Bylo to fiasko. Jen málokdo čekal, že nadupaný Pittsburgh v předkole play off NHL vyletí s Montrealem. Ostuda vyvolala řadu otázek. Nejsou už Crosby s Malkinem příliš staří? Dokážou tým ještě táhnout? Nečeká kádr přestavba? „Že by vedení obětovalo příštích pár let a omladilo tým, si určitě nemyslím. Rok co rok je tam jediný cíl. Stanley Cup,“ říká 26letý útočník Penguins Dominik Simon, který vinou zranění do série s Canadiens nezasáhl.
Měl na výběr. Mohl se kousnout a play off zkusit s poškozeným ramenem odehrát. Nakonec však nad touhou prohánět se po ledě zvítězil rozum. Dominik Simon podstoupil v USA operaci, teď v Česku rehabilituje. Jindy by vinou minimálně půlroční pauzy přišel o kus sezony, teď mu utekly jen čtyři zápasy. Víc jich totiž Pittsburgh v play off nesehrál. Český forvard v rozhovoru pro iSport Premium popisuje svou léčbu a hledá důvody selhání Penguins.
Od operace zraněného ramene uplynulo tři a půl měsíce. Jak probíhá léčba?
„Je to lepší den ode dne. Zní to možná blbě, ale opravdu se to každým dnem zlepšuje a cítím se líp. Rehabilitace trvá dlouho, na protokolu z nemocnice jsem měl napsáno šest měsíců. Fakt to jde pomalu, ale jistě. Sám to nechci uspěchat. Teď ani vlastně příliš nemám kam spěchat. Postupně začínám dělat víc a víc věcí.“
Na začátku dubna jste v rozhovoru pro Sport popisoval rekonvalescenci, o operaci ale nepadlo ani slovo. Co vás nakonec k tomuto rozhodnutí dohnalo?
„V té době to v plánu ještě vůbec nebylo. Normálně jsem rehabilitoval, cvičil jsem doma. Pak se rozjel koronavirus, moc se nevědělo, co bude. Věděl jsem, že tu operaci dřív nebo později stejně potřebovat budu. Čtyři roky jsem hrál s prasklým labrem (vazivový chrupavčitý lem kloubní jamky), teď jsem si ho ale oddělal úplně. Pokud jsem nechtěl, aby mi rameno často vyskakovalo, na zákrok jsem prostě musel. Doktoři říkali, ať na nic nečekám. Když jsem viděl, že je před námi do startu příštího ročníku dlouhá pauza, souhlasil jsem.“
Vy jste s touhle diagnózou opravdu hrál čtyři sezony? To je u hokejistů běžné?
„Stává se to. Musíte se na to zaměřit, obalit si kloub svalstvem a dávat bacha. Znám několik hráčů, kteří s tím normálně hráli. Záleží ale, jak moc máte to labrum, které pomáhá držet kloub ramene v jamce, špatné. Normálně má rozsah 360 stupňů, když je roztržené, omezuje pohyb. Každý to má ale jinak. Svaly se to dá usměrnit a centrovat. Když ho máte ale úplně odlomené, je čas na zákrok.“
V tom vám možná přišla vhod dlouhá pauza. Pokud půjde rehabilitace dobře, budete na startu nového ročníku fit.
„Určitě. Samozřejmě jako sportovec nechcete být nikdy zraněný, ale když už to má přijít, tak tohle je docela dobrá doba. Pauza je fakt dlouhá. Jelikož jsme bohužel v play off rychle vypadli, zmeškal jsem jen čtyři zápasy.“
Přesto, jak jste se srovnal s diagnózou půlroční rekonvalescence?
„Zní to hrozně. Naštěstí ale nemusím úplně vypnout, můžu plně dělat různé věci. Občas se chodím sklouznout na led, cvičím kolem toho, jak se jen dá. Musím ale dělat jen to, co mi tělo zrovna dovolí. Na vršek kolem oblasti ramen toho bohužel moc nešlo, ale někdy se jo prostě musíte přizpůsobit.“
| Narozen: 8. srpna 1994 (26 let) v Praze Výška/váha: 180 cm/86 kg Pozice: útočník Klub: Pittsburgh Penguins (od 2015) Draft NHL: jako 137. hráč v pořadí v roce 2015 týmem Pittsburgh Penguins Kariéra: Sparta Praha (2012-14), Plzeň (2014-15), Wilkes-Barre/ Scranton (AHL, 2015-18) V NHL: 173 zápasů, 64 bodů (19+45) / play off 12 zápasů, 4 body (0+4) V AHL: 159 zápasů, 119 bodů (44+67) / play off 12 zápasů, 5 bodů (1+4) V extralize: 130 zápasů, 48 bodů (28+20) V reprezentaci: 36 zápasů/9 gólů, 2x účast na MS (2015 a 2019) Největší úspěchy: bronz v extralize (2014) |
Operaci jste absolvoval ještě v USA. Neměl jste pak problém se dopravit do Česka?
„Naštěstí ne, jako českému občanovi mi to bylo normálně umožněno. V Pittsburghu jsem se zeptal vedení, jestli by jim nevadilo, kdybych se léčil v Praze. Oni byli vstřícní, dali mi svolení. Byl jsem moc rád. Před rokem jsem měl dlouhou sezonu, byl jsem na mistrovství světa, takže jsem doma moc nepobyl. Chybělo mi to.“
Pojďme k Penguins. Předpokládám, že jste sledoval nepovedenou sérii s Montrealem.
„Ano, bylo to ale těžké. Moc chcete klukům pomoct, ale koukáte na to doma z gauče. Tak to bohužel je. O to horší bylo, že se týmu nedařilo. Mrzelo mě, že jsem nemohl přiložit ruku k dílu.“
| 1. Sidney Crosby (400:37) 2. Jake Guentzel (287:01) 3. Jared McCann (237:31) 4. Patric Hörnqvist (158:21) 5. Teddy Blueger (119:01) |
Určitě jste byl v kontaktu se spoluhráči. Co vůbec říkali na to, že jim jako soupeř připadli právě Canadiens s Careym Pricem v Údajně zrovna nadšení nezavládlo.
„Nikdo nebyl rád, to stoprocentně. Montreal nebyl příjemný soupeř, na druhou stranu v play off si těžko vyberete. To letošní navíc ovlivňuje spousta dalších faktorů. Hraje se bez lidí, někomu to prostředí bubliny vyhovuje víc, někomu míň. My jsme se bohužel asi nepřizpůsobili tak dobře. Oni hráli tvrdě, urputně. Kluci to měli těžké.“
Co se vám honilo v hlavě, když jste sledoval závěrečný čtvrtý zápas? Trenér Mike Sullivan po něm přiznal velké zklamání z výkonu bez zápalu.
„Je to bohužel tak, mluvil o tom i generální manažer. Přesně tak to vypadalo. Nebyla tam
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
