Už je doma. Bez plnovousu, který zdobil jeho tvář při dobývání dosavadního vrcholu kariéry, zato plný nezapomenutelných zážitků. A taky v nové roli. Michael Frolík, ví, že do povědomí teď vstoupil nejen coby vítěz Stanley Cupu, ale i díky partnerce Dianě Kobzanové. „S větším zájmem počítám,“ hlásil Sportu po včerejším příletu 25letý útočník, čerstvě vytrejdovaný do Winnipegu.
Dorazil dřív, než měl, zavazadla se mu dostala do rukou během pár minut a Michael Frolík se tak potichu, bez sebemenší pozornosti okolí, vytratil z příletové haly ruzyňského letiště. Vpodvečer už se mohl v klidu natáhnout. „Až jsem se tomu sám divil,“ usmíval se. Takové chvíle jsou totiž momentálně v jeho životě vzácné.
Ještě minulý týden vám aplaudovalo přes dva miliony lidí v chicagských ulicích. Co dalšího ještě z oslav Stanley Cupu stojí za připomenutí?
„Bylo to veliký! A hlavně ta cesta městem na autobusech byla největší zážitek. Je neuvěřitelný pocit, když vidíte, jak celé město žilo hokejem, kolik lidí se na nás přišlo podívat. To jsou neskutečné okamžiky, na které nezapomenu. Jsem vděčný, že jsem u toho mohl být. Zůstane mi to v hlavě do konce života.“
Nemáte přece jen vzpomínky mlhavé? Počítám, že během slavení jste moc nestihli vystřízlivět.
„No, je pravda, že to bylo docela náročný, což se dalo předpokládat… (usměje se) Zrovna den před tou parádou (cestou městem) jsem se ale snažil být trochu v klidu, abych si to užil a ne abych se tam někde trápil. (další úsměv) Byl to vážně velký zážitek. Moc se mi i líbilo, když jsme brali Stanley Cup do města po barech, lidi byli úžasní.“
Měli pochopení, že si chcete vychutnat radost se spoluhráči? Nechali vás se bavit?
„My vždycky přijeli do baru, který byl vyprázdněný, až postupně se tam lidi začali hrnout. Občas samozřejmě chtěli podpisy nebo společnou fotku, ale nebylo to nic strašného, drželo se to pod kontrolou. My pak po nějaké době zase přejeli do jiného baru, takže to šlo.“
Počítám, že ani doma teď z nasazeného tempa neslevíte. Bude to tak?
„Jo, s klukama z Kladna rozhodně něco podnikneme. Oni potom jedou tradičně na Mácháč, kde je to taky divoký. (usměje se) I když tam jsem s nimi byl jen jednou, určitě se tentokrát budu muset minimálně na den ukázat.“
Chtělo se vám před odletem opouštět Stanley Cup? Na něj se člověk jistě nemůže vynadívat.
„To je fakt. Mě se aspoň poštěstilo s ním být chvíli o samotě, protože Marián Hossa si ho vzal asi na hodinu domů a nám českým klukům zavolal, ať přijedeme. V klidu jsme se tam u něj vyfotili, to jinak bylo dost náročné. Pohár mi pak ještě dorazí sem do Česka, naplánované to je někdy na začátek srpna. Ten svůj den si taky rozhodně užiju, i když ještě nevím, jak přesně ho naplánovat. Někdo mi snad poradí…“ (usmívá se)
Pro vás teď chicagské angažmá skončilo. Jak jste nesl víkendový trejd do Winnipegu?
„V první chvíli to byl samozřejmě šok. Pořád jsme byli všichni v euforii a já jsem se najednou dozvěděl, že se musím stěhovat. Takový je ale hokejový byznys, nedá se nic dělat. Chicago je po všech stránkách jedno z nejlepších míst, kde se dá hrát hokej, teď mě ovšem čeká nová příležitost jinde. Už to beru z té lepší stránky, bude to úplně o něčem jiném. Doufám, že se mi tam bude dařit.“
Váš kamarád a nově i spoluhráč Ondřej Pavelec už se vás nemůže dočkat…
„Vždyť on byl taky v klubu skoro celou dobu sám, i předtím v Atlantě měl většinou třeba jenom jednoho Evropana. To já měl štěstí, že jsem vždycky mohl někde být s klukama z Česka i Slovenska. Vím, že to je pak daleko příjemnější, zvlášť v našem případě, když jsme s Ondrou společně vyrůstali a jsme jedni z nejlepších kamarádů. Hned jsme si volali, určitě bude sranda.“
Změnou jste prošel i v osobním životě, když vyšlo najevo, že vaší partnerkou je bývalá miss a moderátorka Diana Kobzanová. Jak se chystáte na zvýšený zájem o své soukromí?
„Uvědomuju si, že teď asi budu muset být trochu víc opatrný v tom, co dělám a říkám. Budu si muset dávat větší pozor, s tím počítám. Ale takhle to zkrátka je, přišlo to a já jsem spokojený.“
Nicméně už to ve vašem případě nebude jen o hokeji, najdete se i ve společenských rubrikách.
„Já pozornost sice nikdy moc nevyhledával, ale teď se na ní budu muset připravit. Beru, že to k tomu patří. Ale hlavně, já se teď stejně doma moc neohřeju…“
