EXKLUZIVNĚ Z USA - Šestnáctá sezona na jednom místě. Ale pořád stejný elán a po loňském narození dcerky Sophie ještě větší radost z hokeje. Pětatřicetiletý matador Patrik Eliáš žádné opotřebení v New Jersey necítí. „Ono se tady pořád něco děje, takže rutina nehrozí,“ naráží hlavně na časté trenérské změny. Teď ho čeká zkušenost zase s novým koučem... Peter DeBoer je už desátým jménem.
Udivovali na jaře, když společně táhli reprezentaci za bronzem. Patrik Eliáš a Jaromír Jágr předváděli parádní hokej. Teď budou v NHL stát proti sobě. Ale českým barvám budou dělat čest stále. Lídr Devils ví, že jeho kamarád bude pro soupeře pořád hodně nebezpečný.
Co vůbec říkáte na to, jak se Jaromír Jágr vrátil do zámoří?
„Ani mě to moc nepřekvapuje. Jarda je i ve svém věku pořád vynikající hráč a hlavně udělal dobře při výběru týmu. Nevím, jestli to zvažoval dlouhodobě, ale ze všech těch mužstev, která přicházela v úvahu, mu Philadelphia nejvíc vyhovuje. Hlavně z toho důvodu, že má centry praváky, navíc Claude Giroux je jeden z nejlepších středních útočníků v celé lize. Je to hračička, rád to rozdává, takže bude dostávat Jardu do šancí. A on má pořád tvrdou střelu, tu člověk neztratí. Může být jenom malinký problém v tom, že ho čeká 82 zápasů v tempu, ale i tohle by měl zvládnout.“
Takže jakou mu předpovídáte sezonu?
„V minulosti tým vždycky stál na něm, ale teď přišel po třech letech, kdy byl mimo. Není na něj takový tlak, nikdo od něj nečeká, že bude dělat 100 bodů. Ale tím, myslím, bude ještě nebezpečnější než v minulosti! Protože bude součástí týmu, nebudou na něj osobně až takové nároky. Ale ty body bude dělat, trenér ho jistě dostane do pozic, v nichž může bodovat. Je pořád silný na puku, pro tým bude hodně důležitý.“
Takže máte velkého konkurenta v boji o nejproduktivnějšího českého hráče...
(usměje se) „No... On hraje trochu jiný styl, já musím jako centr i bránit, navíc dost chodím na oslabení. Ale to je v pořádku, každý má trochu jinou pozici. Nejsem tady, abych překonával nějaké rekordy, hraji rád v jakékoliv roli. Při oslabení, přesilovce, takže právě tohle mě naplňuje, když vidím, že umím zahrát ve všech situacích.“
Načínáte sezonu číslo šestnáct v dresu New Jersey. Jste z toho čísla sám ohromený?
„No, je to neuvěřitelný, zvlášť v dnešním hokeji, jen tak se to nevidí. A moc si toho vážím.“
„To je pravda, určitě na nás bude tlak. Mužstvo se hodně obměnilo, hlavně v útoku máme spoustu nových kluků, když jsem před sezonou přišel, dost jsem jich vůbec neznal. Ale i tak to neznamená, že bychom se chtěli plácat někde dole. V defenzivě bychom naopak měli být lepší.“
A zase máte nového trenéra Petera DeBoera, což je v poslední době v klubu pravidlem.
(pousměje se) „To jo. Je to můj desátý trenér, navíc se i mezi sebou točili víckrát, což je fakt velký číslo. A nejde jenom o kouče, ale během té doby jsem zažil i spoustu jiných novinek a nejrůznějších období, takže žádný stereotyp ani po těch letech nehrozí... Změn bylo dost, nevím, jestli je to dobře, nebo špatně, ale zase mě to jako hráče i jako člověka zoceluje. Rostu dál.“
Jak moc si užíváte obnovenou spolupráci s útočníkem Petrem Sýkorou, s nímž jste zářili hlavně v roce 2000 při vítězném tažení v play off ?
„Jsem moc rád, že v kempu dostal šanci. A za těch 14 dní, co je tady, udělal skutečně maximum pro to, aby zůstal. V zápasech dokázal, že nepotřebuje moc střel na to, aby dal gól. Což je důležité. A kterémukoliv mužstvu by takový hráč pomohl a věřím, že to dobře dopadne a zůstane.“
„Už je to dlouho, co jsme spolu hráli předtím, nějakých osm let. I tak jsou na ledě momenty, kdy nám to jde a je cítit ta chemie. Ale pokud tady Sejček bude déle, určitě to může být ještě lepší.“
Existuje nějaký prostor, abyste se za něj přimluvil?
„Možná v některých klubech to tak chodí, ale u nás rozhodně ne. Náš manažer (Lou Lamoriello) je svůj, striktní, rozhodování je jenom na něm. Tedy, maximálně se poradí s hlavním trenérem. Ale neexistuje, aby mu do toho někdo kecal. Několikrát mi bylo řečeno, abych se soustředil jenom na hokej a nepokoušel se o nějaké rozhodování... A tak to má být. Pokud přijde a na něco se zeptá, odpovím. Ale nikdy se nestalo, abych za ním šel s něčím já.“
Byl byste rád, kdyby zůstal, i kvůli tomu, abyste nebyl v týmu jediný Čech?
„Určitě jo. Je pravda, že už tady máme spoustu známých a lidí, které bereme za naši druhou americkou rodinu, ale je lepší, když v kabině ještě nějakého českého kluka můžu mít a zazní jiná řeč. Občas můžeme i za zády kluky pomlouvat. Tedy v žertu samozřejmě... (usměje se) Ale nejenom proto. Hlavně pro tým si myslím, že by bylo dobré tady Sejčka udržet. Je důležité mít hráče, který i z minima dokáže vytěžit gól.“
Jak vnímáte spekulace, jestli budete kapitánem, nebo ne?
„Já to neřeším, objevuje se to jenom v novinách, jednou se mě na to ptali. Řekl jsem, že bych se nerad dostal do pozice, v níž jsem se ocitl před čtyřmi lety. Tehdy přišel nový trenér (Brent Sutter), a to kapitánské céčko mi před sezonou bez jakéhokoliv důvodu najednou vzal. Každý kouč má právo to udělat, ale mně vadil ten způsob, jakým to probíhalo. A byl bych nerad, kdyby se něco takového stalo třeba za rok.“
Takže byste nabídku nepřijal?
„Určitě by to byla obrovská pocta. Ale zase v mém věku už je jedno, jestli mám na dresu céčko, nebo áčko. Na mé hře i na přístupu se absolutně nic nezmění.“
Loni v listopadu se vám narodila dcera Sophie, už se byla podívat i na hokeji?
„Viděla poslední zápas v sezoně, kdy jsme hráli v jednu odpoledne, a byla tady kolem ní show... Aby jí tolik nevadil ten hluk, měla sluchátka, která ale byla skoro větší než její hlavička, takže to vypadalo legračně. Celkově si to doma moc užíváme, malá je zdravá, dělá pokroky, je to fantastické. Je radost chodit domů.“
A máte pro koho sázet góly.
„Už proti Bostonu, když se loni přišla podívat, jsem ho dal. Akorát se do hlediště dostala pozdě, takže ho neviděla. Snad příště.“
Těsně před odletem do Ameriky na konci léta upadla a museli jste s ní do nemocnice. Jak potom po pár dnech vůbec zvládla náročné cestování?
„Úplně v pohodě, byla zlatá. Přeci jenom jsme měli strach, už všude leze, ale ona dvě a půl hodiny v letadle spala, potom seděla ve své sedačce, vůbec neplakala, byla prostě fantastická.“
