fázi sezony jen sedět na střídačce.
„Jako že bych byl nějak naštvaný? To ne. Jasně, situace byla taková, že jsme předtím vyhráli čtyři zápasy v řadě, když jsem chytal. Pak se mi při zápase dostal kus kovu do oka (po ostré ráně protihráče) a to mě na chvíli vyřadilo. Holtby začal chytat dobře, do branky už mě nepustil, protože tým dál vyhrával. Já ale dál trénoval, makal jsem naplno a věděl jsem, že jednou svou šanci zase musím dostat. Ale nebyla v tom žádná zlá krev, já se vždycky snažím být dobrej týmovej hráč, podporoval jsem jak jeho (Holtbyho), tak celej tým.“

Jistě, vaše zklamání by ale bylo pochopitelné. Když už vám na marodku zmizí tradiční konkurent Varlamov, přijde vám další, místo abyste dostal zasloužený prostor. Není přece lehké zůstat pozitivní i v takové chvíli.
„Určitě to je, jak říkáte, ale já si takovéhle věci nijak nepřipouštím. Myslím, že pořád zůstávám v klidu, tohle jde mimo mě. Já beru, že náš tým má tři dobrý gólmany a chytat může jenom jeden. Buď to zkrátka budu já, nebo ne. A když nechytám, tak se snažím co nejvíc makat při trénincích a trpělivě čekat na šanci. Nejsem na nikoho hnusnej.“

Brusle tedy nikomu netupíte…
„To vůbec. (usměje se) Řeknu vám upřímně, když mi Varly dokáže vyhrát Stanley Cup, tak budu spokojenej.“

Jak jste vůbec vnímal situaci kolem uzávěrky přestupů, kdy se mluvilo o zájmu Washingtonu o zkušeného brankáře?
„Nám asi čtrnáct dní před dedlajnem jasně řekli, že nikoho brát nebudou, že nám dvěma (s Varlamovem) věří. Že jsme jejich gólmani pro budoucnost. Jak se ale uzávěrka blížila, tak jsem si přece jenom říkal, že se něco může stát. Protože v NHL fakt nikdy nevíte. I když mi bylo slíbeno, že se s gólmany nic dít nebude, do poslední vteřiny jsem byl napjatý. Jsem rád, že to takhle zůstalo a že nám nelhali.“

A že vám najednou nezaklepal na dveře šatny třeba Tomáš Vokoun…
„Jasně. Ale já si zase na druhou stranu říkal, že mě nenapadá jiný gólman, který by k nám mohl jít, který by byl lepší než my a ještě by na něj bylo dost peněz. Myslím, že žádný takový na trhu nebyl.“

Co vaše kariéra filmové hvězdy? V reality show televizní stanice HBO ze života týmů Pittsburghu a Washingtonu jste se objevoval docela často…
(usměje se) „To bylo hodně zvláštní. A víte, co je taky zajímavý? Kdybyste mi to teď nepřipomenul, tak jsem na to už normálně zapomněl. Přijde mi, že to bylo už hodně dávno. Dostali jsme ale DVDčka od HBO se všemi díly. Byla to zajímavá zkušenost. Hlavně, ty kamery byly opravdu všude. Ale zase musím říct, že když jsem to pak viděl v televizi, bylo to hodně jiný. Přece jenom nás natáčeli čtyřiadvacet hodin denně a pak z toho v televizi byla hodina týdně. Strašně moc věcí se tam neobjevilo, i když jsem byl přesvědčený, že tam být musejí.“

Je to špatně, nebo dobře?
„Mně přijde, že tam chyběly dobrý věci, zajímavý. Nevím ale už přesně co, jen jsem z toho měl takový dojem. Ale chápu, že se to tam prostě nevešlo. Celkově se mi to každopádně líbilo.“

A taky vás jedna scéna zdravě nastartovala, viďte? To když byly kamery u toho, jak o vás pittsburský kouč Bylsma prohlásil, že jste nejistý. Ty dvě následné nuly proti Pittsburghu, to byla pomsta?
„Samozřejmě. (usměje se) Vzpomněl jsem si na to před dalším zápasem, i novináři mi to připomněli. Možná dobře, že to o mně řekl, protože mě to opravdu nabudilo.“

Není tedy radno dráždit Neuvirtha bosou nohou…
„Přesně tak, pozor na mě!“ (usměje se)

Takže proti Pittsburghu už teď budou samé nuly?
„Jóó, to by bylo hezký. Jenže když vychytáte nulu, to se musí sejít hodně věcí. Musí to sednout týmu. Gólman může chytat jako pánbůh, ale když mu nepomůže tým, čistý konto mít nebude.“

Zamluvili jsme to vaše kuriózní zranění oka. Povězte, jak je možné, že se vám po tuctové střele řadového hráče takovým způsobem poničí brankářská maska?
„Tam šlo o to, že mě ten puk trefi l přímo do brady, kde jsou takové dva šroubky, které drží mřížku. To se celé urvalo a kus toho mi vlítnul do oka.“

Ale třetinu jste ještě dochytal…
„No, bylo to nepříjemný, ale co jsem mohl dělat. Chtěl jsem zůstat v brance, nějak to překonat, půlku třetiny jsem ale koukal jen jedním okem, což bylo dost složitý. Navíc se mi kvedlala ta mřížka. Po domluvě s doktorama o přestávce jsem to musel přerušit, poradili mi to.“

Kusy kovu vám pak tahali při vědomí?
„Jasně, hned v šatně. To ale bylo během pěti sekund venku, bylo to rychlý. Teď už to je, jako by se nic nestalo. Jenže v tu chvíli jsem s tím prostě chytat radši nesměl.“



Zranění teď také vyřadilo vašeho kapitána Alexandra Ovečkina. Ten na první pohled nezažívá tak skvělou sezonu, na jaké býval zvyklý. I když stále boduje, nepůsobí tak neudržitelným dojmem. Jak to vidíte vy?
„Podle mě je Ovie pořád stejný. Je to správný lídr, hodně kluků od nás z týmu k němu vzhlíží. Teď se dává do kupy, protože ho něco dlouho trápilo, ale na play off by měl být nachystaný. Protože tam ho budeme potřebovat. Takových hráčů jako on na světě moc není. Jestli vůbec nějaký…“

Jak vůbec zvládáte „ruskou mafi i“ kolem Ovečkina, na niž jste si v nadsázce stěžoval po prosincové výměně kolegy Tomáše Fleischmanna do Colorada?
„Hlavně musím říct, že by to bylo fakt hezký, kdyby tu zase se mnou byl nějaký Čech. Nedávno se spekulovalo, že by sem mohl přijít Aleš Hemský, v to jsem doufal, ale nedošlo na to. A Rusáci? Já se s nimi kamarádím. Nevaděj mi, poslední dobou už jsem si na ně zvyknul. Už dokonce umím i pár ruských slovíček.“

Ty asi budou spíš peprnějšího rázu, ne?
„Jasně, jen samý sprostý. (usměje se) Prostě ty, co se tak povídají mezi klukama. Jiný tady ani nemám šanci zaslechnout. A navíc se ty sprosťárny líp učej, protože oni je opakujou furt dokola. To si pak zapamatujete hned.“

Takže v Rusku byste se už neztratil?
„No, myslím, že s tím, co umím, by mě asi rychle vyprovodili.“ (směje se)

Ještě povězte, co vy a národní tým? I když je předpoklad, že s Capitals půjdete daleko v play off , mluvil s vámi někdo od reprezentace při nedávné cestě šéfů týmu po zámoří?
„Jo, byl se na mě podívat Sláva Lener (generální manažer), když jsme hráli na Floridě. Myslím, že jsem se mu líbil a byl se mnou spokojený. Dobře jsme si pak popovídali. Určitě bych chtěl někdy reprezentovat, ale jak jste řekl, musím brát v potaz, že ve Washingtonu máme vysoké cíle. To je to hlavní, na co teď myslím, čemu dávám přednost. Doufám, že půjdeme v play off co nejdál.“

Ale počítám, že Lener od vás slyšel: ‚Když vypadneme a budu zdravý, jsem připravený.‘ Je to tak?
„Samozřejmě. Kdyby to tak dopadlo a tým mě pustil, neváhal bych ani vteřinu. Hned bych sednul na letadlo a letěl bych na mistrovství. Je mi jasný, že na šampionát u nás kouká hodně lidí, sám jsem ho vždycky sledoval. I proto bych si na něm někdy moc rád taky zachytal.“

Ale nejdřív je třeba vyhrát dvakrát Stanley Cup, že?
„Dá se to tak říct…“ (usměje se)