Letité čachry Vancouveru: Marné hledání jedničky, vztek i peníze
Tahle éra skončila už dávno, ale zase ne tak dávno, aby se zapomnělo. Ještě pár let zpátky v bráně Vancouveru řádila dvojka Luongo – Schneider a zdálo se, že budoucnost Canucks míří k blyštivým zítřkům. Mraky se však rychle zatáhly, situace se zvrhla. Oba gólmany klub poslal v rozmezí roku pryč, díry se přitom látaly dlouhých sedm let, vlastně až do teď. Jedničku si nakonec v kanadské metropoli nevychovali, po konci minulé sezony narychlo sehnali Braydena Holtbyho z trhu volných hráčů potom, co jim utekl další z brankářů. Proč zrovna u kosatek docházelo k čachrům? Je zpětně vedení za vizionáře, nebo nešťastníky?
Poslední šťastné časy na dlouhou dobu. Rok 2011, v bráně milovaný veterán Roberto Luongo, kterému se lepil na záda talentovaný Cory Schneider, a finále Stanley Cupu. O budoucí jedničce nemělo být pochyb, matador si vychová nástupce, říkalo se. Jenže takhle svět nefunguje, o čemž se fanoušci Canuks rychle přesvědčili.
Teď trocha nutného příběhu: Luongo se přesunul ke Canucks před sezonou 2006/07 z Floridy, doma v Kanadě se stal okamžitě favoritem. A i když nikdy nedosáhl na nejcennější hokejovou trofej, Vezina Trophy ani Conn Smythe, léta předváděl elitní konstantní výkony. Bez větších výkyvů, bez kiksů.
Neotřesitelnou pozici si vydobyl také v kabině, už dva roky po příchodu z něj ve Vancouveru udělali kapitána. Sice neoficiálního, protože regule NHL nedovolují našít céčko gólmanům na dres kvůli zdržování debatami se sudími, to ale Luongovi vůbec nevadilo. Zasloužil si ho a písmeno si nechal přimalovat i na masku. A že by šlo o výsměch pravidlům? C = Canucks.
Tak jako tak mu připadla role prvního gólmana NHL za 60 let, kterému se takové pocty dostalo. Město ho zbožňovalo, avšak věk postupoval. Vedle neotřesitelné jedničky začal růst Američan se švýcarskými kořeny Cory Schneider. Talentovaného zrzka si klub vybral v draftu 2004 a manažeři si od něj hodně slibovali. Během sezony 2008/09 dostal první šance v NHL, předtím drtil statistiky za Boston College v univerzitní NCAA.
Postupně se Schneider Luongovi vyrovnával. Mezi oběma parťáky vznikal tvrdý konkurenční boj, mladík vytáhl ve čtyřech po sobě jdoucích sezonách (2010–2013) průměrnou úspěšnost zákroků na 93,1 % a veteránovi šlapal na záda. Nutil ho k lepším výkonům, posouval k maximu. Ve fanouškovských táborech začala bujet kontroverze: půlka chtěla změnu, druhá se držela vztahu k už tehdy legendárnímu Robertovi.
A tak nakonec vedení muselo dojít k rozhodnutí.
Komu dát přednost? Dlouholeté stabilní opoře, nebo dorůstajícímu Schneiderovi, který byl zjevně připraven převzít roli jedničky? Tehdy šlo o udání směru klubu, stanovení dalšího vývoje. Oba borci spolu bok po boku dotáhli tým v nejvýraznější sezoně Canucks za poslední čtvrtstoletí až do finále proti Bostonu. Rok 2011 se ale zlatým písmem nakonec do kronik Vancouveru nezapsal, kosatky zkolabovaly těsně před finišem. Za stavu 3:2 na zápasy nedotáhly poslední krok a po porážkách 2:5 a 0:4 na ně zbylo nechtěné stříbro. No, a jeden gólman musel z kola ven.
Vedení nakonec vymyslelo nevídaný veletoč, i retrospektivně nepochopitelný, a přesto protkaný šťastnou nití. Před ročníkem 2013/14 se upekl trejd s Devils, Schneider si stěhoval věci do New Jersey. Takže tým bude dál táhnout Luongo, nebo? O rok později si balil kufry i starší z dvojice, na vlastní žádost zamířil na Floridu, kde kdysi rozjížděl kariéru. Z vyrovnané brankářské dvojky, která Vancouver dotáhla až nejtěsněji pod vrchol, najednou nezbylo nic. Začalo se smrákat na zlé časy.
| Dřív nepochopený trejd Coryho Schneidera měl nakonec nečekané vyústění. Zatímco aktuálně 34letého gólmana většina NHL odepsala kvůli jeho strašlivým výkonům z posledních sezon, Canuks za volbu v draftu, kterou brali od Devils, získali kapitána Bo Horvata. V roce 2013 ho draftovali z celkové 9. pozice. |
Klub si stáhl z listiny volných hráčů veterána Ryana Millera, 34letý gólman zalepil vzniklou díru na tři roky, než se přesunul k Ducks. Ještě předtím Vancouver angažoval 25letého Eddieho Läcka a z Floridy tehdy spíš farmářskou jedničku Jacoba Markströma, který první rok po přesunu kroužil po ledě Uticy v AHL.
Až do současnosti se od roku 2015 mihli v bráně Canucks kromě zmiňovaných ještě Anders Nilsson, Richard Bachman, Louis Domingue, Thatcher Demko a mladičký Michael DiPietro. Jedničku na nadcházející sezonu ale kouč Travis Green stejně z vlastních zdrojů nenašel. Proč? Obzvlášť, když se dřív Läckovi věřilo a Markström se už třetí rok za sebou stavěl na hlavu?
Osud hrál v kostky.
Talentovaný Läck měl opravdu převzít zodpovědnost, trenérská lavička ho dokonce upřednostnila během zápasu pod širým nebem Heritage Classic 2014, po němž si údajně Luongo vytrucoval trejd. Příchozí Miller vzal roli mentora a měl stále ještě perspektivního Švéda učit, což nedopadlo. Před sezonou 2015/16 vedení poslalo tehdy 27letého gólmana do Caroliny za třetí a sedmou volbu v draftu.
Sám Läck s odstupem komentoval výměnu následovně. „Šlo o byznys rozhodnutí. Udělali, co si mysleli, že bude nejlepší pro tým." Jeho kariéra se zanedlouho zhroutila, po dvou sezonách v Carolině a krátké štaci za Calgary ukončil kariéru. Na vině byla četná zranění, která gólmana limitovala a v pouhých 29 letech mu defacto hokejovou budoucnost zabila. Není přitom ani zdaleka jediným, kdo po odchodu od kosatek vyhořel. Dřív opěvovaný Schneider zažil u Devils nevídaný kariérní propad, mluví se o něm jako o nejhorší jedničce v historii klubu. Na úspěšný start v hokejovém světě se už dávno zapomnělo.
Zpátky ke Canucks. Ti si místo Läcka nechali Markströma, který rostl ve vyvoleného. A taky se jím nakonec stal. V posledních třech ročnících Vancouver držel, klub se protloukal rebuildem kvůli končícím bratrům Sedinovým a do play off se probil až během koronavirem ovlivněné sezony 2019/20. Po dlouhých čtyřech letech od poslední účasti. Tmou jako kdyby najednou na chvíli prostoupilo světlo, ale ani tenhle gólmanský příběh neměl dobrý konec.
Canucks totiž během mdlých sezon pokračovali v podepisování a přebírání špatných smluv. Nejdražším hráčem kádru je nepoužitelný Loui Eriksson za šest milionů ročně, dál stále platí třímilionová pokuta za tehdejší podpis nepřiměřené smlouvy s Luongem...
| Před lety manažeři objevili mezeru v pravidlech NHL. Začali podepisovat elitní borce na řadu sezon, což byl také Luongův případ. V prvních ročnících hráč inkasoval klidně deset milionů ročně, během posledních let ale už jen tři. Cap hit se přitom tvoří z průměru hodnoty, kvůli čemuž ukrajovala smlouva třeba jen pět milionů ročně. Následně byla zavedena regule, že hráč musí dostávat po celou dobu kontraktu stejnou částku a přestupky se postihly i zpětně. Cap hit nově odpovídá reálnému platu. Konkrétně Luongo, který podepsal ve Vancouveru smlouvu na 12 let, dostával během prvního roku (2010/11) rovných deset milionů, pak se jeho gáže snížila na sedm milionů, až spadla postupně na milion. Z platového stropu si odepisovalo Canucks 5,33 milionu ročně, Luongo odehrál za Canuks po podpisu jen tři kompletní ročníky. Pokuta vznikla počtem peněz ušetřených na platovém stropu, které se vydělily zbývajícími třemi roky smlouvy po ukončení kariéry. Kosatky tak platí něco málo přes tři miliony rončě a zbývají jim do konce poplatku ještě dvě sezony. |
A tak nakonec nezbylo na Markströma. Potíže s platovým stropem vyústily v odchod 30letého gólmana na trh volných hráčů. Sáhlo po něm Calgary, které mu nabídlo luxusní šestimilionový kontrakt na šest let. A Canucks zůstal jen Thatcher Demko, jenž se ukázal hlavně během posledních vyřazovacích bojů, když zaskakoval za zraněného kolegu. Ani jeho heroické výkony nakonec na vyřazení Vegas nestačily, série druhého kola skončila 3:4.
Generálního manažera Jima Benninga, který nechtěl o Markströma přijít, čekala po letech čachrů s gólmany další těžká práce. Musel opět hledat jedničku, takovou na kterou bude spolehnutí. Věděl, že Demkovy nejlepší ročníky teprve přijdou. Když Rangers vykoupili smlouvu velezkušeného Hernika Lundqvista, začaly podpisy kolosálních rozměrů. Král New Yorku do Washingtonu, Markström Calgary, Corey Crawford podepsal s Devils, Thomas Greiss se připojil k Detroitu. A Vancouver? Ten bral Bradena Holtbyho.
Vítěze Veziny, Jennings Trophy, Stanley Cupu, mistrovství světa a syna maloměstského farmáře, který zažil u Capitals přes dekédu života. Dlouholeté pouto nakonec skončilo, Holtby si hledal novou štaci a Vancouver mu přišel vhod. Dostane prostor, tým – teď už doplněný o perspektivní mladíky – vyhlíží lepší zítřky, elitní 31letý gólman se dokonce smířil s pouze dvouletou smlouvou v hodnotě 4,3 milionu dolarů.
A co bude dál? To už je jen na schopnostech klubu z Britské Kolumbie, po letech by si však Canucks v klidu mohli konečně vychovat perspektivní jedničku a kletbu dočasných gólmanů natrvalo ukončit. Koneckonců Thatcher Demko se bude učit od jednoho z nejúspějších brankářů současnosti...
| Brankář | Zápasy | průměr ink. branek | proc. úspěšnost |
| Roberto Luongo | 448 | 2,36 | 91,9 % |
| Jacob Markström | 229 | 2,73 | 91,3 % |
| Ryan Miller | 150 | 2,69 | 91,4 % |
| Cory Schneider | 98 | 2,20 | 92,7 % |
| Eddie Läck | 82 | 2,43 | 91,7 % |
| Anders Nilsson | 39 | 3,33 | 89,9 % |
| Thatcher Demko | 37 | 3,02 | 90,6 % |
