Sledovat brankáře v ostré akci je mnohdy zábavnější podívaná než rozpustilé soutěže při All-Star Game NHL. Karel Vejmelka patří mezi nejvíc zapřažené gólmany ligy. V brance Arizony se má beztak co ohánět, údaje o počtech střel směřujících na jeho branku přitom neobsáhnou zdaleka všechno, co při zápasech podstupuje a čeho si kolikrát nevšimnete. Ve skutečnosti totiž čelí víc než dvojnásobku střel, než uvádějí čísla v přehledech statistik. On, jako všichni maskovaní muži.
Hokejové gólmany jsme se naučili poměřovat podle počtu zákroků a inkasovaných gólů. Tyto počty však dostatečně nevystihují, kolik toho za svou šichtu odmakají. Ve střehu musí být neustále. Nemůžou předjímat, že se hráč netrefí a rána půjde mimo, nebo spoléhat, že ji někdo zblokuje. „Gólman musí být připravený pořád a reaguje i na střely, které na něj neprojdou nebo míří vedle,“ potvrzuje Zdeněk Orct, který má na starost brankáře Litvínova a české reprezentace.
Je to větší zápřah, než si dokážeme uvědomit. Nápor na hlavu i na fyzičku. Gólman se musí neustále soustředit a do zákroku jít proti každému pokusu soupeře. „Vypadne z toho, snad jen když jde střela opravdu hodně mimo branku a třeba přes půlku hřiště. Ale jinak má zhruba jednou tolik práce, než se běžně udává. Jestliže na branku míří řekněme třicet střel, jsou minimálně z padesáti pokusů. Bývá jich i víc, třeba sedmdesát. To vypovídá, že gólman musí být neustále připravený nejen v hlavě, ale i fyzicky,“ pokračuje bývalý elitní brankář.
Čísla o počtu zákroků, procentech úspěšnosti zásahů a inkasovaných gólech jsou zavádějící. Nevystihují zdaleka všechno.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
