Zavinila to prý manželka. „Jestli se ptáte, co jsem udělal jinak, tak jedině to, že jsem ten den doma nejedl a koupil si po cestě kuře a hranolky,“ líčil Darryl Sittler. Jeho žena Wendy nestihla uvařit. Večer Toronto hrálo s Bostonem. Nasypalo jedenáct gólů, kapitán Maple Leafs obstaral sám šest branek a na čtyři přihrál. Deset bodů! To bylo 7. února 1976, takže Sittlerův úžasný rekord přežil už pětačtyřicet let. Nepokořili ho Gretzky, Lemieux, Crosby, McDavid ani nikdo jiný.
Dres číslo 27 zdědil po hvězdném Franku Mahovlichovi. Z patnácti sezon v NHL strávil v Torontu téměř tucet, z nich polovinu dělal kapitána. Darryl Sittler se stal jedním z nejpopulárnějších hráčů v historii klubu, který mu zprvu překvapivě tak blízký nebyl. „V rodině plné příznivců Leafs jsem jediný fandil Montreal Canadiens,“ přiznal ve své autobiografii. Tým ho draftoval v roce 1970 z celkově osmé pozice. „Zaslechl jsem to v rádiu cestou z letní brigády domů,“ vzpomínal.
V NHL si připsal celkem 1121 bodů (484+637). V play off měl dalších 29 zásahů, z toho pět v jediném utkání proti Philadelphii. Svůj nejslavnější gól však dal Vladimíru Dzurillovi v prodloužení druhého finále Canada Cupu 1976 proti Československu, kdy se přes noc stal národním hrdinou. Čtyřikrát nasázel za Maple Leafs přes 40 branek a dvakrát se dostal přes stovku bodů.
Kuře a kravata
V sezoně 1975/76 se mu to povedlo jako vůbec prvnímu hráči Leafs. Desetinu z téhle porce stačil posbírat v domovské Maple Leaf Gardens během jediného zápasu s Bostonem. „Kdykoli vkročil na led, věděl jsem, že se něco stane,“ svěřil se spoluhráč z útoku a kamarád Lanny McDonald.
Mužstvo Toronta se v té době trápilo. Maple Leafs vyhráli jediný z předchozích sedmi zápasů. Najednou se přihnal o dvacet bodů odskočený Boston, který zvítězil sedmkrát v řadě a ze 17 střetnutí ztratil jediné. Souboj dvou celků Original Six NHL se stal v televizi šlágrem sobotního pořadu Hockey Night In Canada. Mluvilo o něm celé město.
Majitel klubu Harold Ballard pár dní předtím do novin vykládal, že by kapitán týmu měl být produktivnější. „Povídal, že by měl najít správného centra k Lannymu a Tigeru Williamsovi. To byl celý Ballard, víte? Bezpochyby pak rozhlašoval, jak mě tím inspiroval. Ale tak to nebylo. Ten večer do sebe zkrátka všechno zapadlo,“ líčil Sittler.
Sám si před zápasem zdřímnul jako vždycky, a jelikož měl nějaké pochůzky, obával se, že nestihne obvyklý oběd sestávající z těstovin a kuřecího steaku. Jeho dnes už zesnulá manželka Wendy byla v osmém měsíci těhotenství, doma už jedno malé dítě. Musela se ohánět, a tak se Sittler zastavil v restauraci Swiss Chalet a koupil si kuře a hranolky. Jídlo spořádal cestou v autě. „Už jsem to udělal víckrát, ale nikdy to nefungovalo jako tenkrát,“ odpovídal Sittler na dotaz, zda se zastávka u Swiss Chalet stala jeho rituálem.
Shodou okolností si vzal kravatu, která mu nosila štěstí. „Jednou jsem dal tři góly a bral si ji pak na důležité zápasy. Měl jsem ji i tehdy, ale proto, že jsem ji musel vyzvednout z čistírny,“ přiznal. Sittler podle vlastních slov předvedl i lepší výkony než při své desetibodové show. Ale dodával, že něco viselo ve vzduchu, protože všechno, na co sáhl, skončilo brankou nebo přihrávkou na gól.
Brankář ve vlastní šťávě
Místo zraněné jedničky Gillese Gilberta chytal za Boston nováček Dave Reece. Dva dny předtím pomohl k vítězství nad Pittsburghem. Do Bruins se právě vrátila z konkurenční ligy WHA dřívější opora Gerry Cheevers. Ten však během zápasu v Torontu seděl na střídačce jako záskok. „Párkrát jsem po něm kouknul. Ale jak přibývaly góly, přehodil si přes hlavu ručník, jako že s tímhle nechce nic mít,“ vyprávěl kouč Don Cherry.
Cheeverse chtěl navíc šetřit pro další utkání. Bruins hráli v Bostonu. „Byl to pro něj návrat domů.“ A tak Reece nechal uvařit ve vlastní šťávě. V brance zůstal celý zápas, vyžral si to do dna. Při svém čtrnáctém startu v NHL stál na špatné straně. Pak ho poslali na farmu, v lize se už nikdy neukázal. I když spíš proto, že Bruins měli lepší náhradu.
Maple Leafs toho večera smetli Boston 11:4. V první třetině si Sittler připsal dvě asistence, ve druhé dal tři góly a na dva nahrál, ve třetí přidal ještě jeden hattrick. „O druhé přestávce byl v kabině docela rozruch. Přišel (ředitel komunikace) Stan Obodiac a sdělil Darrylovi, že mu chybí bod k vyrovnání rekordu Maurice Richarda,“ popisoval McDonald.
Stačilo 44 sekund a Sittler se svou čtvrtou trefou na 9:4 na Richarda dotáhnul. V polovině třetiny z přihrávky Thompsona rekordní záznam vylepšil. Desátý Sittlerův bod a zároveň šestý gól v zápase padl tak, že se jeho přihrávka odrazila do branky od brusle obránce Brada Parka z Bruins. „Jsem na ten rekord strašně pyšný. Pokud se všechno správně sejde, takové věci se můžou povést. Každopádně jen zřídka se stává, aby jeden tým nastřílel deset gólů, natož aby se na deseti gólech podílel jeden hráč,“ povídal po zápase.
Smazal jeden z nejslavnějších otisků do hokejové historie, osm bodů Maurice „Rakety“ Richarda z 28. prosince 1944, kdy Montreal porazil Detroit 9:1. V lednu 1954 jeho rekord vyrovnal další hráč Canadiens Bert Olmstead v duelu s Chicagem, ovšem celých 32 let zůstal nepokořen. Až do Sittlerova velkolepého představení. Osm dalších hráčů si od té doby připsalo v zápase osm bodů, z nich Wayne Gretzky a Mario Lemieux dokonce dvakrát. Posledním, který toho dosáhl, byl v únoru 2012 Sam Gagner z Edmontonu.
„Když jsem později sledoval dvousetbodové sezony Gretzkého, Lemieuxe nebo kluky jako Sidney Crosby, napadalo mě, že jeden z nich mě o ten rekord asi připraví. Ale je platný dodnes. Takže doufám, že vydrží ještě dlouho,“ smál se Sittler.
Vystřižené céčko
Jeho vůbec nejlepší sezonou byl ročník 1977/78, kdy měl 117 bodů (45+72) a pomohl týmu do finále konference. Maple Leafs se však postupně začali rozpadat. Kontroverzní majitel Ballard zahájil úklid a přivedl na místo manažera Punche Imlacha, který tým koučoval na sklonku 60. let. Zoufale se snažili zjednat si respekt a vládu nad mužstvem. Jejich terčem se stával často i Sittler. Ve smlouvě měl klauzuli, že nesmí být vyměněn, ale postupně se zbavili většiny jeho parťáků. Když během ročníku 1979/80 poslali do slaboučkých Colorado Rockies jeho největšího kamaráda McDonalda, vystřihl si Sittler na protest z dresu kapitánské céčko.
„Jakmile jsme se to dozvěděli, byl to obrovský šok. Zůstali jsme jak zkoprnělí. Bylo to jako rána mezi oči,“ popisoval Sittler. Ke spoluhráčům měl emotivní proslov, v němž vysvětlil, co udělal a co ho k tomu vedlo. „Imlach chtěl zlomit celý tým, mě nechtěl za kapitána a nenechal mě, abych tak mohl fungovat. Spousta kluků se stáhla a uzavřela se do sebe. Já chtěl v Torontu zůstat, chtěl jsem toho chlapa přežít. Nedovedl jsem pochopit, proč se tohle děje a nedokázal jsem to překousnout,“ líčil Sittler.
Když toho měl dost, no-trade klauzuli ve smlouvě zrušil. V dopise vedení napsal, že den, kdy se stal kapitánem Maple Leafs, byl nejšťastnějším v jeho životě, ale situace je natolik nesnesitelná, že není schopen v dobré víře roli lídra zastávat. Pozice kapitána se vzdal a nikdo místo něj nebyl jmenován. Ballard běsnil a vyhrožoval, že Sittlera odstaví a potrestá. Ale netrvalo to dlouho.
Imlacha sice Sittler přežil, mezitím ho vystřídal Gerry McNamara. V polovině sezony 1981/82 však sám požádal o trejd. Sáhla po něm Philadelphia. V balíčku, který za něj Toronto obdrželo, byla i volba ve druhém kole draftu. V něm si Leafs vybrali Petera Ihnačáka.
Ačkoli Sittler nikdy nezískal Stanley Cup, byl členem několika vynikajících týmů a postaral se o pár památných momentů kanadské historie. Svojí pracovitostí, nezdolností a současně pokorou si získal fanoušky, kteří jeho úsilí dokázali ocenit. Jeho desetibodový večer byl důkazem, že každý rekord se dá vylepšit. Na druhou stranu, právě Sittlerův počin ze 7. února 1976 zůstává výjimkou, která tohle pravidlo potvrzuje.
