Nikdy nečelil únikům Connora McDavida, ani nemusel krotit granáty Alexandra Ovečkina. Přesto jeho jméno rezonuje v NHL dodnes. Před 50 lety tragicky a notně předčasně skonal Terry Sawchuk, ikonický brankář, který si vysloužil přezdívku Mr. Zero. Na odkaz jedenáctinásobného účastníka Utkání hvězd v rozhovoru pro NHL.com zavzpomínal i Martin Brodeur. „Byl mojí ikonou," nechal se slyšet majitel 1 266 startů v NHL. A přidal další úžasné zkazky.
Sawchuk byl kumštýřem gólmanského cechu. Jen považte, dlouhých 21 sezon přiváděl soupeřova ofenzivní esa k šílenství, čtyřikrát se mohl těšit ze Stanley Cupu. V letech 1952, 1954 a 1955 zvedal stříbrný plecháč nad hlavu v rudém dresu Detroitu, i proto jeho jednička shlíží na diváky ze stropu Little Caesars Areny, kam se Red Wings přesunuli v roce 2017 z chátrajícího svatostánku Joe Louis.
Jeho majstrštykem bylo zejména hned úvodní mistrovské play off tažení v roce 1952, osm duelů (všechny vyhrál) orámoval čtyřmi čistými konty a senzačním průměrem 0,62 branky na zápas. Klobouk dolů!
Poslední triumf přidal s Torontem v sezoně 1966/67 a moudří vědí: od té doby se slavný klub Stanley Cupu ani nepřiblížil! A byl to tehdy 2. května 1967 před 15 tisíci fanoušky v Maple Leafs Garden neskutečný Sawchukův večer, Montrealu lapil v šestém finále 40 z 41 střel a parta staříků s věkovým průměrem 31 let (nejstarší soupiska, která kdy vyhrála Stanley Cup) ho mohla radostí umačkat.
Na začátku finálové série byl přitom na odstřel, v prvním utkání schytal od Canadiens šestku a jeho místo uzmul 42letý Johnny Bower, který hned v následující bitvě vychytal výhru 3:0. Před startem čtvrtého střetnutí se ale zranil a Sawchuk dostal šanci na reparát. A zbytek je historie.
„Terry Sawchuk? Moje ikona, v naší gólmanské branži jedna z největších. Bylo pro mě něco neskutečného, když jsem překonal jeho rekord v počtu vychytaných čistých kont (103), který držel čtyři dekády. To byl pro mě ohromný úspěch,“ svěřil se v online chatu ze svého domu v St. Louis Martin Brodeur, majitel 125 nul v základní části.
Do čela této statistiky se dostal v prosinci 2009 tři dny před Štědrým dnem v Pittsburghu (4:0) a je krásnou paralelou, že právě proti Penguins Sawchuk přidal svou poslední 103. nulu.
Martin Brodeur is thinking of Terry Sawchuk today, the 50th anniversary of his death. Our @Dave_Stubbs has more. https://t.co/1MKe8lA2zU
— NHL.com (@NHLdotcom) May 31, 2020
Libo další? Pět let předtím objevil Martinův otec Denis, který proslul jako slavný zámořský sportovní fotograf (jako amatérský brankář hrál za Kanadu na olympiádě v Cortině d'Ampezzo v roce 1956) v jednom montrealském starožitnictví velkou zarámovanou Sawchukovu fotografii a svému synovi ji koupil. Prý jako motivaci. Inu, povedlo se... Vyrovnání letitého rekordu v počtu nul se Brodeur mladší dočkal ve svém 1025. utkání v NHL, Sawchuk v letech 1949 až 1970 odehrál za Detroit, Boston, Toronto, Los Angeles a New York Rangers celkem 971 zápasů. Martyho tatínek se toho bohužel nedožil, zemřel v roce 2003.
„Nikdo nevěřil, že se to dá překonat. Ale já to dokázal a to už mi nikdo neodpáře," dodal Brodeur. „Táta byl Sawchukem přímo posedlý, žil v jeho éře, věděl všechno o slavných brankářích. Já se narodil dva roky po Sawchukově úmrtí. Ale vždycky, když se mi podařilo překonat nějaký milník, táta to reflektoval a upozorňoval mě, co ještě Terry má, a já ne."
Po dosažení čísla 103 obdržel Brodeur blahopřejný mail také od bratra Terry Sawchuka Gerryho. „Terry vždycky říkal, že jeho rekordy jsou od toho, aby se překonaly. Zasloužíš si to, moc ti blahopřeji, Terry by měl velkou radost."
Poháněl ho strach a adrenalin
Oba slavní maskovaní Kanaďané vůbec napsali podobný příběh. Odstartovali jej ziskem Calder Trophy po nejlepšího nováčka NHL (Sawchuk v roce 1951, Brodeur o 43 let později), aby následně získali hned čtyřikrát Vezinu pro nejlepšího brankáře NHL. Ze Stanley Cupu se Brodeur radoval „jen" třikrát, ale chuť si spravil jedním vyhraným Světovým pohárem a dvěma olympiádami.
A také se narozdíl od Sawchuka může těšit z krás, které nabízí život po konci profesionální kariéry. V neděli to bylo přesně 50 let od chvíle, kdy Mr. Zero tragicky zahynul. Byl to gólman, byl svůj a měl i svou stinnou stránku. Ostatně jako každý.
Byl to trochu rapl a neurotik, když se mu něco nelíbilo, uměl se pohádat s fanoušky, spoluhráči, trenéry i zástupci žurnalistické obce. Problémy řešil konzumací alkoholu, několikrát nervově zkolaboval. Jeho chytání bez masky si vyžádalo svou daň, utrpěl řadu otřesů mozku a podle hrubých odhadů nasbíral za kariéru okolo 350 stehů v obličeji!
„Lidé nevědí, čím si prošel. Byl hříčkou přírody, nikdy se neměl stát sportovcem. Poháněly ho dvě věci – adrenalin a strach. Za život si vytrpěl strašně fyzické i psychické“ prozradil jeho bratr Gerry.
Krátce po skončení sezony 1969/70 se popral se spoluhráčem z Rangers a svým spolubydlícím Ronem Stewartem. Důvod? Neshody s placením nájemného v bytě, který si společně pronajali na Long Islandu. A tato rvačka umocněná dlouhým popíjením v baru měla fatální následky. Sawchuk musel být hospitalizován s vážně poraněnými játry a podstoupil dvě náročné operace, při kterých se lékaři snažili zachránit jeho poničené orgány.
„Byla to je nešťastná náhoda, nesu za to plnou odpovědnost. To já jsem byl ten agresor," nevinil Stewarta z úmyslu Sawchuk. Oba si celý incident vyříkali během dvou Stewartových návštěv v nemocnici.
Bohužel, skočilo to tragicky. Chirurgický zákrok zkomplikovala plicní embolie a rodák z Winnipegu zemřel o pár dní později 31. května 1970 ve čtyřiceti letech na selhání srdce. Velká porota okresu Nassau Stewarta osvobodila a rozhodla, že Sawchukova smrt byla náhodná. O rok později byl Mr. Zero uveden do Síně slávy NHL, o jeho úchvatné kariéře i neobyčejném životě bylo napsáno několik knih. V roce 2019 byl nasnímán film s názvem „Goalie“.
Stewart, trojnásobný šampion Stanley Cupu s Maple Leafs, se po konci aktivní kariéry věnoval koučování, vedl Rangers i Los Angeles. V roce 2012 zemřel na rakovinu ve věku 79 let.
„Bylo až ponižující, že mě s Terrym a dalšími velikány pořád srovnávali. Cítil jsem se trapně. Byli to nesmírně působiví brankáři. Chytali tak dlouho, navíc bez masky, jejich dlouhověkost byla prostě úžasná. Vždycky jsem novináře upozorňoval, že dávají na stejné misky vah něco nesrovnatelného. Ale myslím, že by byl Terry rád za to, čeho jsem dosáhl. Terry posouval limity, já se snažil o to stejné. A přeju si, aby i můj rekord byl jednou překonán," zakončil Brodeur, který v květnu oslavil 48. narozeniny.
