Vyrazíte do Ameriky předvést se šéfům Detroitu, domů se vracíte s receptem na avokádovou pomazánku i s radami, jak tweetovat a co rozhodně nedávat na Facebook. Tomáš Nosek, čerstvá posila Red Wings, se z úvodního soustředění vrátil s fůrou nečekaných zážitků. „Bylo to školení se vším všudy,“ pochvaluje si 21letý útočník prožitý čas.
Když v půli června bývalý kapitán dvacítky podepsal dvouletý kontrakt s Detroitem, byl to docela šok. Už menší by nyní byl, kdyby si talentovaný pracant při zářijovém kempu vydobyl místo v elitním týmu NHL. Na soustředění detroitských talentů přítomné zaujal. „Počítám spíš s farmou, ale věřím, že šance na áčko tam je,“ říká sebevědomě český reprezentant.
Jste samý úsměv, z prvního kempu Red Wings jste se vrátil nadšený, nemám pravdu?
„Je to tak. Výborná zkušenost, která by mi měla pomoci dál v kariéře. Ukázali mi tam úplně nové věci a praktiky ohledně tréninku. A záležitosti mimo led taky stály za to. Nejvíc asi vaření, zajímavá byla i konference ohledně médií a sociálních sítí. Zábavu jsme si užili při curlingu. Bylo to školení se vším všudy a v tom duchu, abychom věděli, jak správně dělat svoji práci. Jak se posunout dál a být nejlepší.“
Překvapilo vás, jak to mají ve špičkových klubech propracované?
„Musím fakt ocenit, jak to mají zařízené. Na všechno mají obrovský štáb lidí. Chápu, že u nás doma je to omezené financemi, proto kolem hráčů je mnohem méně lidí. Tam mi přišlo, že je víc lidí z klubu okolo než samotných hokejistů. Výsledek je pak ten, že tam všechno perfektně šlape.“
Je to úplně jiný svět. Otevřel vám oči?
„Jak říkáte, úplně jiný svět. A narazil jsem i na trochu jinou mentalitu, než je zvykem u nás. Lidi mi přišli pozitivnější, líp naladění. Ale všechno má svoje plusy a minusy, v Česku je taky krásně, vůbec si na zdejší život nestěžuju.“
Organizace Red Wings dává patřičný důraz i na životosprávu hráčů, učí je kuchtit. Jak taková výuka probíhá?
„Jedno odpoledne jsme vyrazili na Michiganskou univerzitu, kde mají obrovskou kuchyň. Rozdělili nás po čtyřech do devíti stanovišť, na každém se připravovalo něco jiného. Někde steaky, vedle ryby, pak různé saláty a pomazánky, jinde zase dezerty. Samozřejmě zdravé, z vloček, aby bylo přítomno hodně proteinů. Učili nás i pražit kukuřici. Já si vyzkoušel všechno, smažil jsem třeba na pánvi i špenátové listy. Na konci jsme pak dostali desky s recepty, postupy a komplet jídelníčkem.“
Co vás bavilo a co vám nejvíc chutnalo?
„Asi avokádová pomazánka. Tu jsem si udělal už i doma po návratu z Ameriky. Snažím se do toho postupně dostávat. Netvrdím, že veškeré postupy dodržuju a jím jen to, co jsme si vyzkoušeli, spíš to postupně zařazuju do jídelníčku.“
Jde ze strany Red Wings o doporučení, anebo očekávají maximální dodržování jídelníčku?
„Nic nám nenakazují, pouze doporučují. Každý je strůjcem svého štěstí. Ale pořád nám vtloukali do hlavy, že nejíme každý za sebe, ale za celý tým. Na týmovém duchu tam mají všechno postavené.“
Kdyby vás v Česku vyslali na kuchařské kurzy, asi by mnozí hráči kroutili hlavami V NHL to člověk bere jinak, že?
„To asi máte pravdu. My tam ale byli sami mladší kluci, i z toho důvodu se to organizovalo. Většina z nás bude v Americe bydlet sama a v klubu chtějí, abychom měli informace, něco se naučili a nechodili večer po fast foodech.“
Vy holdujete McDonald’s a podobným značkám?
„Právě že skoro vůbec. Moc to nemusím. Budu se snažit si vařit sám a občas zajdu do klasické restaurace. Povedu myslím normální život.“
Jak probíhaly besedy o tweetování? Předpokládám, že jste všichni dávali pozor.
„Přesně tak. Dneska mají sociální sítě obrovskou sílu a dopad. Stačí jedno špatné slovo a strhne se poprask. Ukazovaly nám pár příkladů skandálů sportovců, já tam jména ani neznám, ale o to tolik nešlo. Jednalo se o hráče amerického fotbalu a podobně. Varovali nás, ať si dáváme pozor a vyvarujeme se pohybu na veškerých místech, kde by nás někdo mohl vyfotit a snímek použít. Chtějí po nás, ať reprezentujeme Detroit v tom nejlepším světle. To asi nebude problém. My mladší stejně nemáme jméno, ono je rozdíl, jestli něco tweetuju já, anebo Pavel Dacjuk. Já toho lidem zatím nemám moc co vzkazovat.“ (usmívá se)
Klubová televize s vámi a Richardem Nedomlelem natočila video s názvem Czech Connection. Zábava?
„Jo, byla u toho i sranda. Dva dny nám byli v patách na tréninku a po tréninkových zápasech. Když jsme to pak viděli, museli jsme se smát.“
VIDEO: Nosek + Nedomlel = Czech Connection
Na nováčka působíte výborně, angličtina vám nebude dělat problém.
„Všem otázkám jsem rozuměl, občas jsem se jen zadrhnul u odpovědi. Na první akci to se mnou docela šlo, sami mi říkali, že to bylo z mojí strany dobrý. Mám ale dost co zlepšovat, proto jsem si taky vyřídil v Pardubicích kurzy angličtiny, abych se do Detroitu vrátil co nejlíp připravenej.“
A pocit z toho, co hokejového jste tam předvedl?
„Až na místě mi došlo, jak velká konkurence a boj o místo v NHL panuje. Na jedno místo se uchází asi deset kluků. Osobně jsem se cítil dobře, v jednom scrimmage (ostrý tréninkový duel) jsem dával dokonce gól.“
Přes třicet vlčáků na jednom místě, to na ledě dost vřelo, ne?
„Sice nám výslovně zakázali bitky, přesto bylo cítit, že po sobě jdeme, hrálo se tvrdě do těla. Připomínalo mi to zápasy na mistrovství světa dvacítek. Lítalo se nahoru, dolů, mělo to tempo.“
Po večerech jste se družili, anebo si šel každý po svém?
„S Richardem jsme nikde moc nelítali. Zašli jsme si na večeři a pak šli na pokoj, zalehli, koukali na televizi a pak šli spát. A když bylo teplo, seděli jsme na pláži u jezera. Do něj jsme občas i skočili.“
Počítáte s říjnovým nástupem na farmu do Grand Rapids?
„Počítám. V září mě čeká turnaj osmi týmů v Traverse City, na to hned navazuje hlavní kemp. Pokud se tam ukážu ve výborným světle, jistá šance na začátek v NHL tam je. Pokud přijde, nebo ne, to taky hodně záleží na štěstí. Zda se někdo zraní, anebo se týmu třeba nebude tolik dařit. Jsem srozuměnej s tím, že strávím hodně času na farmě a tam se o áčko Detroitu poperu. Udělám pro to všechno, abych se nakonec nahoru protlačil.“
