Z golfové rakety Melichové je profík: Ztráta 700 000? Přítel mi to připomíná
Mohla mít tři čtvrtě milionu, nemá ani korunu. Přitom byla nejlepší. Jenže Jana Melichová, zázračná vítězka z Berouna, hrála Tipsport Czech Ladies Open s amatérským statusem. A podle pravidel golfu nemá nárok na finanční prémii. „Mrzí to, ale co se dělat,“ bere to s nadhledem jedna z extrémně nadějných dam českého golfu. Pokud podobný úspěch zopakuje o tomto víkendu na German Masters, už bude kasírovat. Od pondělí je profesionálkou.
Dosud pouze jedna hráčka s českým pasem zvítězila na vysoce prestižní túře Ladies European Tour. Před pěti lety v Maroku zazářila Klára Spilková. Od té doby ani ťuk. Až v neděli. Pěkně doma v Berouně. Čtyřiadvacetiletá Jana Melichová srazila pod sebe všech 127 sokyň a s výsledkem čtrnácti ran pod par triumfovala. V rozhovoru pro iSport vypravuje nejen o svých pocitech z historického vítězství.
Už jste pochopila, co se vám povedlo?
„Pomalinku jo. Ale popravdě, neměla jsem na to ani moc času. Řešila jsem kupu dalších věcí, protože dnes odjíždím na další podnik LET do Německa. Ale ano, vstřebávám to. Ještě mně to celé nedošlo. Když o tom s vámi mluvím, zase jsem dojatá…“
Hezky jste mně nahrála. Tudíž váš nejdojemnější moment z celého turnaje?
„Určitě v neděli na osmnáctém greenu. Okamžitě po posledním patu jsem se rozplakala. Nikdy na to nezapomenu, bylo to neuvěřitelné. Všechny tři hrací dny byly úžasným zážitkem. Budu si pamatovat úplně každý moment.“
Poslední pat byl sice krátký, ani ne metr. Přesto i takové údery lze v golfu zkazit a přijít tím o vítězství. V historii je takových okamžiků zaznamenaných spousta. Přiznejte se, klepaly se vám ruce?
„Je fakt, že takové paty jsou úplně nejhorší. (směje se) Myslela jsem si, že budu strašně nervózní, ale jak se mnou šli od první jamky fanoušci, zvykla jsem si na atmosféru a nerozhodilo mě, že kolem greenu a klubovny byla velká spousta lidí. Nervy to i tak byly. Snažila jsem se soustředit jen na poslední ránu a na nic jiného. Jinak bych určitě omdlela.“
Kolik energie vám dávali fanoušci? Není zvykem, že na ženském turnaji se jich sejde tak velký počet.
„Ano, bylo to neuvěřitelné. Na druhé devítce jsem dala tři bogey za sebou, pořadím jsem se lehce propadla. Kdybych neměla podporu lidí, mohla bych se snadno rozsypat a turnaj bych k vítězství nedotáhla. Tím, že mně přáli a jásali se mnou, zmátořila jsem se a na sedmnáctce zahrála birdie, které v podstatě rozhodlo turnaj.“
V davu diváků nervózně přešlapoval váš otec. Byla jste s ním během těžkých chvil aspoň v očním kontaktu?
„Moc jsem ho nesledovala, bylo těžké si taťku mezi diváky najít, ale když jsem dala birdie, přišel za mnou, dali jsme si pěstičku. Táta byl určitě nervóznější, než já. Má to tak vždycky. I teď je z toho všeho vyjukanější mnohem víc.“
Cítila jste na svojí formě před turnajem, že se blíží něco mimořádného?
„Víte, ono je to s golfem strašně ošemetné. V atletice zhruba víte, kdo zvládne běžet rychleji, kdežto v našem sportu jsou všichni prakticky na stejné úrovni. Zásadní roli hraje hlava. Nikdy nevíte, co se stane. Světová jednička může kolo totálně pokazit, naopak zazářit amatérka jako se to stalo mně. Děje se to často, o překvapení není nouze. Během tří turnajových dnů mně sedlo úplně všechno. I mentálně jsem to ustála. Proto jsem vyhrála.“
Dáte příklad?
„Po těch třech bogey jsem stála na týčku patnáctky a byla relativně v klidu. Říkala jsem si, zaútočím, dám birdie. O co jde, vždyť je to skórovací jamka. Povedl se mně drive i na šestnáctce, stejně tak rána do greenu. Poslední dvě jamky jsou také skórovací. Přesvědčovala jsem se, že se pořád mohu na čelo vrátit. Zase se vracím k fanouškům. Obrovsky mně pomohli, napumpovali mě a vrátili zpátky do turnaje.“
Coby rekreační hráč se na týčku patnáctky vždycky obávám, není to zrovna jednoduchá rána. Proto mě překvapuje, že po sérii bogey jste byla v klidu.
„Mně přijde, že je to docela v pohodě. (rozesměje se) Nemám ráda šestnáctku. Je hodně úzká, tam mě nervozita sevřela, ale stejně jsem si řekla, že to musím napálit. Během turnaje jsem si vybudovala dobré sebevědomí, nebála jsem se, strach mě ve výkonu neomezoval.“
Když spolu mluvíme, balíte se na German Masters, další akci LET. Jste nově profesionálkou?
„Přesně tak. Celý pondělí jsem vše vyřizovala, ani jsem neměla čas odpovídat na spousty zpráv, které mně chodily na mobil. S Českou golfovou federací a českou PGA jsem řešila vzdání se amatérského statusu a přechod k profíkům. Do půlnoci jsem musela oznámit svoje rozhodnutí, zda chci přijmout od LET kartu na zbytek této sezony a na celou příští. Bylo to všechno strašně rychlé, ale rozhodla jsem se správně. V Německu už budu startovat jako profesionálka.“
Totálně se vám převrátil život, že?
„Ano. Měla jsem jiné plány, hlavně hrát amatérské mistrovství Evropy a světa. Na tři měsíce jsem se chtěla vrátit do Států. Nebylo to jednoduché rozhodování… Jsem ale přesvědčená, že přestup k profesionálům byla jediná rozumná cesta. Vždyť na tenhle moment jsem trénovala celý život. Byla by hloupost to nevzít.“
V Berouně jste hrála v režimu amatérky nemající nárok na finanční prémii. Přišla jste téměř o tři čtvrtě milionu korun. Ani jste nezískala žádné body do žebříčku LET. Neříkejte, že to není k vzteku.
„Co se týče bodů, tak tuhle sezonu mně to ani netrápí. Příští rok na LET mám jistý. Až v další ročníku budu potřebovat hrát super výsledky. Následující turnaje beru jako přípravu, byť se samozřejmě budu snažit hrát, co nejlépe. Nemusím být tolik vystresovaná. Můžu hrát v pohodě a v klidu. Ale samozřejmě, těch sedm set tisíc mě mrzí. (směje se) Co se dá dělat. Můj přítel mně to pořád připomíná. Na druhou stranu vyhrát takový turnaj jako amatérka je vzácnější. Může mně to pomoct s PR, mediální podporou, se sponzory. Sama jsem na to zvědavá.“
V Berouně jste porazila Kláru Spilkovou a další skvělé hráčky nejen z Česka. Ceníte si trumfu o to víc?
„Vždycky to tak je, ale především mám strašnou radost, že spousta českých hráček hrála vážně skvěle. Je to obrovský úspěch pro tuzemský golf, fakt ohromná zpráva. Doufám, že se budeme pořád zlepšovat.“
Čím to je, že Česku dorostla generace skvělých golfistek? Nejde jen o vás, je tady samozřejmě Klára Spilková, ale také Kristýna Napoleaová, Sára Kousková, Tereza Melecká a další…
„Je to hlavně o vývoji golfu u nás. S každou novou generací se zlepšuje tréninkový systém, což hraje důležitou roli. A pořád to jde dopředu. Podívejte se na Denisu Vodičkovou, největší česká naděje. Je jí teprve sedmnáct let. Na ní je vidět, jak se posouváme dál. Stejně tak i na dalších ještě mladších dívkách, které hrají senzační golf.“
Čtyři roky jste strávila studiem v Americe, hrála golf. V čem vás zámoří ovlivnilo?
„Otevřelo mně oči. Po celou dobu jsem tam byla sama, musela se spolehnout jen sama na sebe. Byť jsem měla stipendium, což vám v mnoha ohledech usnadní život. Hlavně v otázce financí. Poznala jsem nové lidi, odlišnou kulturu. Na hráčích, co prošli Amerikou, je vidět trochu jinačí pohled na svět, jsou vyspělejší.“
A co se týče samotné hry?
„V Česku jsem byla zvyklá hodiny drilovat techniku. Ve Státech se ale technika v podstatě vůbec neřeší, hlavní náplní je samotná hra.“
Strategie hry?
„Přesně tak. Nezáleží, jak hezky hrajete, ale zda jste schopný poslat míč na fairway a pak k jamce. Trénovali jsme spoustu krátké hry, neustále byli na hřišti. Z Česka jsem byla zvyklá každý týden vidět trenéra švihu, to jsem se úplně odnaučila. Jasně, ráda ho vídám, když je to potřeba. Jiný na pohled na švih je také důležitý, nicméně jsem ve fázi, kdy si tohle dovedu ohlídat sama.“
