Eliáš odpočíval s rodinou v Karibiku: Vrácený puk? Kings poslali peníze
ROZHOVOR | Jednička je zpátky doma. Patrik Eliáš včera symbolicky uzavřel výtečný ročník v NHL, když si na pražském letišti převzal Zlatou hokejku. Jednoznačného vítěze prestižní ankety o krále sezony zdržely v zámoří důvody příjemné i ty méně příjemné: dovolená a operace… „Ocenění si nesmírně vážím,“ pravil finalista Stanley Cupu z tábora Devils.
Se 78 body byl nejproduktivnějším Čechem slavné soutěže, vklínil se dokonce mezi TOP 10 celé NHL. A málem získal i svůj třetí Pohár, ve finále s Los Angeles nechybělo moc.
No a rušno bylo kvůli renomovanému útočníkovi i po něm, jelikož klub z Kalifornie si najal detektiva, pátrajícím po ztraceném posledním puku sezony. A ten se nakonec našel v kabině New Jersey.
„Byl pohozený někde mezi kalhotami a nárameníky,“ objevil Eliáš po dovolené důležitý artefakt.
Předávání Zlaté hokejky v Karlových Varech se za vás zúčastnil otec, teď už je trofej ve vašem držení. Příjemný pocit?
„Je to pro mě především obrovská čest, veliký úspěch, jehož si nesmírně vážím. A mám radost, že si slavnostního večera užil i můj táta, když jsem u toho nemohl být přímo. Nebylo to jen kvůli mé dovolené, zdravotní problémy mě donutily podstoupit menší operaci tříselné kýly. Musím poděkovat svým spoluhráčům z Jersey, znovu se ukázalo, že když šlape tým, rostou i individuální výkony. Rád bych pogratuloval i ostatním klukům z desítky. Takový Petr Nedvěd prožil fantastickou sezonu, ať už v extralize nebo za národní tým. Jarda Jágr předvedl velký návrat do NHL, Kuba Voráček mě nesmírně překvapil, patřil jednoznačně k nejlepším našim hráčům v NHL. Musím také poděkovat všem za hlasy.“
Jak se cítíte po operaci?
„Proběhla minulé úterý a už se cítím docela v pořádku. Sice se tomu říká tříselná kýla, ale šlo o zranění břišního svalu, trápilo mě to někdy od února. Do konce sezony se to na ledě dalo snést, spíš mi to dělalo problémy mimo. Proto jsem si to nechal spravit. Dva týdny budu rehabilitovat, odpočívat a pak už se zase začnu připravovat na sezonu.“
Jak to přesně bylo s pukem z rozhodujícího zápasu v Kalifornii, který vám zůstal ve vlastnictví a po němž vedení Kings rozjelo velkou pátrací akci?
(usmívá se) „Už by měl být v pravých rukách. Samozřejmě že časem mi došlo, že jsem byl posledním hráčem, který se ho dotkl. Jakmile skončil zápas, zvedl jsem ho, vzal do ruky a pak pořádně nevím, co bylo dál. Až poté mi na dovolenou začaly přicházet textovky, volali mi lidi, co jsem s tím pukem udělal, kde je a že Los Angeles si najalo privátního detektiva, aby tu záležitost vyřešil… Já opravdu nevěděl, kde vězí. Po tom utkání vás ovládne tolik emocí, že pořádně nevíte, co se děje. Došlo mi, že jsem ho nechal na střídačce, kde jsme čekali na závěrečné podávání rukou. Nenapadlo mě, že bych ho mohl mít někde u sebe. Ale radši jsem si po dovolené šel překontrolovat svoje hokejové věci, co kdyby.“
A našel ho…
„Hledal jsem v báglu, v osobní taštičce a nic. Byl pohozený mezi kalhotami a nárameníky. Ani naši kustodi netušili, jak významný předmět to v tu chvíli je, proto ho tam nechali. Já pak okamžitě volal manažerovi do Los Angeles, omluvil se a poslal jim ho zpátky. Nakonec jsme z toho měli užitek i my, protože Kings poslali 5 tisíc dolarů na konto UNICEF, s nímž spolupracuju. To od nich bylo hezké. Takže oni dostali, co chtěli a UNICEF dostal trochu peněz, které jim přijdou vhod.“
Především spousta fanoušků Kings si nenechala vymluvit, že jste „vítezný“ puk nesebral záměrně. Je těžké se obhajovat?
„To je jasné, že se na to lidi ptají a řeší, proč zůstal zrovna u mě. Pro mě samozřejmě puk neměl žádnou cenu, kdo by si ho taky schovával po prohraném finále… To by nedávalo smysl. Naopak jsem rád, že se našel, protože pro klub z Los Angeles má obrovskou cenu. Tomu naprosto rozumím. Kdyby se nenašel, těžko ho Kings někde seženou.“
Jak vám vyšla dovolená v Karibiku?
„Přesně tak, jak jsem si přál. Odjeli jsme na malý ostrůvek a vůbec nic jsme nedělali, jen se váleli na pláži a u bazénu. Naše malá si poprvé skvěle užila dovolenou, v písku, ve vodě. Dobře jsme se najedli, dobře se vyspali, odpočinuli, užili teplo… S manželkou jsme naštěstí oba stejně nastavení, historické památky máme stejně rádi, ale po sezoně nejradši relaxujeme u sluníčka.“
A co vás čeká doma v republice?
„Týden strávíme s rodinou tady a poté vyrazíme za švagrovou do Itálie, jako každý rok. Chci také hrát tenis, jezdit na horském kole. S kamarádem, Markem Židlickým a Martinem Škoulou nějaký výjezd naplánujeme. Musím mít pohyb, být aktivní. Jinak se hrozně nudím a jsem nervózní na všechny kolem. Ale chce to zároveň s rozumem. Určitě to nebudu přehánět, abych se musel do trénování nutit a zvracel po každém tréninku. Intenzivně se začnu připravovat až v půlce srpna a v září, i s ohledem na eventuální výluku v NHL.“
Obsáhlý rozhovor s Patrikem Eliášem čtěte v úterním Sportu
