První zápas, první střela, první gól. Radim Zohorna si splnil sen, nastoupil v NHL. A ještě za milovaný Pittsburgh, kterému odmala fandil. V sestavě se Sidneym Crosbym, velkým vzorem z dětství. „Moc mě překvapil, jaký je to člověk a osobnost,“ říká o hvězdném kapitánovi v rozhovoru pro iSport Premium. Jak prožíval dobu, kdy se blížil jeho první start v NHL a jak si debut užil? S kým z týmu si nejvíce rozumí? A co ho na zámoří překvapilo?
Tak už? Ještě ne. Co teď? Pořád nic. Vývoj kolem Zohornovy premiéry v NHL sledovala v Česku řada lidí včetně starších bratrů Tomáše a Hynka. Jeho nástup si žádali i fanoušci Penguins. A pak to přišlo: „Vítej v NHL, Radime Zohorno,“ hlásily klubové sociální sítě ve čtvrtek večer. Český útočník debutoval v NHL proti slabému Buffalu, prosadil se hned v první třetině a jeho gól se při výhře 4:0 ukázal jako vítězný.
Jak jste se cítil, když jste před zápasem stál na střídačce a zněla americká hymna?
„Člověk myslel na to, jaké to bude. Vždy jsem o tom snil. A bylo to nezapomenutelný. Každý malý kluk si představuje, že bude hrát jednou v NHL. Kvůli tomu od šesti let hraju hokej. Od doby, co jsem koukal na hvězdy, které tam hrály. Splnilo se mi to. Sice ne úplně brzy, ale jsem strašně rád, že jsem vůbec možnost dostal. Každý den si užívám, že jsem tady.“
První zápas, první střela, první gól. Mohlo to vyjít ještě lépe?
(usměje se) „Kluci mi to výborně nachystali a se štěstím jsem to trefil. Byla to taková třešnička na dortu, že jsem hrál první zápas a hned dal gól. Bylo to skvělý.“
Spoluhráči měli z vašeho gólu obrovskou radost, po zápase o vaší první trefě mluvil i Sidney Crosby. Přijde mi, že jste se stal rychle oblíbeným…
„Doufám, že jsem klukům taky udělal radost, že za mě byli šťastní. Každý si svůj první zápas pamatuje. Pro ně to bylo také speciální. Navíc, když se mi podařilo dát hned gól. Jsem rád, že takhle slavili a pak i tak hodně gratulovali.“
Penguins trápí zranění, vy jste se postupně posouval – z farmy do tzv. taxi squad (náhradníci, kteří cestují s týmem), pak na soupisku až nakonec do sestavy. Jak jste to prožíval?
„Prostě jsem čekal. Nastavil jsem si v hlavě, že tady můžu být pět dní nebo týden a zase mě pošlou zpátky. Takže jsem šel ze dne na den, nevnímal jsem to a čekal, jestli to přijde, nebo nepřijde. Kdyby to nepřišlo, tak se z toho nepodělám, půjdu na farmu a budu se zase snažit hrát dobře a dávat góly.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.
Vyzkoušet za 1 Kč Více informací
Už mám předplatné. Přihlásit se
