PŘÍMO Z CALGARY | Tak jaký bude? Otázka byla jasně položená. On dal jasnou odpověď. Je skvělý, někdy i famózní! 35letý gólman Mike Smith je zatím největší oporou Calgary Flames, hlavně díky němu týmu sezonou solidně proplouvá, i když ofenzivně to není žádná sláva. „Každý chce mít dobrý start. A být oporou,“ tvrdí brankář, který přišel z Arizony. A otazníky rychle smáznul.
Nový rok. A zase nový gólman. V minulé sezoně přišel Brian Elliott ze St. Louis a chvíli mu trvalo, než si na novou organizaci zvyknul.
Kdežto Mike Smith? Vytáhlý čahoun (193 cm) s báječnou prací hokejkou? Jako kdyby za Flames válel odjakživa. „Jedno z nejlepších brankářských představení, které jsem za poslední dobu viděl,“ rozplýval se kouč Glen Gulutzan po způsobu, jakým Smith chytal ve čtvrtek proti Pittsburghu.
Těch skvělých zákroků! Hlavně v první třetině. Připsal si devatenáct zásahů, v hledišti haly Scotiabank Saddledome to vždycky jenom zahučelo, když vymrštil lapačku. Potřetí v sezoně celkově chytil při vítězném zápase více než 40 střel.
V kabině mu tradičně nechyběla na hlavě kšiltovka, z pod které vlály vlasy. „Chtěl jsem mít dobrý start do sezony, abych mohl být důležitým hráčem. Věřím, že to bude pokračovat,“ vykládal Kanaďan, jenž svoje jméno posledních šest let spojil s Arizonou.
A měl to těžké. Ne zrovna silný tým mu sice dával vyniknout, ale ve změti porážek se jeho um ztrácel.
„Myslím si, že v minulé sezoně jsem osobně předváděl nejvíce konzistentní výkony v kariéře. Jasně, výhry tam nebyly, ale mým osobním cílem bylo, aby nikdo nemohl vinit z porážek právě brankáře,“ vykládal muž, jenž si dvakrát zachytal na mistrovství světa za Kanadu a v Praze v roce 2015 ji dovedl ke zlatu.
Byl to on, kdo vychytal český tým v semifinále. Po utkání až do míst pro novináře doléhaly hlasy jeho dětí, které křičely: „Tati, vyhráli jsme!“ Překonal ho sice obránce Jordán, ale kvůli domnělému postavení v brankovišti, kde se pohyboval Koukal, sudí trefu neuznali. Takže z klíčového zápasu odešel s nulou. „Stál blízko, ale neviděl jsem opakované záběry, víc vám k tomu říct nemůžu,“ vykládal potom o inkriminovaném momentu.
Teď bojuje za Flames. A sklízí chválu. Odnesl si i cenu pro nejužitečnějšího hráče úvodního měsíce.
Taky ukazuje emoce. Nebojí se šťouchat do protihráčů, často kyne směrem k rozhodčím. „Hrozně to prožívá. Vybavuju si jeden zápas, kde jsem ho trošku dohrál po odpískání a on mě potom málem trefil zezadu pukem do hlavy. Když podepsal, hned jsme o tom vtipkovali,“ vzpomíná útočník Sean Monahan. Teď je rád, že ho má na své straně.