Jeden z nejsilnějších příběhů v historii NHL se odehrál před 19 lety. Během stále trvající koronavirové pauzy si v zámoří připomněli úžasné zakončení kariéry legendárního obránce Raye Bourquea, který se s aktivním hokejem rozloučil 9. června 2001 v památném finále mezi Coloradem a New Jersey se Stanley Cupem nad hlavou. Jen stěží lepší konec umocňuje ještě víc fakt, že člen Hokejové síně slávy na zisk nejcennější trofeje čekal neuvěřitelných 22 sezon!
1826 zápasů. Přesně v tolika bitvách Národní hokejové ligy musel Raymond Bourque od roku 1979 bojovat, než konečně poznal pocit šampióna. Žádný jiný vítěz Stanley Cupu v historii nemusel (a ještě dlouho nebude muset) odehrát více zápasů a vyčkávat delší dobu než slavný kanadský bek. Během dvaceti famózních sezon strávených v Bostonu byl pětinásobný vítěz Norris Trophy s osmnácti účastmi na Utkání hvězd NHL několikrát blízko, nejblíže ve finále 1988 a 1990 proti Edmontonu. S Bruins však vrcholu nikdy nedosáhl.
V únoru 1998 rodák z Montrealu navíc přišel o olympijské zlato z Nagana, které Kanadě vyfoukl český národní tým. Na přelomu milénia se již pomalu zdálo, že Bourque ověnčený řadou individuálních trofejí nejspíš nedočká ani vytoužené stříbrné trofeje z nejslavnější soutěže světa. Této představě také nahrávala sezona 1999/2000, ve které si Boston kvůli špatným výkonům nedokázal vybojovat účast v play off.
Pro tehdy devětatřicetiletého veterána však přišla poslední naděje. Společně s útočníkem Davem Andreychukem, druhým nejvytrvalejším čekatelem na Stanley Cup byli vedením Bruins vyměněni do ambiciózního Colorada. S novým týmem, jehož dres oblékali také čeští hokejisté Milan Hejduk a Martin Škoula , sice ve vyřazovacích bojích skončili ve finále Západní konference, Bourque se ale rozhodl porvat o vítězství ještě naposledy.
Vedení Avalanche nemuselo ani v nejmenším litovat pokračování kanadského matadora v klubu. Bourque se do své finální sezony opřel s úžasným zápalem a ani ve čtyřiceti letech ho nikdo nedokázal zastavit, ostatně jako celé mužstvo z Denveru, které ovládlo základní část. Vítěz dvou Kanadských pohárů si podevatenácté zahrál Utkání hvězd, v 80 zápasech si připsal solidních 59 kanadských bodů (7+52), v hlavě však myslel na jediné – poslední šanci na triumf.
Největší čekatelé na zisk Stanley Cupu |
|
Ray Bourque (O): 1826 zápasů - SC 2001 s Coloradem Dave Andreychuk (Ú): 1759 zápasů - SC 2004 s Tampou Bay Glen Wesley (O): 1480 zápasů - SC 2006 s Carolinou Luc Robitaille (Ú): 1360 zápasů - SC 2002 s Detroitem Rod Brind'Amour (Ú): 1328 zápasů - SC 2006 s Carolinou Pat Verbeek (Ú): 1328 zápasů - SC 1999 s Dallasem Jay Bouwmeester (O): 1259 zápasů - SC 2019 se St. Louis Steve Duchesne (O): 1234 zápasů - SC 2002 s Detroitem Lanny McDonald (Ú): 1228 zápasů - SC 1989 s Calgary Kimmo Timonen (O): 1213 zápasů - SC 2015 s Chicagem |
Se slzami v očích rozpoutal lavinu
V play off 2001 navázalo Colorado na výkony ze základní části a postupně přes Vancouver, Los Angeles a St. Louis si proklestilo cestu až do finále, kde na ně čekali silní New Jersey Devils s útočníky Patrikem Eliášem , Robertem „Bobbym“ Holíkem a Petrem Sýkorou v sestavě. Proti Avalanche prahli po druhém Stanley Cupu v řadě. Mimořádně vyrovnaná série byla po čtyřech zápasech vyrovnaná 2:2, ke smůle Colorada dopadl pátý duel na jeho hřišti lépe pro New Jersey, které tak bylo jen krok od dalšího prvenství.
Hráči Avalanche byli po porážce hodně skleslí, v kabině mělo být až hrobové ticho, pak se však slova neujal nikdo jiný než Bourque. „Se slzami v očích se Ray postavil před spoluhráče. Stručně a jasně jim řekl, že mu zbývá už jen jeden či dva zápasy před odchodem do důchodu a jediné, co chce, je vyhrát Pohár. Neměl jsem připomínek. Hoši se po tomhle neuvěřitelně napumpovali,“ prozradil tehdejší trenér Bob Hartley.
Emotivní proslov končící hvězdy dal týmu potřebný impuls, doslova rozpoutal lavinu. V šestém zápase Colorado vyplenilo New Jersey 4:0 a vrátilo se domů na rozhodující bitvu o Stanley Cup, kterou také vyhrálo 3:1. Bourque nechal na ledě všechno.
Jak píší zámořská média, v zápase toho odjezdil mnohem víc než kterýkoliv hráč na obou stranách s ice timem lehce pod 30 minut. Jak legenda po mnoha letech přiznala, měla v posledních minutách hry problémy s dýcháním. „Málem jsem omdlel,“ řekl zřejmě nejlepší obránce v historii NHL pro web NHL.com.
Naštěstí se Bourque k ledu neskácel a s neuvěřitelným dojetím, které prožívali všichni spoluhráči i fanoušci, si užil nejsladší moment své velkolepé kariéry. Od komisionáře NHL Garyho Bettmana sice jako první převzal Stanley Cup kapitán Joe Sakic, každému v hale (i šéfovi soutěže) ale bylo víc než jasné, kdo si takovou poctu zasloužil nejvíc. Muž s céčkem na dresu tak okamžitě po převzetí podal Pohár Bourqueovi, ze kterého vytryskla neuvěřitelné radost. „Bez pochyby to bylo nejjednodušší rozhodnutí, jaké jsem kdy udělal,“ dodal Sakic.
Tehdy novopečený šampion si užil první pocit vítězství naprosto stylově. Se Stanley Cupem zamířil Bourque při oslavách do „svého“ Bostonu, kde patnáct let dělal kapitána. Alespoň částečně se tak podělil o radost z triumfu s fanoušky Bruins, kteří na úspěch čekali od roku 1972.
26. června 2001 se Bourque oficiálně rozloučil s profesionální kariérou, a dalo by se říct, že na vrcholu. V kronikách NHL je zapsán zlatým písmem jako jediný obránce, který dosáhl mety 400 vstřelených gólů (celkem 410), stal se nejlepším nahrávačem mezi beky (1169 asistencí) a nejproduktivnějším zadákem vůbec (1579 bodů). Roku 2004 byl uveden do Hokejové síně slávy.
