Podpisy nedraftovaných hráčů z evropských soutěží. Mnohdy jim nikdo nedává velkou šanci. Pro celky z NHL je to spíš sázka do loterie, která když vyjde, tak se krásně znásobí. A tenhle exponenciální výnos v posledních letech několikrát dovedli obstarat čeští hráči. Od roku 2018 se minimálně jeden vždy prosadil do té míry, že si vybojoval kontrakt a v některých případech se stal dokonce tváří klubu.
Čekalo se jen, kterou organizaci si vybere. Matěj Blümel se výtečnými výkony na posledním světovém šampionátu dostal do hledáčku klubů NHL. Měl všechny předpoklady pro podpis. Je mu pouze dvaadvacet let a žádný tým na něj nevlastnil práva.
Zároveň nešlo o výkonnostní výstřelek, nýbrž o potvrzení dlouhodobé kvality. „Hrozně mě potěšilo, že o mě byl takový zájem, že se tolik klubů ozvalo. Nejsem první, komu se to stalo, a musel si vybírat. Věřím, že mi to ostatní kluby nebudou mít za zlé. Zkrátka jsem si vybral a stojím si za tím,“ řekl po podpisu. Výsledek? Letenka do Dallasu.
O pár dní později „zaplakal“ celek z Pardubic podruhé. Nová posila Lukáš Sedlák dostal laso z Colorada. Borec, jenž už se v NHL představil v dresu Columbusu si po povedených výkonech v KHL vysloužil druhou šanci. „Víte, jsou věci, na které jste krátcí. Matěje Blümela jsme ztratili už zkraje června po mistrovství světa. Řekněme si to upřímně, kdyby nezahrál tak skvělý turnaj, zůstal u nás. U top evropského hráče, jakým je Lukáš Sedlák, musíte být vždycky na pozoru a počítat s tím, že vám ho NHL může vzít,“ ohlédl se šéf Dynama Petr Dědek.
Právě výše zmíněná dvojice bude navazovat na tradici posledních let. Pavel Francouz, Radim Zohorna, Dominik Kubalík a Karel Vejmelka. Co má tahle čtveřice společného? Každý z nich podepsal kontrakt s klubem v NHL v době, kdy působil v Evropě. A každý z nich se byl schopný prosadit přes extrémně silnou konkurenci. Někteří se vydrásali na hokejový vrchol přes farmu, jiní vylétli okamžitě, tak jako Kubalík.
Pavel Francouz je toho ideálním důkazem. Z ruského Čeljabinsku vyslyšel volání Joea Sakika a rozhodl se kariéru spojit s Coloradem. Po čtyřech letech působení má šanci se postavit do branky svého týmu při finále Stanley Cupu. Tedy na nejvíce nablýskaném jevišti světa. Z českých maskovaných pouze Dominik Hašek zasáhl do těchto bojů.
O rok později přišel ročník Dominika Kubalíka, který se hned v premiérovém ročníku utrhl na třicet branek v sezoně. Dokonce útočil na trofej pro nejlepšího nováčka soutěže. Zase šlo o start z říše snů. Pak Radim Zohorna, který dokázal zaujmout, druhou sezonu se drží v Pittsburghu a má za sebou už pětadvacet duelů. To není vůbec špatné na muže, jenž za moře odešel „pouze“ s nálepkou dlouhána z Mladé Boleslavi.
A pak je tu poslední velký příběh Karla Vejmelky. Odepisovaného muže, který měl minulé léto ohřát kosti v Arizoně a zase se navrátit na rodnou hroudu. Nic takového. Vejmelka urval místo jedničky pro sebe, vychytal kontrakt na další dva roky a tenhle sezonní koktejl zakončil bronzovou ingrediencí z mistrovství světa.
Všechny tyto osudy mají jedno společné. Málokdo v počátku věřil, že se výše zmínění dokážou v takové míře prosadit. Ruku na srdce, nyní je to stejné. Žádný ze čtyř čerstvě podepsaných Čechů nejde do NHL v roli jasné hvězdy. Tím spíš však mohou napsat další emotivní příběh. Už se totiž ví, že Češi to umí.
