Čekal, jestli nepřijde nabídka ze zámoří. Ty z KHL nebo extraligy s díky odmítl. Dopředu měl jasně dané: NHL, nebo nic. Přišla tedy druhá varianta. Gólman Ondřej Pavelec, mistr světa z Německa z roku 2010, ukončil kariéru. Ve 31 letech. „Hraní už by mi nedávalo smysl, nastal správný čas,“ vysvětlil pro iSport.cz brankář, jenž v NHL odchytal 398 zápasů. Představil se na dvou olympijských turnajích, Světovém poháru i čtyřech šampionátech.
Tohle číslo už se u něj nezmění. 398. Tolik zápasů odchytal v NHL za Winnipeg, Atlantu a naposledy New York Rangers, kde působil vedle švédského fenoména Henrika Lundqvista. V historickém pořadí českých brankářů v počtu zápasů mu patří třetí místo za Dominikem Haškem (735) a Tomášem Vokounem (700).
„Vždycky jsem říkal, že budu hrát hokej, dokud mě to bude bavit. A dokud o mě bude zájem. Teď se ani jedna věc nesešla. Nemám na to nastavenou hlavu, ani mě v NHL nikdo nechtěl. Takže jsem ani neměl velké dilema,“ popisoval Pavelec , jenž přiznal, že měl i dost toho velkého stresu, který v kariéře prožíval.
„Věděl jsem, že nechci hrát hokej do osmatřiceti nebo čtyřiceti. To jsem měl v sobě jasně nastavené. Pro lidi, kteří byli kolem mě, to tedy žádné překvapení nebylo. Život bych si chtěl užít i z jiného pohledu. Jedna etapa je za mnou, jedna přede mnou. A musím říct, že se na ni hrozně moc těším,“ reaguje Pavelec, kterého lákala podle informací iSport.cz extraligová Plzeň.
Do elitní české soutěže se mu ale nechtělo, stejně jako do KHL. Býval zvyklý chytat v nejlepší lize světa. „Sehrála roli i hlava. A motivace. Vždycky jsem to měl sám v sobě nastavené tak, že budu hrát NHL,“ vysvětlil. Ale přiznal, že nabídku od Martiny Straky a Jaroslava Špačka , ikon plzeňské škodovky, zvažoval… Ale nakonec se přesvědčit nenechal.
V NHL odchytal 398 utkání, 35 jich má na kontě za národní tým. Čtyřikrát reprezentoval na mistrovství světa, z toho má zlato (2010) a bronz (2011). Chytal i při domácím šampionátu v Praze v roce 2015, kdy Češi brali čtvrté místo.
Proč odmítl nabídku Plzně?
Proč nikdy nechtěl hrát do čtyřiceti?
Na co nejraději bude vzpomínat?
Čemu se bude chtít věnovat?
