Poslední účast Colorada ve finále Stanley Cupu přinesla jeden z nejslavnějších momentů v dějinách soutěže. Jedenačtyřicetiletý Ray Bourque tehdy zdvihl v posledním ročníku své kariéry nad hlavu vytouženou trofej. Nyní, po jednadvaceti letech, mohou jeho následovníci znovu udělat fanouškům ze státu Denver nesmírnou radost. „Tahle práce není u konce. Ale jsme na správné cestě,“ hlásil rozesmátý kapitán Gabriel Landeskog.
Přesně 348 dní trvalo Artturi Lehkonenovi, než znovu mohl prožít to, o čem tisíce a tisíce jiných hokejistů pouze sní. Rozhodnout v prodloužení o velkém úspěchu pro svůj celek. Zatímco v loňském červnu dotlačil vítězným gólem do finále Montreal, nyní už potěšil jinou partu.
„Šlo o dobrý odraz. Hned to nahození jsem tečoval a pak se mi to příhodně odrazilo,“ řekl o brance, která rozsekla duel v poměru 6:5. A sérii v poměru 4:0. Tady není o čem, postoupil lepší celek, byť nejkratší možný styl série je možná trochu krutý.
„Ale byli jsme tu. Bojovali, nikdo to nevzdal. To je dobré znamení, ale samozřejmě, tuhle šanci jsme nechali propásnout,“ smutnil Connor McDavid pro nhl.com. „Jsem na tuhle partu hrdý, málokdo očekával naši účast až tady. Ale my to očekávali a chceme v budoucnu jít ještě dál. Ovšem teď je to velké zklamání,“ doplnil parťáka druhý lidr Oilers Leon Draisaitl.
Přitom Edmonton vedl ještě šestnáct minut před koncem o dvě branky, měl duel perfektně rozjetý na to, aby celé konferenční finále ještě o něco zdramatizoval. Jenže aréna Rogers Place pak zažila doslova lavinu, jinak to nejde nazvat. Ofenzivní trojzubec Gabriel Landeskog, Nathan MacKinnon a Mikko Rantanen se podílel na velkém obratu, každý z hráčů jednou brankou. Hokejisté Oilers ještě stihli zareagovat, na zmíněnou dorážku Artturi Lehkonena už nikoliv. „Kdybych mohl, tak bych za něj teď vyměnil třeba deset prvních výběrů v draftu,“ pronesl v opojení Nathan MacKinnon.
„Měli jsme vedení v sérii, ale rozhodli jsme se, že to zkusíme prostě ukončit. Oni byli před vyřazením a my tlačili a tlačili, až jsme tam puk nakonec prorvali. Je to nádherný pocit jít dál,“ rozplýval se MacKinnon. I on měl v loňském play off výrazný moment, nicméně zdaleka ne tak pozitivní. Když po prohře s Vegas do mikrofonu naplno, i nadávkami, vylil svou obrovskou frustraci z další nepovedené vyřazovací fáze. Právě na něm byla patrná při oslavách postupové branky obrovská úleva.
Kdo se kromě něj největší měrou podílel na finálovém postupu? Jednoznačně fantom Cale Makar. Obránce s neskutečným ofenzivním přesahem, jenž v rozhodujícím zápase zaznamenal hned pět bodů. Pak již zmíněná jména forvardů a hlavně Pavel Francouz. Je prvním českým brankářem od roku 2002, tedy od doby vlády Dominika Haška v Detroitu, který dotáhl svůj tým do finále Stanley Cupu. Jde naprosto jasně o jeden z nejsilnějších příběhu nejen Colorada, ale vůbec celého play off. O tom, jak se zraněními zdecimovaný muž dokázal v nejdůležitější fázi sezony postarat o své spoluhráče.
Generace Nathana MacKinnona už tak nyní dosáhla na veliký úspěch, ale chce pochopitelně víc. Avalanche, jakožto velký favorit minimálně posledních tří sezon se konečně dočkaly. Nicméně, týmové hvězdy by nebyly první ani poslední bez Stanley Cupu. A teď je možnost zajistit, aby se tak nestalo. „Nikdy nevíte, zda ještě vůbec budete mít příležitost,“ řekl se slzami v očích veterán Erik Johnson. „Musíme z toho dostat co nejvíc, tohle je naše šance,“ uzavřel MacKinnon.
