Po 20 letech se může stát unikátní věc. Pozor, pozor, je tady obránce, který se má naději se dostat přes 100 bodů. Mládež musí počkat, žádný Cale Makar ani Quinn Hughes. Na magickou kótu se blíží švýcarský hezoun Roman Josi (31). Po 68 zápasech je na čísle 87 (19+68). „Byla naše výhoda, že pocházel ze Švýcarska,“ těší dnes Jeffa Kealtyho, který stál za tím, že beka vybral Nashville. V roce 2008 se totiž Josiho země brala za hokejovou exotikou. Vyrostl v ní ale poklad.
V 90. letech frčela reklama, jak si mladík přál být mýdlem ve sprše modelky Claudie Schiffer. Pokud nějaká hokejová fanynka zahlédne třeba jen fotku Romana Josiho, často si nejspíš přeje být košilí v jeho skříni. Švýcarský fešák s uhrančivým pohledem ale sbírá body i jinak, než že se dovede hezky usmát. Herně je jedním z nejvýraznějších hráčů NHL, i když se spíš snaží být méně nápadný mimo led. Má ale smůlu, je tak dobrý, že ho nepřehlédnete.
Aktuálně v Nashvillu překonal klubový rekord Pauly Kariyi v počtu bodů hráče za jednu sezonu. „Paul byl neuvěřitelný hráč, člen Síně slávy, jako dítě jsem na něm vyrůstal. Už jsem to říkal, ale řeknu to zase. Tenhle tým miluju,“ usmál se jedenatřicetiletý bek Nashvillu, když se teď dostal na hranici 87 bodů. „Vždyť já je ale sbírám úplně zadarmo, přicházejí z práce ostatních kluků, hrají hrozně dobře, dávají góly, vycházejí nám přesilovky,“ pomalu se za to spíš i omlouval.
Když jste pozorovali Erika Karlssona v jeho nejslavnější éře, hned jste si všimli, že má jednu slabinu: neumí moc bránit. Slabina u Josiho? Po hodině hledání to celí zpocení vzdáte a připadáte si jak prezidentův mluvčí při hledání Peroutkova článku. Není. Komplexní hráč, velmi silný dopředu a lídr Nashvillu.
Nehraje v Torontu, v New Yorku nebo ve Vegas, takže se o něm zase tak tolik nemluví. „V Nashvillu se vám nedostává tolik pozornosti, takže vždycky se pohybujete pod radarem, což je dobře,“ řekl jednou pro The Hockey News. „Do celostátní televize se moc často taky nedostaneme, takhle je to od chvíle, kdy jsem se dostal do NHL. Nevadí mi to, spíš jsem za to rád,“ přidal.
Tohle jeho povahu celkem vystihuje. Hvězda ligy? Stoprocentně. Výstřední star, že by bavila všechny kolem? Spíš ne. „Bez ohledu na to, co má za sebou a kde je, pořád je to ten samý chlap. Skvělý chlap,“ hned vypálil k jeho charakteristice trenér Predators John Hynes.
Klub se vcelku v klidu vypořádal s tím, když odešel Shea Weber. Vůbec ho nebolelo, když zmizel P. K. Suban, vyřešil, když Ryan Suter podepsal Minnesotu. Ale kdyby odešel Josi? To nikoho ani nenapadne. Neexistuje, nemyslitelné.
Švýcarský poklad
Za jeho příchodem do klubu stál současný asistent generálního manažera Jeff Kealty, někdejší skaut Nashvillu. V roce 2007 se stal šéfem sekce pro výběr talentů a příští rok byl v nabídce hubený švýcarský bek. Predators už ho na svém seznamu nějakou dobu měli, zaujal je na MS U18.
„Už tehdy vyloženě zbožňoval, když měl na hokejce puk a všimli jste si taky jeho skvělého pohybu,“ popisoval Kealty pro web dailyfaceoff.com. Tehdy mezi svými spoluhráči hodně vyčníval. „Bylo to skoro, jako by to byl Roman Josi proti Švédům, Roman Josi proti Finům,“ vybavuje si Kealty, že neměl od svých spoluhráčů moc velkou podporu. A to ve výběru nastupoval třeba Denis Hollenstein, budoucí člen silné švýcarské generace. Nezaujal. Všechny oči mířily na Josiho.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
